Kde jste se vzala na Benešovsku a jak se vám líbí?
Během soutěže jsem asi měsíc bydlela u známého mých rodičů v Chlístově. V Benešově jsou milí lidé, docela jsem si ho oblíbila.

Ale vy máte přece ještě školní povinnosti. Jak jste absenci v učebnách řešila?
To ano, maturitu ale už mám. Teď si dělám takzvané pedagogické minimum, abych mohla učit.

Jaký předmět?
Herectví a zpěv. Ale chtěla bych potom ještě studovat i vysokou školu.

Jaké to bylo, když jste přišla ve čtrnácti na Slovensko? Pamatujete si ještě příchod do školy?
No samozřejmě! Šla jsem na střední školu, ale slovensky jsem vůbec neuměla. Na všechno jsem odpovídala Ahoj. Učitelé mě brali s rezervou, ale já z toho měla nervy. Po dvou měsících jsem už mluvila. Také díky milým lidem v Topolčanech. Vzali mě mezi sebe, vysvětlili mi hodně věcí.

Ale jak vás učitelé zkoušeli, když jste neuměla slovensky?
Bylo to těžké. Hodili mě do vody, musela jsem plavat. To bylo to nejlepší. Po dvou měsících jsem už psala písemku.

Jak dopadla?
Dostala jsem pětku. Ale učitelka mi vysvětlila, jaké chyby dělám a to mi pomohlo. Příště už jsem psala docela dobře.

Jaké jste měla v písemce chyby?
Psala jsem slova bez čárek. Neměla jsem nad slovy ani jednu čárku. Poté, co mi učitelka vysvětlila, že musím psát i čárky, psala jsem v jednom slově i tři čárky.

Dnes už je to pro vás určitě jen veselá vzpomínka. Byl ve škole takový moment jen jediný?
Kdepak! Psali jsme písemku z občanské nauky a už jsem ji měla odevzdat. Když na mě už učitel naléhal a ptal se, co tam ještě dělám, chtěla jsem mu říci, že neumím sestavit větu. A místo toho jsem mu řekla: pán profesor, počkajete, ja neviem súložit vety. Samozřejmě vypukl smích v celé třídě a já nevěděla, proč. Profesor mi ale slíbil, že za ten výrok mám už polovinu jedničky. Když mi pak řekli spolužáci, proč se smějí, řekla jsem jim: Prepáčte, ja mám slabý, slovníkový, slovenský zápas. Kamarádi moje hlody od té doby sbírají a už jich mají docela dost.

Jak jste ale zvládala soutěž v Praze a studium v Topolčanech.
Udělala jsem si na Slovensku zkoušky a nasbírala známky, aby mi učitelé mohli uzavřít ročník. Se školou problém nemám.

Jak na vás, Ukrajinku žijící na Slovensku působí Češi?
Několik jsem jich poznala i osobně, nejen po pracovní stránce. Lidé tu na mě byli velmi milí, příjemní a vstřícní.

A co vaši čeští vrstevníci, hoši?
Na to nebyl čas. Pořád jsem se učila texty a písničky. Celá jsem se tomu oddala.

Proto jste zpívala i v Benešově?
Ano. Protože mám ráda děti, zpívala jsem jim v mateřské škole. Pak jsme si tam také opékali špekáčky. Zpívala jsem i studentům v gymnáziu.

Jak se nyní, po skončení toho maratonu zpívání, převlékání, líčení, cestování a focení cítíte? Jako hvězda?
Jsem trochu unavená. Už se těším domů, do Topolčan na kamarády a rodiče. Jako hvězda se vůbec necítím. Jsem obyčejný člověk, který se jen párkrát objevil v telce.

Poznávají vás už lidé na ulici?
Ano, poznávají. Je to příjemné. Usmívají se na mě a to mě těší.

Nebojíte se, že vás okolnosti šoubyznysu zkazí, že si o vás budou jiní myslet, že nosíte nos nahoru?
Nemám důvod se měnit. Zůstanu taková, jaká jsem.

