Jak vás napadlo vydat vlastní variace české hymny? Chcete vzbudit v Češích národní hrdost, kterou v poslední době postrádáme?
Hrdost český národ postrádá dlouhodobě. Ano, je to jeden z hlavních cílů. A proto jsem si za téma mých variací vybral právě krásnou českou píseň Kde domov můj. Hraji ji na koncertech a vnímám, že to funguje. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Myslím si, že pro každého člověka je důležité zdravé sebevědomí. Pokud je nemá, tak se mu špatně žije a ovlivňuje tak negativně i lidi v jeho okolí. Pokud hrdost nemá národ, ohýbá se před jinými národy. To jsme mohli vidět v našich dějinách mnohokrát, nejen v ob- dobí socialismu, ale bohužel i před několika měsíci. Rád bych přispěl k tomu, aby se takové situace neopakovaly.
Inspiroval jste se někde v komponování variací?
Ano, u romantických virtuosů, kteří si vybrali známou melodii z tehdejší doby. V minulosti si pro vlastní variace půjčovali známé operní árie, aby se publiku zavděčili. Paganini například napsal variace na anglickou hymnu God Save the Queen. Já jsem složil tyto 16minu- tové variace ve virtuózním houslovém stylu. Promítá se v nich láska k vlasti, ohlédnutí za minulostí v citaci písně Ktož sú boží bojovníci i určité napětí a obavy o naši budoucnost. Je nejtěžší a současně nejcitlivější skladbou v mém repertoáru.
Považujete se za vlastence a rád prohlašujete, že se v Česku žije dobře. S čím nejste spokojený?
Myslím, že i přes vše, co se mi nelíbí, se nám žije dobře. Škoda jen, že je kolem nás stále dost závisti i kontroly z nejrůznějších stran, že mezilidské vztahy jsou komplikované a lidé si život neužívají. Začíná to mezi sousedy, kolegy v práci a končí u politiků. Národ, myslím, potřebuje lídra. Vzor v osobnosti, která má pro svoji zemi vizi do budoucna. Je dobré si ukázat, co v historii bylo správně a co nikoli, a poučit se z toho. Snažit se na tradice navázat, zdokonalit je a vytvořit něco nového. Úcta k zemi a autoritě, které si můžeme vážit, by myslím, lidi spojila.
Ročně odehrajete přes sto koncertů v Česku i ve světě? Váš život musí být hektický.
Hektický, ale krásný. Dělat práci, která vás baví, to je to nejlepší, co se vám může stát. Hrát hudbu pro publikum, které to zajímá, to je krásná satisfakce za úsilí, které do toho dám.
Jste známý neotřelými spolupracemi s různými typy muzikantů od orchestrů, romských kapel až po popové umělce. Jaká byla podle vás nejnetradičnější?
Všechny tyto spolupráce jsou určitým vybočením ze stereotypu. A právě to mě baví. Zjišťovat svoje limity, ale i limity houslí. Hrál jsem s Hradišťanem, Kryštofem, Ewou Farnou, Evou Pilarovou nebo s Karlem Gottem. Vždy mě baví připravovat se na taková vystoupení. Seznamovat se s názory jiných muzikantů. S cikánskou cimbálovou kapelou hraji od roku 2008. Odehráli jsme více než 400 koncertů a pokaždé je to jiné, i když hrajeme stejné věci. Ten koncert se dost vyvíjí. Hrajeme u nás i po celém světě.
Váš přístup ke klasice je originální, moderní. Setkal jste se třeba s negativními ohlasy konzervativců?
Samozřejmě, hlavně na začátku. Když jsem začal nosit šátky, měl jsem mnoho odpůrců. Z řad kolegů, posluchačů i kritiků se ozývalo, že degraduji hudbu. Odpovídal jsem, že se snažím hudbu zpřístupnit i novému publiku. Ukázalo se, že ta cesta funguje. Ještě dnes za mnou chodí lidé, že díky mě začali poslouchat klasiku. Nikdy jsem se za image a šátek neschovával. Nejhorší by pro mě bylo, kdyby psali, že hraji špatně a jsem známý jen kvůli šátku. To se naštěstí nestalo.
Veřejnost vás má spjatého s šátky. Od těch už jste ale poměrně upustil, proč?
Už to byla dlouhá doba. Říkal jsem si, co budu jednou dělat se šátkem, až mi bude padesát! Ale když mám náladu, vezmu si ho, a to i s ohledem na druh vystoupení, místo konání, účel akce či přání pořadatele.
Teď zase hrajete na modré housle. Jsou vaše jediné, nebo jich máte více?
Mám troje housle, ale hraji jen na modré. Postavil mi je náš nejlepší houslař Jan Špidlen. Chtěl jsem udělat něco nového a netradičního, ale zároveň, aby to dávalo smysl i z houslařského hlediska. Housle jsou to nádherné nejen svou barvou, ale i krásným tónem. Za ním stojí řada inovací, které by mimo jiné měly ovlivnit životnost tohoto nástroje.
Jakou posloucháte muziku, pokud na ni ještě máte čas?
Téměř neposlouchám, spíše rádio a zprávy. Ale kdybych měl někoho jmenovat, tak mě moc baví Sting. Je to hloubavý a inovativní hudebník. Před třemi lety jsem byl na jeho koncertu s orchestrem. Perfektní, rovnou se to dalo vypálit na desku.
