„Od chvíle, kdy jsme začali o nové desce uvažovat, jsme věděli, že na ní chceme zkombinovat vlastní tvorbu s tou převzatou. A tak jsme oslovili naše milé kolegy, kteří zároveň přijali pozvání do studia a skladby s námi v upravené verzi natočili. Jsou jimi Ondřej Ruml, Aneta Langerová, Lenka Dusilová, Robert Nebřenský, Vojtěch Dyk, Klára Vytisková a Xindl X," říká Petr Wajsar, autor původních skladeb souboru Skety, který dále tvoří Štěpán Janoušek (taktéž má autorský podíl na albu), Veronika Vítová, Alice Bauer, Marta Kloučková a Michal Strnad. Sedmým členem je Lukáš Prchal, manažer a zvukař skupiny.

skupina SketyZdroj: Deník

Volba interpretů i skladeb je moc hezká. Začnu třeba Anetou Langerovou – proč jste si vybrali zrovna píseň Nevěsta z její desky Na Radosti?

Štěpán: Když už jsme měli o většině věcí jasno, zbývalo vybrat ještě dvě tak, aby zapadly do celkového konceptu alba. Nevěsta se nám zdála, že by se dala dobře zaranžovat v tom elektroničtějším pojetí.

Petr: No právě. Vyznačujeme se tím, že využíváme i procesovaný zpěv. To znamená, že celý koncert proháníme přes sofistikovaný elektronický systém, který naše hlasy v určitých situacích upravuje tak, že je jasné, že je na nich navěšený nějaký efekt. Snažíme se, aby to bylo poznat. Nejsme přece zázrační interpreti, kteří zpívají ve čtyřčárkované oktávě, nebo jako kytara s bustrem.

Veronika: Aby si ale lidé nemysleli, že zpíváme tři tóny a zbytek jsou efekty. To zase ne. V mnoha z těch písní se snažíme využívat extrémní polohy. Baví nás to, protože tak nacházíme hranice našich hlasových možností.

Dalším z hostů je Ondra Ruml, který nahrál vlastní desku „nahubu", jak je to i v jejím názvu. Byl to ten důvod, proč jste ho přizvali?

Michal: S Ondrou Rumlem jsme spolupracovali už vloni, kdy jsme s ním udělali písničku Dadaismuz, kterou složil Petr Wajsar a text je dílem Václava Tobrmana. Byl to jeden z prvních jasných hostů, kterého jsme chtěli mít se zmíněnou písní i na desce.

A co byste krátce řekli k těm ostatním?

Petr: Tak třeba Xindl X, s nímž jsme nedávno absolvovali dva pražské koncerty v rámci jeho turné… Na něj padla volba i proto, že jeho maminka je velká fanynka a cappella zpěvu, sama ve vokálních souborech účinkuje. Setkáváme se s ní na různých soutěžích a dalších akcích, které a cappella komunita v České republice pořádá. Xindlovy texty se mi neuvěřitelně líbí, myslím si, že je jeden z mála lidí, kteří dokáží propašovat do popu vážné téma. Což teda úplně není případ písně Nech to koňovi, kterou jsme s ním udělali.

Alice: Lenka Dusilová byla jasná volba, líbí se nám její tvorba, což se dá říct o všech zúčastněných. S ní jsme ve studiu tvořili asi nejdéle. Nahráli jsme spoustu materiálu včetně Biolom, což je naše společná improvizace na Lenčino téma. Z našeho blbnutí vzešel i bonus, který je na CD tak trochu ukrytý. Pokud jej posluchač po poslední přiznané písni hned nevypne, dočká se ho.

Štěpán: Spolupráci s Robertem Nebřenským domluvil Petr. Měl přání, abych zaranžoval píseň od skupiny Vltava, a tak jsem si vybral Trosečníka. Úmyslně jsem nesáhl po ultra známé věci.

Petr: Ještě jsme nejmenovali dvojici Vojta Dyk a Klára Vytisková, která si zazpívala duet Jsi z jiný planety. S Vojtou jsem se potkal před mnoha lety v divadle Ta Fantastika, kde začínal. Byla to líheň zvláštních lidí, kteří působí v branži velice svébytně a úspěšně dodneška. Rád na to období vzpomínám.

