„Co si dáte? Aperitiv, něco ostřejšího, anebo kávu?“ zeptal se přátelsky.

„Ne, pouze minerálku,“ nesměle jsem si objednal. Když jsme asi po třiceti minutách skončili natáčení a já se zeptal na autorizaci textu, vlídně se na mě podíval. „Není třeba, věřím vám, je vidět, že jste se na mě připravil…“

Autorizace se nekonala ani při našich dalších rozhovorech s Karlem Gottem. A bylo jich věru hodně. Pravda, ne vždy jsem se zpěvákovi včas před jeho ostravskými koncerty ohlásil, a tak některé vznikaly těsně před vystoupením. Při jednom z nich, to se Karel Gott chystal do kostýmu, jsem ho zpovídal, když byl jen v trenýrkách…

Jindy zase po zvukové zkoušce v dnešní Ostravar Aréně se kolem něho shromáždil houf novinářů a kameramanů. On se tak trošku porozhlédl a velice nahlas se zeptal: „A kde je ten kulatý pán, který mě už kontaktoval předevčírem?“ Tím myslel mou osobu, což mě potěšilo. Dodnes mi doma visí Gottův kalendář s jeho malbami, který mi osobně věnoval v roce 1994.

Byl to vzácně skromný člověk, profesionál, pan zpěvák. Jsem vděčný osudu, že jsem ho mohl potkávat jako novinář. A je mi moc líto, že už není mezi námi…

Autor vzpomínek je dlouholetým redaktorem kulturní rubriky v Deníku

K TÉMATU
Kondolovat rodině Karla Gotta lze v Ostravě v Českém rozhlasu svým podpisem a vzkazem do knihy, v recepci budovy v ulici Dr. Šmerala 2. Kondolenční kniha je zde k dispozici denně od 7 do 20 hodin, a to až do pohřbu.