Česká hudební scéna nabízí přes léto množství hudebních festivalů, proč jste se rozhodl právě pro Benátskou!?
Na Benátské už jsme několikrát vystupovali a vystupujeme tu rádi. Minulý rok se nám naše vystoupení nepodařilo realizovat, protože nám nepřálo počasí. Začátek koncertu Tublatanky, která měla hrát před námi a byla již připravená na pódiu, byl odložen kvůli velké průtrži a silnému větru, protože hrozilo zřícení stage. Všichni, včetně nás, museli opustit prostor pódia, a když se živly uklidnily, řešilo se dodržení časového plánu. Pořadatel byl v časové tísni, protože naše vystoupení mělo právě začínat. Dohodli jsme se tedy tak, že Tublatanku, když už je připravená k vystoupení, přeci nepošleme zpátky do Bratislavy. Jediné logické řešení bylo to, že jsme náš čas dali k dispozici kolegům ze Slovenska a my jsme jeli do Prahy. S pořadatelem jsme se dohodli, že na Benátské! vystoupíme příště, tedy letos.

Zpíváte rád pod širým nebem? V čem je to pro interpreta jiné než „pod střechou“?
No, když vyjde počasí, tak si pod širým nebem rádi zahrajeme. Mám rád čistý vzduch, ale nesmí být zima. To pak kolegům mrznou prstíky a je to pro ně krapánek utrpení. Pod bezpečnou střechou však musí kapela hrát i tak, protože v nekrytém prostoru by nám mohlo napršet do nástrojů a do aparatur. Vzpomínám na festival v Kačině. Tam jsme sice taky měli střechu nad hlavou, ale po čtyřech písničkách se přihnala průtrž s vichřicí, která nás doslova smetla z pódia. Lilo doslova vodorovně. Brácha pak vyléval litry vody z klávesových nástrojů a všechnu aparaturu jsme vysušovali čtrnáct dní.

Co kromě hudebních festivalů plánujete na letošní léto?
Budeme hrát na slavnostech piva v Pivovaru Nymburk, nebo v Královském pivovaru Krušovice. Celovečerní recitál pod názvem Příběhy, Písně a Balady, uvedeme v Ostravě, v Říčanech u Brna, ve Strážnici a možná v Rožmitálu pod Třemšínem.

Koncertujete každý měsíc, jak se udržujete v kondici? A jak se vám nejlépe odpočívá?
Ano, koncertujeme stále po vlastech českých, moravských a slovenských. Kondici se snažím udržet, ale jde to ztěžka. Odpočívání mi jde lépe…

V pražském Divadle Broadway slaví úspěch s muzikálem Mýdlový princ, který je složený z vašich písniček. Byl jste se podívat? Jak se vám na kolegy na jevišti koukalo?
Ano, Mýdlový princ se stále s velkým úspěchem hraje a viděl jsem ho už asi čtyřikrát v různých alternacích. Všichni kolegové jsou skvělí. Tamtéž můžete vidět v nové verzi i rodinný písničkál Kocour v Botách, který po dvaceti letech oprášil můj bratr Honza s Edou Krečmarem a s choreografkou a režisérkou Petrou Parvoničovou. Ta pro Divadlo Broadway napsala i nový scénář.

V roce 2011 jste se „vrátil“ na hudební scénu prostřednictvím písničky Půlnoční, která doprovázela snímek Alois Nebel. Nepřemýšlel jste také o comebacku hereckém?
Po mé mozkové mrtvici to na velké mluvení stále není. Kdyby mi někdo nabídl roli, podobnou té, kterou jsem hrál ve filmu Kolonie Lanfieri, tak by to možná šlo. Ten film jsme točili v srpnu roku 1968 v horách Kavkazu. Hrál jsem tam němého blázna. To bylo opravdu v té době pro Čecha docela příznačné…

KRISTÝNA PLHOŇOVÁ