„Musím se přiznat, že můj vztah k Josefu Myslivečkovi byl před natáčením ambivalentní. Věděl jsem, že existoval a v jaké době přibližně žil, ale jeho tvorbu jsem moc nevnímal. Hudebně jsem vyrůstal na trošku jiných autorech. Ale postupem času, když jsem jej začal více poznávat, se ze mě stal ‚myslivečkofil‘. Jeho překrásná hudba mě okouzlila,“ říká Vojtěch Dyk.

Coby syn pražského mlynáře se Mysliveček stal díky svému nadání jedním z nejznámějších skladatelů vážné opery v druhé polovině 18. století. Odkud jste informace o něm čerpal?
No, než jsem se do něj „nacítil“, nějakou chvíli to trvalo. Bohužel u nás nebyla dostupná žádná literatura o něm, až na vysokoškolská skripta zmiňovaného Daniela E. Freemana v angličtině. A pokud nejste totální nadšenec Josefa Myslivečka, tak si to nepřečtete jen tak, musíte za tím jít cíleně. Proto jsem rád, že teď konečně kniha o tomto pozoruhodném skladateli, která je určená pro nejširší veřejnost, vychází v českém překladu Petry Johany Poncarové. Těšit se budu i na její rozšířené vydání, které má pojednávat o Myslivečkově odborné monografii (vyjde na jaře 2022). Konečně se tak dozvím, o čem jsem teď dva roky hrál.

Pianista a hudební pedagog Ivo Kahánek
Pianista Ivo Kahánek: Klíčem ke zdolání trémy není ji nemít

Zaujalo mě, že jej připodobňujete k Michalu Jacksonovi.
Josef Mysliveček byl génius, megastar své doby. A když si vezmete, že od něj opisoval mladý Wolfgang Amadeus Mozart, který se s ním přátelil, tak už to o něčem svědčí. Srovnání jeho osobnosti s Michaelem Jacksonem mi tedy přijde naprosto patřičné.

Bylo pro vás natáčení filmu o něm v něčem náročné?
Určitě. Asi rok jsem trávil celé dny, a myslím tím opravdu od snídaně až po večeři, učením italských slov. To jsem si pak někdy i říkal - proč ten člověk musel komponovat v Itálii, proč ne třeba v Bechyni… Ale na druhou stranu jsem za to byl rád, protože italština je zpěvná, daleko horší by to bylo, kdybych se musel učit scénář třeba v norštině. Celkově to pro mě byla velká výzva a snad mě to i profesně posunulo.

V létě jste odjel několik koncertů k vašemu sólovému albu D.Y.K., které jste spoluvytvořil s oceňovaným klávesistou Ondřejem Pivcem a natočil v New Yorku s americkou sestavou. Ale jako všechny ostatní umělce vás pozlobil koronavirus…
Jen v tom smyslu, že jsme kvůli němu museli měnit termíny vystoupení, odehráli jsme jich asi sedm – víc jsme jich dohromady nedali. Jinak nás ale virus nemůže v ničem zastavit. S Ondrou Pivcem pokračujeme ve spolupráci, budeme snad také tvořit další věci a já se na to moc těším, protože projekt D.Y.K. je moje srdcová záležitost.

Mirai Navrátil, frontman aktuálně nejposlouchanější české formace
Mirai Navrátil: Věřím, že jsme skvělá kapela. A ještě chvilku budeme

Měli jste s ním plány i v Americe. To stále platí?
Byl bych za to velmi rád. Potíž je v tom, že jsme tam album zatím nemohli nijak odprezentovat. A tak se aspoň snažím využít současné proměnlivé doby k úvahám o tom, co bych mohl, protože plánovat možné není. Anebo je, ale k ničemu to není. Zatím se všechno odehrává jen v našich hlavách, na papír zatím nikdo nic nedal. Ale není to prvotní cíl – prorazit na americký trh. Prvotní cíl je, aby naše kapela hrála, ale to je jako u každé jiné skupiny, kterou jsem měl či mám.