Pomůže vám v tom a kariéře také Michal David?
Ano, je to můj agent.

S ním jste si také zazpívala, že?
Ano, duet Tajemství.

Vedle toho jste ale zpívala i jiné písničky v češtině…
Ano. Od Petry Janů Už nejsem volná, duet s Ilonou Czákovou Teď královnou jsem já a s Bruno Oravcem Čau lásko.

Jak se vám česky zpívá?
Jazyky mi docela jdou, i když čeština je těžká. Ale makala jsem, abych to zvládla.

Jaká je pro vás, jako člověk a z Ukrajiny, který teprve čtyři roky žije na Slovensku čeština. Rozumíte všemu, nebo někdy musíte přemýšlet?
Někdy musím přemýšlet, abych do odpovědí nezakomponovala něco, co tam nepatří.

Znáte nějaké české jazykolamy?
Slovenské ano, na škole se tak rozcvičujeme.

A co třeba strýčku Petře, nepřepepřete mi toho vepře?
Stříčku Petře… Stříčku pepře…Strýčku Petře…

Pryč od toho. Kam byste chtěla dotáhnout svůj talent?
Chci se zpívání věnovat naplno. Nechci zapadat prachem, jako někteří superstaristi. Co nejdříve bych chtěla vydat cédéčko.

Vy jen zpíváte, nebo také komponujete?
Ve třinácti jsem si napsala nějaké písničky, ale mám je doma ve skříni. Ty jsou asi nepoužitelné. Musela bych je přeložit do češtiny nebo slovenštiny.

A co fotbal. Ten teď hýbe Evropou. Komu budete fandit? Ukrajině nebo Česku?
Fotbal nesleduji a nemám na to čas. Vím ale, že se mistrovství hraje i na Ukrajině. Ať vyhraje nejlepší. Kdo vyhraje, je mi celkem jedno.

Co vás při soutěži pobavilo?
Názory Rytmuse.

Zaskočilo vás něco?
Ano. Když mi řekl, že vypadám jako teta.

Jako teta?
Ano, jako tetka. Trošku mě to zaskočilo, pak jsem to vzala s humorem.

Jak na vás zapůsobil Michal David?
Je to úžasný člověk. Připravuje mě do šoubyznysu a nemaže mi při tom med kolem úst. Dal mi několik dobrých rad. Abych se připravila na to, že čím budu úspěšnější, tím více bude kolem mě nepřejícných lidí. Abych si taky dala pozor a nesvěřovala se každému. Toho se budu držet. Michal už něco prožil, myslím, že mi neradí špatně.

Budete ve vaší další kariéře zpívat sama nebo s kapelou?
Upřednostňuji sólovou dráhu, i když na Slovensku zpívám s kapelou DPH, což znamená Dobrá partia hudobníkov. Hrajeme Deep Purple, Whitesnake, ACDC, Kiss.

Rock je vaše krevní skupina?
To ne, chtěla jsem vyzkoušet všechno. Rock i lidovky.

A líbí se vám Adele?
Je úžasná, a má snadno zapamatovatelný hlas a to je hodně důležité.

Její písničky jste nezpívala?
Ne, vybírala jsem písničky s Michalem Davidem takové, které mi sedí. Nechtěla jsem se přece potopit sama. Zpěv je můj život, je to moje srdce, je to to, čím se chci živit.

Kdo je… JE IVANNA BAGOVÁ

Kdyby ještě existovala Československá republika v její meziválečné podobě, psala by Ivanna Bagová do kolony státní příslušnost slovo československá. Narodila se totiž 22. ledna 1993 v Iršavě, městě na podkarpatské Rusi. Při současném geopolitickém rozdělení však do stejné kolonky píše slovo ukrajinská. Už čtyři a půl roku žije s matkou ve slovenských Topolčanech. Vystudovala tamní konzervatoř a nyní si vzdělání zvyšuje o pedagogické minimum, aby po složení zkoušek mohla také učit. Hodlá ale vystudovat i vysokou školu. Je vítězkou televizní soutěže Hlas Česko Slovenska.