Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Benjamin Goldwasser z MGMT: V Česku jsme zažili jedny z nejlepších návštěvníků

Ostrava /ROZHOVOR/ - Jsou nejvýraznějším jménem prvního dne dnes začínajícího festivalu Colours of Ostrava. Mají i několik chytlavých hitů, třeba singl Kids z debutové desky Oracular Spectacular, která jim vynesla tři nominace a nakonec i jednu cenu Grammy. Američtí MGMT se ale ze škatulky nezávislých popových kapel hrajících stadionové koncerty rychle vymanili. Vlastně se do ní ani nikdy nedostali. Dva hudebníci z rodin stárnoucích hippies – Andrew VanWyngarden a Benjamin Goldwasser – kteří se potkali na výtvarné škole v Connecticutu, svou muzikou podle magazínu NME, jenž jejich první desku označil za nejlepší album roku 2008, přináší éru hippies a generaci lásky těm, co se narodili o několik dekád později.

17.7.2014
SDÍLEJ:

Američtí MGMT. Foto: archiv Colours of Ostrava

MGMT, hrající v Ostravě patnáct minut po dnešní půlnoci, k nám přijíždějí se svojí třetí deskou, nazvanou prostě MGMT. Výrazné melodie jsou na ní ukryty pod vrstvou ironie a psychedelických zvuků. Na první poslech je to možná jiná kapela, než ta, co prodala přes 1,6 milionu kusů první nahrávky a zalíbila se i bývalému francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, který bez svolení vydavatele jejich písničku použil na svých oficiálních webových stránkách. Ve svojí podstatě je to ale pořád ta stejná dvojka, doplněná o další trojici stálých členů, co kdysi objížděla Connecticut s patnáctiminutovými vystoupeními, při nichž si v pestrých kostýmech a s jedním laptopem dělala osobitou psinu z velkého světa popu. A jak prozradil v našem rozhovoru zpěvák, skladatel a klávesák Ben Goldwasser, který se s frontmanem Andrew VanWyngardenem potkal už v roce 2002, dva roky před založením MGMT, třebaže poslední desku vydali loni v září, i o další, čtvrté, už přemýšlejí.

Úvodní píseň vaší poslední desky se jmenuje Alien Sounds. A jak jsem četl recenze k tomuto albu, měl jsem pocit, že hodně publicistů se u tohoto zastavilo a vzali celou nahrávku jako takové cize znějící album, na které nenajdou žádné další hity jako Kids nebo Time to Pretend. Jak vlastně album vznikalo?

Po turné k desce Congratulations jsme si dali opravdu poctivou a dlouhou přestávku, takže když jsme se vrátili do studia, měli jsme už písničky i celkem jasnou představu, co chceme udělat. Ale vůbec jsme nevěděli, jak to dopadne. Hodně jsme se zajímali o zvuky, nahrávání, četli o bicích automatech, sekvencérech, tohle všechno jsme chtěli využít. Ve studiu jsme pracovali hodně spontánně, často jsme skládali přímo při živém hraní. Hodně jsme si hráli a nechali se unášet.

Byl to jiný přístup, než když jste nahrávali vaši první desku, na které je těch „cizích zvuků" o poznání méně?

Ano, když jsme začínali, byli jsme velmi sebevědomí. Věděli jsme, co chceme, a když se nám něco nezamlouvalo, zpravidla jsme to zavrhli, aniž bychom tomu dali druhou šanci. Příliš jsme nechtěli vidět nebo vnímat, že jsou i odlišné cesty. Teď chceme jít i po nich.

Je tedy možné, že se od vás brzy dočkáme další desky?

O nových věcech jsme se už bavili, chceme na nich začít pracovat krátce poté, co dokončíme letošní festivalové turné. Co se zvuku desky týče, předpokládám, že navážeme tam, kde jsme skončili a sami sebe necháme překvapit, jak to dopadne.

Vaše písně mají to kouzlo, že jsou plné ironie a lze je interpretovat různě. Takže třeba v písničce Plenty of Girls in the Sea zpíváte v refrénu o tom, kolik je na světě holek, a v druhém plánu pak, jak je těžké vlastně najít svobodu. Lze ji vůbec dnes najít?

