Dobu její slávy i dnes připomíná spousta hitů, které zlidověly. „Na koncertech moje staré fláky nevynecháme nikdy,“ řekla mi s úsměvem v jednom rozhovoru.  „Lidé si je žádají a zpívají je s námi. Vždycky mě to potěší a velice mi to dobíjí baterky. Vzájemně si s diváky dodáváme energii.“

I dnes totiž paní Naďa, kdysi proslulá na svou dobu nekonformními velkými brýlemi (mimochodem tuto image jí prý kdysi vymyslel Jiří Suchý v Semaforu), zůstává aktivní a čas od času se objeví na některé hudební akci, například se skupinou Bokomara, a potěší tak své fanoušky. „Někdy mám chvíle, kdy už se mi v mém věku nechce dělat si na hlavě obličej a trmácet se někam na druhý konec republiky, ale pak se přemluvím, sednu do auta a jedu – a vždycky jsem odměněná tou nádhernou vzájemnou energií!“

Trnitá cesta ke zpívání

Naďa, rozená Balabánová, neměla cestu ke zpívání dlážděnou růžemi. Nejprve absolvovala střední zdravotní školu v Trutnově a vypadalo to, že rozmnoží řady nemocničního personálu. Ale naštěstí láska k muzice byla silnější. Ve dvaceti letech získala své první angažmá v pardubickém divadle. Zlom v profesní kariéře nastal v roce 1964, kdy ji režisér Ján Roháč obsadil do kultovního filmu Kdyby tisíc klarinetů. Následovala nádherná léta v Semaforu, posléze veleúspěšná sólová dráha, která přinesla pět Zlatých slavíků.

Pořad 13. komnata Nadi Urbánkové, který byl natočen v roce 2007 a který Česká televize v den jejích narozenin vysílá, nás ale upozornil i na nejeden problém v soukromém životě této zpěvačky, jenž sám o sobě zaznamenal několik zásadních kotrmelců. Ačkoliv tato kdysi velmi populární zpěvačka přišla před léty o všechen majetek a následovaly nekonečné soudní tahanice, nenechala se zlomit a dokázala si uchovat životní optimismus. Pikantní na všem je, že za jejími pády na dno většinou stojí muži jejího života.

Marné hledání toho pravého

„Vždycky jsem si myslela, že to s mužskými umím, ale asi jsem nepotkala toho správného,“ hodnotí své soukromé vztahy zpětně Naďa Urbánková. „A teď už žádnému nevěřím.“

Nejvíce místa v tomto neradostném bilancování zabírá zcela logicky její poslední manžel Josef Havlík, pro kterého se v roce 1990 vzdala kariéry a odstěhovala se i s dcerou do Švýcarska. Josefa Havlíka si vzala plná snů o rodinném štěstí. Ty se však rozplynuly po pár letech stejně jako společné podnikání, které zkrachovalo, a Nadě zůstaly jen dluhy a oči pro pláč.

Občas ale zpěvačka zavzpomíná i na své první manželství s hercem Karlem Urbánkem a především pak na svou životní lásku, herce Josefa Abrháma. „Pepu jsem velmi milovala. Když to můžu srovnat s ostatními muži, tak bych s odstupem řekla, že snad nejvíc,“ přiznává Urbánková.

Narovnat se a kráčet dál

Čeho si lze na této umělkyni velice vážit, je skutečnost, že po každé ráně osudu, včetně zákeřné choroby, znovu vstala, narovnala se a kráčela životem dál. A ani dnes neskládá ruce v klín, koncertuje, moderuje v jihlavském rádiu hudební pořad a radost jí dělá také dcera Jana Fabiánová, která zpívá stejně dobře jako maminka. Bohužel se před lety odstěhovala do Los Angeles, kde našla svůj životní prostor.

„Občas tam za ní jezdím a řeknu vám – v mém věku už je to náročné cestování. Dvanáct a půl hodiny v letadle! Ale co by člověk neudělal pro dítě.“ (smích) Už léta žije Naďa Urbánková mimo Prahu v Želivě na Vysočině. „Jsem velmi spokojená, že jsem opět to jednoduché venkovské děvče. Pocházím z totiž Podkrkonoší, z malé vísky Borovnička, a v Želivě je to jako tam u nás doma.“

JIŘÍ RENČ