Předchozí
2 z 2
Další

Muzikant se také chystá na dvojici speciálních vystoupení nazvaných Nechte zpívat Mišíky!, na nichž mu bude sekundovat celá nejbližší česká část jeho rozvětvené rodiny. A těší se na to, že ještě předtím, než v příštím roce ze zdravotních důvodů utlumí své hudební aktivity, natočí nové album. Co vše se tedy Deník dozvěděl o tom, jak vypadá rockerův podzim?

Nedávno jste se vrátil z výletu do USA. Co pro vás znamenalo nečekané zjištění, že máte v Americe početné příbuzenstvo?
Pro mě to samozřejmě byla událost, která zacloumala mým dosavadním životem. Znal jsem jenom foneticky jméno otce, které mi řekla maminka s tím, že padl v Koreji. Takže jsem s tím byl smířen a celý život to tak bral. A najednou se to celé změnilo díky režisérce Jitce Němcové, která vymyslela a natočila ten dokument, za který jsem jí vděčný.

Zpěvák Brian Johnson (vlevo) a kytarista Angus Young z Australské legendární rockové skupiny AC/DC, která vystoupila po osmi letech 17. března 2009 před vyprodanou O2 arénou v Praze.
VIDEO: Brian Johnson slaví 70 a vrátil se i na pódia. Zpíval s Muse i Plantem

A za druhou linii, kterou tam chtěla mít to hledání kořenů mého otce. Věděl jsem jenom, že se narodil v Massachusetts, ale víc ne. Vůbec jsme přitom nečekali, že se stane to, co se stalo. Všechno se to úplně převrátilo v něco neuvěřitelného, já bych to dokonce nazval zázrakem. Nalezení sourozenců ve mně vyvolalo silné emoce, které cítím dosud.

Jak nově nalezení příbuzní koukali na fakt, že mají na druhém konci světa dost slavného bratra?
Typicky americky. Přesně na ně platí příběh z rozhovoru pana Třísky, jak se lidi chovají, když se potkají ve výtahu. Češi tam sklopí zrak a Američani pozdraví a podívají se vám do očí. A oni taky hned zkraje mě obejmuli, dívali se do očí, byli usměvaví. Brali to spontánně, že máme stejného tátu, takže prostě jsme bráchové a sestra.

Na co z výletu do Ameriky nejvíc vzpomínáte?
Byli jsme za nimi s dětmi Adamem, Matěm a Barunkou. Oni se o nás starali a byli úplně v pohodě. Pozvali nás na svatbu, kde ten nejstarší John vdával svou dceru a kde byla výborná atmosféra. Pak jsme seděli v rodinném kruhu v hotelu, hrály se písničky a povídaly se rodinné historky. Adam mi to všechno zdatně překládal, protože anglicky mluví úplně senzačně. Takže jsem si to užil, tři dny v New Yorku, kde jsem přičichl k Americe. Ale když jsem pak přijel na Letnou, tak jsem byl docela rád, že tu jsou jen ty naše nízké domy a zahrádky.

Kniha Kaziměsti
Alternativní Olomouc a Kaziměsti

A radost vám jistě udělala nová knížka rozhovorů Byl jsem dobrej, která navazuje na dvě předchozí a notně hubenější vydání z let 1999 a 2006. Jak ten projekt vznikl a jak se vyvíjel?To byl Ondřej ještě mladý kluk, když jsme to začali chystat. Přišel s nápadem, že by byla možnost vydat knížku. Tak jsme si povídali. Začalo to u nás na chatě, kde jsme byli pár dní. Putovali jsme po okolních hospodách a pořád jsme si povídali, takže to bylo docela fajn. On to už hned večer začal zpracovávat na počítači.

Kolem čeho se vzpomínání točilo především?
Já jsem byl poměrně uvolněný, což myslím, bylo ku prospěchu věci. Tím pádem si člověk vybavuje některé věci jiným způsobem, než kdyby se chtěl tvářit, jaký že to byl geniální umělec a kdy že se odehrálo něco naprosto zásadního, ty všechny velké úspěchy. Místo toho jsme si povídali hlavně o běžném životě o tom, jak jsem prožíval svou rockovou kariéru i o všelijakých věcech kolem. Přišla samozřejmě řeč i na holky, něco z toho v té knížce tedy není. Atmosféra, jak se to v mém životě odehrálo, nebyla nijak narušena. Jsem Ondřejovi vděčný, že jsme to pojali takhle. Já s tou knížkou souzním.

Petra Janů v roce 2017
Petra Janů: Chci, aby mě život ještě bavil, aby měl náboj

Veřejnosti ji hodláte představit na listopadovém festivalu Blues Alive v Šumperku, za jehož dramaturgií už roky stojí právě Ondřej Bezr. A neměl by to být jen tak ledajaký koncert, ale zpívat by měla celá vaše rodina…
Mají tam tradici odpoledních koncertů, které nejsou jen čistě bluesové. Zatím jsme sice jen ve stadiu přemýšlení, ale už jsme si naznačili koncept toho koncertu. Kromě mě tam vystoupí i Maťo, který má svou kapelu, má ji taky moje manželka. Zpívá i Barunka a taky Adam tam dá s Etc… nějaké moje starší věci i něco svého. Potom se to bude různě prolínat a zahrajeme taky něco dalšího, co jsme spolu vymysleli. Jenom rodina dohromady. Bude to prostě spíš rodinný večírek, žádný velký showbusiness.

Ještě předtím byste ale měli v této sestavě vystoupit 16. října v Lucerna Music Baru.
Chytil se toho i náš manažer, takže jsme si usmysleli, že tam jeden koncert uděláme, protože nám tam nabídli prostor.

Neuvažujete, že byste v rodinné sestavě někdy absolvovali větší turné?
Uvidíme, jak to dopadne, třeba ano. Ale ještě nevím. Abych řekl, už nemyslím tak úplně dopředu. Když bude zájem… Myslím, že to pro mě bude náročné, protože v Lucerna Music Baru jsou do zázemí ostré schody a já s tím mám už přece jenom problém. Takže vím už předem, že tohle pro mě bude nepříjemné. Teď to ale myslím čistě technicky a fyzicky ta nutnost lézt nahoru kvůli jedné písničce a potom zase dolů. Jsou to sice jen detaily, ale nějak to musíme vymyslet. Bohužel ale už ve svém věku musím myslet i na takovéhle věci.

Vertigo (Dorota Barová - violoncello, zpěv; Marcel Bárta - tenor, alt, soprán saxofon, basklarinet; Oskar Török - trumpeta; Vojtěch Procházka - piano, klávesy, elektronika; Rastislav Uhrík - kontrabas, baskytara; Dano Šoltis - bicí).
Vertigo oslaví patnáct let na scéně. Pogratuluje i Dusilová

O zábavu tedy nouzi rozhodně nemáte. Co všechno chystáte na příští rok?
Bohužel vzhledem ke zdravotním handicapům budu muset trošku snižovat počet koncertů. O to víc se na ně asi budu těšit, takže doufám, že to bude ku prospěchu věci. Tedy ne, že teď bych se na koncerty netěšil, ale musím se na ně dopovat kortikoidy, a to není dobře. A pak se chystám, že by-chom ještě mohli natočit ještě nějakou desku. Snad to všechno dobře dopadne.

Máte v šuplíku už dost nových písniček?
Něco jsem už spoluhráčům přinesl. Rozdal jsem první karty a chlapci teď mají do konce roku termín, aby taky něco přinesli. Abychom to zpracovali a hudební nápady se případně nějak otextovaly. Teď jsme ještě v procesu, kdy sbíráme materiál, a pak se uvidí.