Stejně jako minule rozpoutala písničkářka vír emocí gradující od balad jiskřících vnitřním napětím až k působivé „řízené“ hysterii, ale v úspornějším obsazení se jí podařilo dosáhnout ještě větší dynamičnosti a přesvědčivosti.

Tori se představila ve výborné hlasové i hráčské formě. Bez zvukového zahlcování, jen s doprovodem Jona Evanse (kontrabas, baskytara, sporadicky kytara), citlivých bicích Matta Chamberlaina a účelně využitých, decentních samplů vynikla Toriina pěvecká výrazová bohatost i brilantní hra na klavír či hammondky.

Kontrasty populární písničkářky

Tori je ovšem víc než jen výborná interpretka. Její nejsilnější zbraní zůstal působivý kontrast přemýšlivosti a živočišné divokosti, filozofické hloubky písní (není moc populárních písničkářek, které dokážou bez křečovitosti odkazovat na antiku či jungovskou hlubinnou psychologii) a umně využité lascivnosti.

Hned úvodní skladbu Give dokázala Tori proměnit na malé drama. Ke zdařilým momentům první části koncertu patřilo i nervní ostinato basových kláves ve Space Dog, výpravné podání skladeb Spark či Take To The Sky, ve které si Tori vypomáhala energickým bušením nejen do kláves, ale i do korpusu klavíru. O nostalgické zklidnění se Tori postarala písněmi Yes, Anastasia a Snow Cherries From France, které odehrála sama bez doprovodu muzikantů.

Koncert vygradoval hlasitou verzí Precious Things, s Toriiným dechem nasamplovaným do zvukové smyčky, a především Strong Black Wine. Právě skladba Strong Black Wine (Silné černé víno) s tematikou amerických ropných válek se stala nejpůsobivějším momentem repertoáru. Tori, rozkročená mezi hammondkami a syntezátorem, na který přehrávala „bouřící“ orientální motivy, dokonale zvládla složité aranžmá a přitom i zanícené pěvecké podání.

Od úvodní ironie vystupňovala píseň k uhrančivému, sugestivnímu křiku „ženy se závažným poselstvím“.

Tanec pod pódiem

Podstatná část posluchačů nevydržela v pohodlných sedačkách, posedávání se k emotivním skladbám Tori Amos příliš nehodí. Během přídavků Raspberry Swirl s hybným elektronickým rytmickým podkladem a swingující, textově mnohoznačné, sarkasticté hříčky Big Wheel se tančilo i poslouchalo přímo pod pódiem.

Toriin koncert nebyl „jen“ dobrý. Patřil ke skutečně intenzivním, nezapomenutelným zážitkům.

TOMÁŠ S. POLÍVKA