„Sami bychom to jako kapela nedali," přiznal Deníku Tomáš Jugi Staněk, Voxelův manažer a bubeník i textař pop rockové kapely UDG.

„Voxel měl úspěšný rok: debutové album mu vyneslo Objev roku v anketě Český Slavík a nominaci ve stejné kategorii v hudebních cenách Anděl, Slavíka za Hvězdu internetu a v anketě Žebřík další nominaci na Objev roku proměnil," těší Hanu Zajíčkovou z hudební firmy Warner Music, která Voxela vydává.

Písnička o naději

„Nové album chystá na září 2015. První singl Jednou opět autorské dílo ve spojení s textařem Pokáčem. „Jednou je překvapivě nejstarší písnička nového alba, první demo vzniklo v roce 2013, ale až teď ‚uzrála' do podoby oficiálního singlu. Je o naději, že se nám všem tady jedno-o-ou konečně ‚rozsvítí', a jelikož jsem ‚povoláním optimista', nepřestávám věřit," říká Voxel.

Voxel  Václave, když jsem vám před pár dny volal, říkal jste, že budete mít čas za hodinku, že krmíte synka. Jaké to je, být táta máma?
(smích) Já jsem tedy táta. Je to fajn i obrovská zodpovědnost. Rodičovská role mě baví a naplňuje. Krom hudby jsem rád, že jsem se vykašlal na všechno co mi nedávalo smysl, hlavně na školu. Ale rodina a hudby mi smysl dává.

Vašich 25 koncertů za měsíc, to je asi rekord, že?
Asi je. Člověk, který zastupuje desítky interpretů, mi říkal, že to ještě neviděl. Je to docela síla a jsem sám zvědav, jak se s tím poperu. Alespoň budu znát svou hranici, kdy to ještě dám; jsou to dvojáky i trojáky… Ale těší mě, že je o mě zájem. Od začátku jsme se rozhodli to stavět na koncertech a jsem rád, protože vidím, že to má smysl.

Co je v péči o loni narozené dítě nejtěžší, a co nejlehčí?
Nejjednodušší je, když ho mohu zabavit tím, že si brnkám, že mu hraju. Je tomu extrémně nakloněn už od tak útlého věku, to jsem rád. A nejtěžší je, že se kvůli koncertům moc nevyspím a pak přijedu domů a tam se také nevyspím. Ale to, co nám on přináší do život, je několikanásobně příjemnější, takže to, že se nevyspím, je úplná prkotina.

Zničeho nic jste přešel z elektro popu k akustice, i nový singl „Jednou" to dokazuje. Co na to říká vaše publikum?
Už to také pochopili a vzali, registrují mě v novém kytarovém hávu v písničkách jako Trip, V naší ulici i v novince Jednou. Přes koncerty jsem to do nich dlouho hustil a věřím, že to vnímají jinak.

Jako Pavel Šporcl

Jak jste přišel ke svému kloboučku, k této image?
Chtěl jsem mít něco charakteristického, jako má třeba houslista Pavel Šporcl šátek. A v Thajsku jsem si ho koupil v roce 2004, kdy tam byla tsunami, před časem jsem si na něj vzpomněl, a tak ho teď zase nosím a odlišuju se od ostatních zpěváků.

Lidí vám na koncertech přibývá, ač nejste úplně dokonalý zpěvák. Jak si to vysvětlujete?
Moje písničky mají asi to, co lidi zajímá. Lidi tu ani nechtějí toho nejlepšího zpěváka, jde víc o energii a poselství. A asi to ode mě dostávají, bavím je a na koncerty chodí.