Lukáš: Já jsem se s Vojtou poznal na gymplu, zpívali jsme spolu Beatles.. Pokřtil nám už minulé album, takže bylo jasné, že musí být i při vzniku toho nového. A Klárku známe všichni.

Petr: Abychom nezapomněli na Alexandra Hemalu. Zjevně si nás oblíbil při koncertu na Střeleckém ostrově, takže jsme neváhali a oslovili ho, jestli by nám nechtěl na desce zahostovat.

Pojďme k vašim původním skladbám. Jak vlastně vznikají?

Alice: Většinou tak, že je napíše Petr…

Nevkládáte do nich nějaký svůj nápad?

Štěpán: Pokud jde o kompoziční stránku věci, tak ne, ale z té interpretační či zvukové určitě ano.

Petr: Jednou bychom rádi docílili toho, aby se mysl nás všech propojila natolik, abychom byli schopni vytvářet věci přímo na zkoušce. Zatím si myslím, že je jednodušší mít je napsané do not.

Proč jste se například rozhodli nazpívat znělku Zdeňka Lišky z Třiceti případů majora Zemana?

Michal: „Vylezli" jsme s ní těsně po prezidentských volbách v roce 2013 – důkazem je video, které jsme k ní nahráli v základní umělecké škole v Černošicích, kde jsme zrovna zkoušeli, jsou v něm vidět urny a zbytky volebních lístků… Až teď jsme ji konečně nahráli pořádně. Byl to Lukášův nápad, přijít s něčím, co zná každý, ale není úplně jednoduché to zazpívat.

Veronika: Z novinek jsou na desce zmiňované „Planety" a Brazilike. Titulní Týdytý je původně instrumentální skladba, vytvořená pro smyčcové kvarteto Epoque Quartet a Gabrielu Vermelho.

Jaké máte s deskou další plány – kromě avizovaného křtu?

Lukáš: Po křtu, který bude naprosto výjimečný, protože bůhví, zda se ještě někdy se všemi hosty na jednom jevišti setkáme, plánujeme další koncerty po vlastech českých. Máme je rozprostřené do celého roku s tím, že v létě se nám rýsují i nějaké festivaly.

Petr: Co se týče koncertního repertoáru – nové písničky namícháme s pár kousky z předchozího alba, abychom lidi, zejména ty, co nás znají delší dobu, neodnesli mimo „jazzový mantinel".

Veronika: Ve skutečnosti se nám ale fakt, že jsme zaškatulkovaní jako „jazzová a cappella", nelíbí. Jazzu v nás se nikdy nevzdáváme, ale zároveň se chceme prezentovat nadžánrově, nechceme se ničemu bránit…

Petr: Rozumíte, chceme jít tomu posluchači naproti… Lidé si pod pojmem jazz představují podivného shrbeného chlápka, který sedí v rohu s kytarou na kytarovém kombu a hraje naprosto nepochopitelné rychlé sledy tónů, jimž kromě něj nikdo nerozumí. Což je špatně.

Lukáš: Pokud si ještě ten jazz spojí s a cappellou, přestaví si sbor duchovní hudby a je vymalováno.

Michal: Říkal to Vojta Dyk, když nám křtil první desku – když jste si dali do štítu „a cappela jazz sextet", jste rozhodně odsouzeni k úspěchu.

Ony úspěchy se ale dostavují, čehož dokladem jsou ceny, které sbíráte po světě…

Petr: Soutěží nemáme dost, v červnu pojedeme do Dánska na velký a cappella festival, který se koná jednou za dva roky. Na základě předem zaslaných nahrávek nás tam vybrali mezi šest finalistů.

Lukáš: A když už budeme na cestách, zastavíme se i ve finském Tampere – tamní festival na ten dánský termínově navazuje. I tam figurujeme v šestici finalistů. Uvidíme, jak se nám na tomto malém skandinávské turné povede.