Možná ho i znáte jako moderátora festivalu dechové hudby Kmochův Kolín. Co nám řekl k blížícímu se TPCA Beat festivalu, si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Moderoval jste několik posledních ročníků Kmochova Kolína, teď si „skočíte" k tvrdší, rockové hudbě. Co osobně posloucháte vy? Jaký z těchto žánrů je vašemu srdci bližší?

Upřímně řečeno, v autě mně nehraje ani jeden z uvedených žánrů. Mohl-li bych si volit, tak bych si pustil jazz nebo swing. To je hudba mého srdce. Jedním dechem ovšem dodávám, že poslouchat kapely, které hrají poctivý a hřmotný bigbít, je velmi energizující zážitek. Stejně jako když velké dechové orchestry hrají symfonickou či filmovou hudbu. To pak spolehlivě běhá mráz po zádech.

Která kapela vás v poslední době zaujala, ať už česká, nebo zahraniční?

K mým oblíbeným patří francouzská písničkářka Zaz, na jejímž koncertě jsem byl loni ve Foru Karlín. Druhým nesporným favoritem je britský pianista a zpěvák Jamie Cullum. Na toho se chystám za pár dní v Londýně.

Proč jste kývnul pořadatelům TPCA na nabídku moderování?

Festival pořádají lidé, se kterými léta spolupracuji. Jsou to špičkoví profesionálové a já tak nemám nejmenší pochybnost, že bude všechno šlapat, jak má. Pak je jen čistá radost účastnit se takového projektu.

Zajímá vás amatérská hudební scéna?

Právě díky TPCA Beat festivalu mám alespoň nějaké povědomí o tom, co se děje na této platformě. Ocenit si zaslouží precizní práce dramaturga soutěžní části festivalu, Zdeňka Hejduka, který je doslova chodící encyklopedií všeho, co se děje na domácí hudební scéně.

Těšíte se na nějaké konkrétní vystoupení na TPCA Beat festivalu?

Těším se na všechny soutěžní kapely. Na jejich energii a chuť se porvat s ostatními v tomto klání. Těším se taky na Báru Polákovou, se kterou jsme několik sezon spolu hráli v Městských divadlech pražských. Vidíme se pramálo a já tak budu mít šanci poslechnout si Bářiny veleúspěšné písně a snad si najdeme i chvilku na kus řeči. V neposlední řadě se těším taky na to, až nás na Kmochově ostrově přijedou chlapci pořádně Wohnout. Výtečná parta, která svým originálním a nakažlivým způsobem baví už dvacet let.

Jaký máte vy vztah k hudbě, hrajete na nějaký hudební nástroj, byl jste někdy v kapele?

Mám za to, že není možné nemít k hudbě žádný vztah. Hudba je okolo nás trvale a po celý život. A já ji, jako zřejmě valná část populace, miluju. Sám jsem byl mizerným žákem hry na zobcovou flétnu a kytaru. Netrpělivost a nedůslednost ale ze mě dělají špatného adepta pro aktivní muzicírování.

Lidé vás znají jako herce. Na jakou roli vzpomínáte nejraději?

Mám rád všechny své role. Jsou jako děti. Někdy neposlouchají, jindy nedělají to, co by si člověk přál. Některé se taky nepodaří, ale se všemi si dá vždy člověk tolik práce, že je mít rád vlastně musí. V současnosti mám v domovském divadle, tedy ABC a Rokoko, jedenáct různých titulů, tak se přijeďte někdy na něco podívat. A dorazte 23. července na Kmochův ostrov. Bude to zážitek!

Děkujeme za rozhovor.