Když jsme se na podzim viděli v Supraphonu, říkali jste, že si budete dělat naděje, že si snad někdy zase zazpíváme – třeba v tom Půlnočním království. A je to tady. Na co se můžeme v Heroldových sadech těšit?
Václav Neckář
: Zazní například Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Kdo vchází do tvých snů má lásko, Stín katedrál, Suzanne, Hledal jsem tě pane, My to spolu táhnem dál, Tvým dlouhým vlasům, Podej mi ruku a projdem Václavák, Andělé strážní a ještě další písně. Možná i Půlnoční… Konečně si zahrajeme před publikem, před kterým jsme s Bacily naposledy vystupovali v září minulého roku v boskovickém amfiteátru na dvojkoncertě s Olympikem. V Heroldových sadech v pražských Vršovicích to bude náš druhý letošní koncert před diváky. První budeme mít už 11. července v Poutním chrámu Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. A nepočítám naše vystoupení s jedinou písní v přímém přenosu České televize, které bylo 27. února v rámci akci ve „Zlaté kapličce“. Ale to bylo bez diváků.

Zpěvák Dan Bárta
Zpěvák Dan Bárta: Mladým Wertherem i Evženem Oněginem už jsem byl

Jaké to pro vás vlastně je, vracet se po tak dlouhé pauze na jeviště? Například herci často říkají, že pociťují jakousi nervozitu či nejistotu… Děje se i vám něco podobného? A zažili jste vlastně za vaši éru podobně srovnatelnou situaci s tou koronavirovou?
Václav Neckář
: Takovou situaci jsem ještě za pětašedesát let práce na jevišti nezažil. Je to bohužel dlouhý boj se zákeřným a neviditelným nepřítelem. Samozřejmě že po tak dlouhé době budeme zvědaví, jestli si na všechno vzpomeneme.

V letošním roce oslaví Bacily padesát let. Chystáte k tomu nějakou akci? A existuje nějaká šance, že byste udělali koncerty k projektu Planetárium, které loni vyšlo v reedici?
Jan Neckář
: Planetárium byl ve své době organizačně i technicky náročný program, ve kterém s námi vystupoval i balet vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze. Když si na to vzpomínám, tak netuším, jak by se tato záležitost dala v současné době vůbec realizovat. Vzhledem k pandemii by bylo těžké něco plánovat. Zvláště, když se situace měnila ze dne na den a někdy i z hodiny na hodinu. S Bacily jsme původně chtěli slavit celý rok, ale teď ani nevíme, jestli se některé ty nezrušené a přeložené koncerty uskuteční. Rádi bychom uspořádali alespoň pár koncertů s hosty. Mohli by to být třeba kolegyně a kolegové, se kterými jsme si občas, za těch padesát let, zazpívali a zahráli. Například Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Hana Hegerová, Petra Janů, Věra Špinarová, Eva Hurychová, Jana Robbová, Jitka Zelenková, Martha Elefteriadu, Miriam Hrušková, Elen Lukášová, Vlasta Průchová, Marie Rottrová, Anna Jantar, Dessi, Michal Tučný, Petr Spálený, Dean Reed, Jirka Vondráček, Filip Racz, Tom Artway nebo Zdeněk Rytíř. S některými se nám to už bohužel nepovede…