Nevím (směje se). Je určitě jednoduché dostat se na takovou tu vlnu úvah, jaký binec dneska ve světě je. A když se podíváme na obzor, nepochybně uvidíme, že konec se blíží. Ale myslím, že je o to důležitější přemýšlet, co pro člověka znamená štěstí. A, že je možné být v tomto světě šťastný. Hodně lidí to totiž odmítá.

Takže můžeme čekat, že příští deska MGMT bude čitelněji optimistická?

Myslím, že vysloveně přímočará, optimistická, nebude naše hudba nikdy. Od první desky ji vnímám, jako mix zábavy, optimismu, eskapizmu, ale také temnoty, a tak to asi i zůstane. Vychází to totiž z rozdílných osobností, které v kapele máme. Vlastně jediné, na čem se shodneme, je, že nechceme dělat hudbu o jediné věci.

A jak si v kapele užíváte tohle období léta a festivalů?

Užíváme si to naplno. Je to hodně práce, máme letos pořádně nabitý program, ale je skvělé vidět lidi po celé Evropě, jak se baví.

Vystupovali jste třeba i na slavném festivalu v Glastonbury. Je to pro vás ten festival něčím výjimečný, nebo je to v podstatě vystoupení jako každé jiné?

Glastonbury určitě je něco výjimečného. Oproti většině amerických festivalů, na kterých hráváme, má velkou tradici, má něco za sebou, a je to – myslím – poznat i v tamním prostředí. Spojuje se tam ohromné množství tvořivých lidí, s kterými si máte co říct, pořád je tam co poznávat a je zážitek tam být.

Byť má za sebou zatím „jen" dvanáct ročníků, něco podobného by vám jistě řekli i pravidelní návštěvníci Colours of Ostrava. V České republice jste poprvé a zatím naposled hráli v prosinci 2010. Vybavujete si ještě něco z tehdejšího koncertu?

Pamatuji si, že jsme hráli v divadle (Divadlo Archa v Praze – pozn. red.), které mělo velmi intimní atmosféru a zároveň tam bylo skvělé publikum. Jedno z nejlepších na turné. Popravdě, nevěděli jsme moc, co od koncertu v Praze očekávat, nevěděli jsme, jestli naše hudba u vás někoho zajímá, ale pak jsme viděli plný sál a byl to skvělý zážitek. O to víc se těšíme na ostravské publikum.

A co můžeme během ostravského vystoupení čekat? Hlavně písně z poslední desky, nebo průřez všech dosavadních?

Spíše tu druhou možnost. Bude to mix všeho, co jsme doposud nahráli, určitě nečekejte jen singly a hity.

Autor: Ondřej Leinert

17.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
28

Chaos s účtenkami. Soud je zrušil pro lékaře či řemeslníky

Ilustrační foto.
7 14

Lékaři nechtějí sloužit pohotovost. Přijdou o smlouvu, plánuje ministr

Jiří Hynek: Mladé muže je třeba připravit na případnou obranu vlasti

Do boje o Hrad ho poslali poslanci. Jiří Hynek, 56letý rodák z Ústí nad Labem, budí kontroverze zejména svým nápadem zavést povinný tříměsíční výcvik pro mladé muže. Kromě toho, že je podnikatelem a politikem, je také  myslivcem, a jak vyplynulo během našeho setkání, i kuchařem.

DOTYK.CZ

Londýn pátrá po sériovém rozparovači koček. Už několik let

Tony Jenkins, spoluzakladatel londýnské záchranné a rehabilitační stanice pro zvířata, zkoumá zohavené pozůstatky domácí kočky - a říká, že sériový zabiják z jižního Londýna opět udeřil. Od roku 2015 už tento pachatel usmrtil víc než 400 zvířat. Většinou koček, ale i lišek a králíků.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

Prodej kaprů vypukne o víkendu. Účtenky EET prodejci vydávat nemusí

/ANKETA/ Brno již od tohoto víkendu začnou zaplavovat prodejci kaprů. Ceny zůstaly podobné, rybu lidé seženou na desítkách míst.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT