Mladší a poněkud temnější rodná sestra spící Lucie si vybrala za předskokana plzeňskou punkpoprockovou kapelu Madrage, které se tak dostalo vrcholně nevděčné role zdržovače při čekání na velkou hvězdu. Vlažný potlesk nesla hrdinně.

Wanastovky dorazily na pódium v devět večer a vzbudily nekončící šílenství fanoušků tří generací – dole v kotli i na balkonech se tísnily dvacítky, čtyřicátníci i pár prošedivělých hlav.

A začaly stylově – svým prvním megahitem Tak mi to teda nandey. Další dvě hodiny bez přestávky sypaly nadšenému publiku největší hity své dvacetileté pouti: Sbírku zvadlejch růží, Neděkujem vypadněte, Lži, sex a prachy, Bednu vod whisky, Kouzlo, Anděly, novinky Slečna Anna je za vodou a Otevřená zlomenina srdečního svalu, přidaly i pár hitů spící Lucie. Její oddaní fanoušci si na comeback své královny nejspíš počkají velmi dlouho, pokud vůbec.

Wanastowi Vjecy hrály ve čtyřech. Právoplatnými členy kapely jsou jenom Robert Kodym a Petr Břetislav Chovanec řečený P.B.CH. Na pódium si přizvali Tomáše Varteckého (Kurtizány z 25. Avenue, Lucie, Kollerband), který do sestavy skvěle zapadá jak muzikantsky, tak zjevem, a bubeníka Martina Vajgla z kapely –123 minut, jehož výběr Robert Kodym shrnul lakonicky: „Protože je tady nejlepší.“

Wanastowi Vjecy se vrátily na koncertní pódia po dlouhých osmi letech. Atmosféra turné The Best Of 20 let je pro ně jistě skvělou zprávou a satisfakcí zároveň. Jejich loňské váhání, rušení koncertů k poslednímu albu Torpédo a výkon na jediném vystoupení jejich fanoušky rozčaroval. Jeden z nich na internetu napsal: „ Nepamatovali si texty a mezi písničkami pořád mluvili, což – jak jsem pochopil později – mělo sloužit tomu, aby chlapi zase popadli dech. Není jim už dvacet, a je to na nich bohužel znát.“

Čtvrtečním hradeckým koncertem daly Wanastovky najevo, že mají opět vyleštěné drápky. Uřvaly své dvě hodiny bez zaváhání a pokud mě zrak nešálil, dopadlo na ně ve finále z kotle i pár exemplářů spodního prádla. Děkujem, ještě chvíli zůstaňte.