Člověk nemá v životě nic vzdávat, říká Tonda Rauer z kapely Harlej

Nová deska Harleje spatřuje světlo světa tři roky po předchozí nahrávce Hodný holky zlý kluky chtěj. Obsahuje jedenáct původních písní, většinou od kapelníka a kytaristy Tondy Rauera. „V historii kapely jde o první nosič, který vyjde i na vinylu, z čehož máme velkou radost,“ říká Tonda Rauer.

Chtěl bych zpívat v Edenu. A nejde o to honit si ego, říká Marek Ztracený

Předzvěstí desky Smutku dávám sbohem byl už loni v říjnu vydaný singl Nejsem zklamanej. Co jste jím chtěli říct?
To, že člověk nemá v životě nic vzdávat. Když má touhu za něčím jít, něco dokázat, tak to má udělat. A i když mu občas věci nevycházejí, jak by si přál, nemá být zklamaný, protože bude zase líp. Písnička Nejsem zklamanej a potažmo celá deska jsou ovlivněny událostmi, které se v kapele za poslední tři roky staly.

Zařadili jste na ni jedenáct věcí, kdo se s vámi na jejich vzniku podílel?
Coby většinový autor hudby tvořím tak, že vyrazím na dovolenou s kytarou a nahrávám si tam základní motivy, které pak dáváme s kapelou dohromady. S každou další deskou je samozřejmě důležité se kontrolovat, aby se člověk za ty roky neopakoval. Co se týká textů - ty jsou dílem mého dlouholetého kamaráda a příznivce Harleje Tomáše Miřátského, který napsal většinu textů na našich prvních osm alb. V případě těch následujících si dal pauzu, ale už na předchozí naši nahrávku dodal text k písni Strážní andělé. No a teď se do skládání zase pořádně obul - deset z jedenácti textů na albu Smutku dávám sbohem, v pořadí třináctém, je jeho.

A ten jedenáctý?
Napsal ho Petr Kyrián, s nímž spolupracujeme taky hodně dlouho, mimo jiné je autorem textu písně Proč pocit mám… Nejveselejší skladbou na albu je A já tě nechci!, k níž jsme si přizvali zpěvačku a harmonikářku Supici ze skupiny Tři sestry. A máme i něco pro fanoušky starého Harleje - mohla by je potěšit písnička Tráva je vzpomínka, kterou jsme napsali ještě s původním, předčasně zemřelým zpěvákem Vláďou Šafránkem. S nápadem na tuto píseň přišel kdysi při přípravě nahrávek pro kapelu Brain, ale ať jsme s ním dělali cokoliv, pořád z toho byla písnička typická pro Harlej. Tím se stalo, že zůstala pouze ve fázi demáče, a tak jsme ji teď po letech dodělali.

Lucie Bílá a Radek Filipi: Tajnou svatbu nechystáme

Smutku dávám sbohem - narážíte tímto názvem i na odchod zmíněného Vláďu Šafránka?
Původně to tak myšleno nebylo, ale asi si to tak spousta lidí vyloží. Fakt je ten, že mě ten slogan napadl úplnou náhodou, ale od doby, kdy přišel, jsem si s ním pohrával. Klukům z kapely se taky zamlouval, tudíž jsme u něj už zůstali.

Turné, na které právě vyrážíte, se ale k nové desce nevztahuje, protože je myšleno jako výroční, tedy průřezové…
Přesně tak. Playlist jsme sestavili z písniček z celého našeho repertoáru - jak si myslíme, že by je chtěli lidé slyšet. Jsem zastáncem toho, aby fanoušci dostali na koncertech to, co mají rádi. Zahrajeme ale i dvě tři věci z nového alba, jako doklad toho, že nijak nestagnujeme.

Videoklip k prvnímu singlu z alba Nejsem zklamanej:

Koncertů po halách napříč Českou republikou bude osm - jsou to určitě přesně ty prostory, které vám vyhovují.
Rozhodně. Haly jsou příležitostí, jak si vyzkoušet nové věci, ozvláštnit program i audiovizuálními efekty a podobně. Trošku mě mrzí, že v Praze tentokrát nebudeme hrát v Lucerně, kterou jsme třikrát vyprodali a která má pro nás neuvěřitelné kouzlo, ale ve Foru Karlín. Tím nechci říct, že se tam netěšíme - ve Foru, když bylo nově otevřené, jsme natáčeli klip k písni Na prodej, ten prostor je samozřejmě pěkný. Když to shrnu, nepředpokládám, že turné tohoto rozsahu by se v dohledné době opakovalo.

Jakých těch pětadvacet let s Harlejem bylo?
Jako nejstarší zakládající člen kapely můžu říct, že to bylo krásné. Jsem strašně vděčný, že jsem mohl zažít všechny dobré i špatné věci, které nás potkaly, a že nás fanoušci nikdy nenechali padnout. Doufám, že v něčem se zase oni mohli opřít o nás. Být součástí Harleje beru jako obrovské štěstí.

Oldřich Navrátil o barvitém životě chataře: Jsem děda, který dělá blbiny

Zmíníte zlomové momenty v životě kapely?
Na začátku to byl jeden velký mejdan, točili jsme desky, koncertovali… Pak přišla písnička Toník a Vládík, ke které nám natočil klip tehdy ještě neznámý Karel Janák a díky němuž jsme se zviditelnili. Po nějaké době jsme jeli šňůru, na níž jsme předskakovali Kabátům, a tam se ukázalo, že lidi už Harlej poznávají, že to pro ně není žádná bezejmenná kapela. Následovalo období útlumu, ale znovu nás nakoply songy, jako Svařák z alba Zastavte tu vodu.

Když pak z kapely odešel Vláďa Šafránek, nebyla to jednoduchá situace, ale na druhé straně nás to semklo, společně jsme bojovali o to, abychom se dostali tam, kde už jsme byli. Naštěstí jsme za Vláďu našli zpěváka Tomáše Hrbáčka, díky němuž se nám to povedlo. Přišly nové písničky, klipy, odjeli jsme krásné turné ke dvaceti letům, kdy s námi po dlouhých letech hostoval i Vláďa. Dali jsme tím všem našim fandům jasně najevo, že mezi námi nejsou žádné rozbroje, že ač jsme se rozešli v kapele, tak jsme se nerozešli jako kamarádi. Je neuvěřitelné, že to celé trvá pětadvacet let. A věřím, že bude dál. Pořád nás to baví.