Proslýchalo se, že jste přijeli do Hlinska hledat své rychtářské kořeny. Co je na tom pravdy?
Tak moment! O mně je známo, že jsem tváří jiného alkoholového brandu! Proto nemohu navazovat na rychtářské kořeny. Ale pokud jde o kořeny jako takové, tak ty máme pochopitelně hluboké. A nezbývá nám nic jiného, než na ně navazovat. Avšak jen v případě, když člověk vykoření.

A kdy se to v kapele stalo?
To se stalo několikrát. Je to u nás takový průběžný jev.

Jak se projevuje?
Tak, že člověk nikdy přesně neví, kam patří a netuší, kam se má vracet. Času od času se ale stává, že se dokáže vrátit. To je pak pro všechny milé překvapení.

Vedete si v kapele statistiky, jestli je více těch úspěšných návratů než omylů?
Osobně bych to ani nenazýval omyly. Spíše bych to bral jako jakési záměrné zábludy. Ty se týkají hlavně ústrojí, ošacení či ubytování. Nebo, jak nyní patrno, i osvětlení (v šatně na chvíli vypadl elektrický proud – pozn. red.).

Co se nejčastěji u členů skupiny Mig 21 ztrácí?
Nejčastější jsou ztráty soudnosti. Její občasné nalezení je pak vždy příjemným zpestřením našeho bloudění.

Do Hlinska jste se vydali údajně i proto, že vás prý zajímal Hlinecký Betlém a nedaleký Veselý Kopec. Údajně jste snad chtěli poznávat kořeny i tam, v těchto zcela unikátních souborech lidových staveb. Je to tak?
Ano. Velmi rádi bychom to učinili, ale nakonec nám 
v tom zabránila možnost na chvíli spočinout v hotelu. Dali jsme tedy přednost sledování velmi chabých televizních programů před objevováním místních kuriozit.

Veselý Kopec vás údajně lákal i proto, že jste se dříve hodně zajímal o kurzy paličkování.
Do paličkování jsem byl vždy hodně zapálený. Nikdy jsem však nechtěl tento kurz podstoupit jinak než jako jeho vyučující. To mě na tom přitahovalo nejvíc. Proč se to předtím zbytečně učit, když to člověk může rovnou vyučovat?

A zaznamenal jste nějaké ohlasy, které by vás přinutily uvažovat o tom, že byste se k milovanému paličkování vrátil?
Ohlasy bohužel žádné nebyly. Proto se své závratné kariéře v paličkování neustále vzdaluji a těžko předpokládat, spíše to lze lehce vyloučit, že bude ještě někdy v budoucnu pokračovat.

Soubor lidových staveb Vysočina, do kterého patří i Hlinecký Betlém a Veselý Kopec, je známý i díky unikátním roubenkám. Proslýchalo se, že jste je v minulosti rád upravoval. Je to pravda?
Kdo by si nezamiloval úpravu roubenek? Snad leda blázen by si občas, tu a tam, neopravil nějakou roubenku. Bohužel je to činnost, která mi zabírala spoustu času. Člověk, aby se stále zlepšoval, by musel jednou nebo dvakrát týdně nějakou roubenku upravit a na to už mi bohužel nezbývá čas. Nechci zůstat na úrovni nějakého obyčejného roubenkového opraváře. Chtěl bych se i nadále zlepšovat. Proto se této činnosti raději vyhýbám.

A už se vám podařilo dokončit opravu nějaké roubenky?
My to tak máme jednou za tři roky se zkušebnou. Buď uděláme ze zkušebny roubenku nebo obráceně. To už je prostě takový náš letitý zvyk.