Aneta Langerová přivezla do Pardubického kraje písně inspirované šumavskou přírodou. Na léto totiž přichystala svým fanouškům sérii koncertů pod širým nebem na krásných místech, jako jsou amfiteátry, nádvoří zámků či hradní vyhlídka. Šňůru osmi vystoupení zahájila koncertem se smyčcovým triem pod siluetou hradní věže na Kunětické hoře u Pardubic.

Publiku dopřála hlavně písně z alba Na Radosti, za jehož prodej získala v březnu dvojnásobnou platinovou desku, ale i starší skladby v nových aranžích. Po vydařeném téměř dvouhodinovém vystoupení byla v dobré náladě a usmívala se.

Den před tím zahrála, pro ni netradičně, na Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl v doprovodu vlastní kapely a symfonického orchestru.

V minulosti jste na Kunětické hoře už vystupovala, ale 
v komornější sestavě. Jak se vám tu hrálo tentokrát?
Na „Kuňku" jsme se vždycky těšili, a to platilo i pro letošní koncert a sestavu. Zahájili jsme zde letní sezónu. Je to takové symbolické – hrát tu poprvé venku. Pokaždé nám tady bylo dobře. Rádi jsme se sem zase vrátili a přivezli něco úplně jiného.

Máte za sebou první letošní vystoupení pod širým nebem. Jak ho hodnotíte?

Jsme rádi, že jsme se konečně zase dostali z divadel a sálů na čerstvý vzduch. Atmosféra na Kunětické hoře byla skvělá. I světlo dlouho vydrželo, až mě to překvapilo. U písní ze začátku koncertu, jako je například Jiný sen, jsem ze sálů zvyklá na úplnou tmu a tady najednou chyběla.

Sbíráte už inspiraci pro novou desku, nepromítne se Kunětická hora do nějaké budoucí písně?
Čtete mi trochu myšlenky, po zvukové zkoušce jsme seděli v divadelních kulisách k představení Východočeského divadla Kráska a zvíře a dívali se do kraje. Smáli jsme se a povídali si, co nás všechno čeká, asi hodinu a půl, bylo to příjemné. Dokázala bych tam sedět klidně pár týdnů a něco si skládat. Je tady dobrá energie. Možná, že se sem někdy vrátím tvořit, ale určitě si 
s sebou alespoň odnesu ten milý pocit.

Den před Kunětickou horou jste vystupovala na nádvoří litomyšlského zámku na prestižním festivalu Smetanova Litomyšl. Dají se tato dvě místa srovnávat?
Hráli jsme tam se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dav hudebníků za mnou byl opravdu početný. Jsem ráda, že na Kunětické hoře jsem všem lidem v publiku viděla do očí. To bohužel v Litomyšli nebylo možné. Mít kontakt se všemi, pokud jich je hodně, je náročné. Ale byl to pro nás i přesto pěkný a nový zážitek. Na operním festivalu jsem ještě nikdy nevystupovala. Byla jsem trochu nervózní. Přece jen jde 
o hodně prestižní festival.

A jaký to byl pocit – mít 
„v zádech" takový orchestr?

Měla jsem z toho dobrý pocit. Člověk se cítí povznešený, když celé těleso za ním spustí. Je to několik hlasů, neuvěřitelná síla 
a široká harmonie, na které se nesete. Dokonce jsem pak přemýšlela, že snad ani není potřeba zpívat texty, když za sebou mám takový orchestr. Navíc, když všichni muzikanti hráli výborně a skvěle vyjádřili všechny příběhy z desky. Byl to dobrý střih, kontrast k mým obvyklým koncertům. 
A kontrasty mám ráda.

Jaké máte plány na léto? Budete hrát na festivalech?
V letní sezóně máme nabitý program. Festivaly nás baví, hlavně jejich atmosféra. Všichni jdou za zábavou, jsou uvolnění a radostní, tančí a zpívají, což nás ne᠆uvěřitelně nabíjí. U divadel zase zbožňuji intimní prostor, který se mezi publikem a interpretem vytváří. Dobré je oboje střídat. A to teď děláme. (smích)

Na které konkrétní koncerty a projekty se těšíte nejvíce?
Těším se na filmový festival do Karlových Varů. Budeme tam 6. července hrát s Karlovarským symfonickým orchestrem, tak si snad zopakuji zážitek z Litomyšle. Také na divadlo s Martou Kubišovou na letní scéně Ungeltu ve hře inspirované osudem baronky Sidonie Nádherné. Na konec roku chystáme tři zásadní koncerty, na které se má sedmičlenná kapela ještě zase rozroste.

Zlata Bauerová