Už víte, jak bude koncert vypadat?

Bude vycházet z turné Elán The Best of Vol. 2, které jsme měli loni a které nabídlo pokračování našich největších hitů. Zazní na něm zhruba dvacet nejznámějších písniček a kromě nich zařadíme do programu také songy z našeho posledního alba Živých nás nedostanú i duet Neodchádzaj, který nazpíval Jožo Ráž s Lenkou Hrůzovou. Zatím jej ještě živě nezpívali, takže v tomto smyslu půjde o unikát. Diváci se mohou samozřejmě těšit i na velkou světelnou show.

Rádi vystupujete na velkých koncertech pod širým nebem?

Elán se za několik posledních desetiletí nastavil tak, že raději hraje méně velkých, než víc malých koncertů. Uspořádat velkou show je určitě organizačně i technicky náročné, všechno je několikanásobně komplikovanější, ale zážitek z takového vystoupení je potom taky daleko větší. Takže ano, velké koncerty a je jedno, jestli v hale, nebo na open air scéně máme rádi a těšíme se i na tento.

Fanoušci by měli využít příležitosti, protože jinak jich prý moc mít nebudou.

To je pravda, v plánu máme samozřejmě i další koncerty, například v Popradě. Rozhodně se ale nevyrovnají tomu chystanému na letišti v Holíči. Nevím, jestli jej kdy ještě zopakujeme.

Asi se teď plně soustřeďujete na něj, ale máte v plánu i nové písničky, pracujete na novém materiálu?

Určitě, s naším vydavatelem máme smluveno, že by příští rok, pokud teda všechno dobře dopadne, měla vyjít další nová deska.

Ještě předtím ale fanouškům nabídnete komplet 6 CD obsahující všechna studiová alba vydaná od vašeho návratu do Elánu v roce 1996.

Ano, dnes tomu říkám „třetí republika"… Bylo období, kdy jsem s Jožem Elán zakládal, společně jsme „bojovali" a hráli až do roku 1985, kdy jsem ze skupiny odešel jedenáct let pak fungovala beze mě. No a od mého návratu v roce 1996 jsme do dnešních dnů vyprodukovali pět alb (Hodina pravdy, Elán 3000, Tretie oko, Anjelská daň, Živých nás nedostanú). Všechna teď vyjdou v jednom boxu společně se speciální šestou deskou nikdy nevydaným live CD O život na živo.

O co jde?

O záznam jednoho historického koncertu, který by měl být pro posluchače raritou. Je to prostě věc, která se jinak nedá sehnat.

Máte takových záznamů víc?

Záznamů koncertů, které nikdy nevyšly, máme několik. Troufám si říct, že ten zmiňovaný, který jsme digitalizovali, je jen začátkem co do otvírání našeho bohatého hudebního archivu.

Vedle Elánu se věnujete i dalším projektům jste mimochodem autorem hudby k pohádce režisérky Alice Nellis Sedmero krkavců, k níž nazpívala titulní píseň Marika Gombitová. Uvítal jste to?

Určitě. Předně bych chtěl říct, že jsem za možnost napsat muziku k celému filmu velmi rád podle mého soudu je moc hezký, někdy až s hororovými a detektivními vsuvkami, věřím, že bude úspěšný. Stejně tak rád jsem i za to, že pro titulní píseň Ten príbeh za náš sen stál oslovili jeho producenti Mariku Gombitovou. Že na nabídku kývla, je možná i na základě písničky, kterou jsem jí nabídl. Marika teď dlouho, asi sedm let, nevystupovala na veřejnosti, netočila, snad kromě jediné věci s Mekym Žbirkou, takže mě její rozhodnutí o to víc potěšilo. Dva nebo tři týdny se píseň učila, vracela se do formy, aby odvedla co nejlepší výkon, a u ní doma jsme ji pak natočili. Ve studiu jsem následně k jejímu hlasu „dodal" předem nahraný symfonický orchestr. Doufám, že ten song bude pro Mariku nový začátek.

Má chuť zase znovu pracovat?

Má, jinak by do tohoto projektu nešla. Považuju to vlastně za malý zázrak.

V jaké je formě?

V takové, která samozřejmě odráží její daný stav. Dlouho nezpívala a hlasivky jsou orgán jako každý jiný sval, který se musí trénovat, aby neochabl. Proto to trvalo déle, než jsme písničku natočili. Navíc tím, že Marika sedí nemá optimální podmínky na dýchání s bránicí , je složité dosáhnout hlasu, jaký měla před třiceti lety. Každopádně bych to shrnul tak, že vzhledem k situaci, v jaké se nachází, je ve výborné formě.

Jak se vám vlastně tvoří hudba na zakázku pro film a jak pro Elán, je v tom rozdíl?

Jsem vystudovaný skladatel, mám na to i glejt z AMU v Bratislavě, takže skládání je pro mě v dobrém slova smyslu řemeslo, těším se na každou příležitost, kdy si můžu „zaskládat". Obecně vzato písnička je vlastně nejmenší hudební forma, která má danou strukturu. Říká se ale, že napsat ji je někdy těžší než vytvořit operu, protože by měla zaujmout na malém prostoru. To v případě filmu nebo muzikálu se může člověk více rozmáchnout, vracet se k motivům, udělat prostě na větší ploše hudbu, v níž se odrážejí atmosféra děje (i jej posouvá) a představy režiséra v tomto případě režisérky Alice Nellis.

Nakolik vám mluvila do práce?

No, hodně. Sama je muzikantka, takže měla docela jasnou představu, co chce. Určitě je to ale lepší, než když vám do práce nikdo nemluví a ve finále není s výsledkem spokojený.

A co plánujete výhledově, bude i nějaký odpočinek?

Ano, teď bych docela rád zase chvilku odpočíval, protože za poslední dva roky jsem měl tři premiéry muzikálů, jednu desku Elánu a jeden film, takže práce bylo hodně. Momentálně mám další tři nabídky na muzikály, do toho už musím pomalu připravovat zmiňovanou novou desku Elánu… No, na nějaký extra dlouhý oddych to nevidím.