Dvacet let v jedné sestavě je pro rockery dlouhá doba. Dokázali jste si představit, že oslavíte takové jubileum?
Určitě ne. Dvacítka je zásadní výročí a mysleli jsme si, že vydrží jen pár let.
Úsměvné je, že když jsme začínali, tak nás na svoje výroční desáté turné pozvala Lucie. Ta doba nám přišla absurdní. Nechápali jsme, jak mohou vydržet pospolu tak dlouho.
Určitě jste měli krize. Souvisela s nimi Kapela na šňůře?
Musím říct, že jsme nikdy za 20 let neměli ponorku. Musím zaklepat. V tomhle jsme hodně výjimeční. Spíš nás potkala osobní vyhoření. Občas někdo z nás dostal chuť se na to vykašlat, ale vždycky se každý z nás probral a jsme v pohodě.
Jako zásadní vrcholy vidím desky Pedro se vrací a Našim klientům. Vnímáte to stejně?
Těžko říct, z jakého úhlu pohledu hodnotit úspěšnost… Pro nás byla úspěšná právě ta sedmá.
S Pedrem je pravda, že jsme se stali zavedenou klubovou kapelou, ale zase jsme už za sebou měli celkem pilné objíždění republiky. Každopádně v té době přišlo radostné období, kdy nastal zlom. Začali jsme se hraním živit.
Deska Našim klientům přišla v době, kdy už jsme si mysleli, že nemáme žádné další nápady a vyčerpali jsme se. Tenkrát jsme našli novou energii a od té doby počítáme novou etapu.
Žánrově jste se hodně měnili. Začínali jste na punku…
To je pravda, taková byla první deska. Pak ale nastal zlom, kdy jsme povolili ve svých ortodoxních názorech na hudbu a pustili jsme do našich prstů i jiné žánry, což přineslo odliv ortodoxně punkových posluchačů. Ta deska je správně nakoplá a vůbec nezvolní. Nicméně se nám to omrzelo a chtěli jsme mít širší rozptyl. Jiné fanoušky to zase přitáhlo. Hudbu neděláme s kalkulem, ale jak to cítíme…
K dvacetinám jste si nadělili knihu. Ve čtyřech se lépe vzpomíná, ale autorem jste vy?
Psal jsem to já a kluci to zkontrolovali, ale jsme jedna parta a příběhy jsou stejné. Ujal jsem se toho já, protože jsem bývalý novinář. Debata nad knihou trvala další rok. Upřesňovali jsme informace. Není jen o textu, ale i archivních fotografiích a díky QR kódům se člověk může dostat k audio i video záznamům. Takže vzpomínáním a psaním práce nekončila. Vytvoření archivu bylo rovněž náročné.
Když pomineme festivaly, bude oslava dvacetin v Incheba areně váš největší koncert?
Těžko říct. Zatím vše spěje k tomu, že to bude vyprodané. Kapacita je 4 tisíce lidí. Nejvíce jsme měli 4,5 až 5 tisíc, ale vždy je to dané kapacitou sálu. Tehdy jsme slavili desáté narozeniny. Určitě to nebude větší než velké festivaly u nás, na kterých se pod pódiem sejde 20 až 30 tisíc lidí. Na nás jako klubovou kapelu to bude velký koncert.
Právě, kluby vám sluší víc, co se týče atmosféry… Ale chodí na vás už tolik posluchačů, že je to někdy asi oříšek si takovou tvář udržet.
Cítíme se tak. Navíc jsme sami vyrostli na kapelách v klubech. Trošku se nám příčí hrát po halách, ale museli jsme se posunout do větších sálů, kulturáků, nebo dělat dvojité kluby, ale to taky nejde vždy. Klub pro 300 lidí už máme vyprodaný za pár dní, máme teď dobrou návštěvnost, tak tuhle otázku dost řešíme. Nechce se nám do hal, které jsou špatně nazvučitelné a neosobní.
Na pražském výročním koncertu bude i pár hostů, třeba Eva Pilarová, o které jste kdysi zpívali a dnes s ní i poměrně často vystupujete. Zpíváte s ní i její dva hity.
Přesně tak, Montiho čardáš a Olivera Twista. Brácha o ní kdysi složil takovou funny písničku a nevěděli jsme, jestli pochopí ten fór. Nakonec nebyl problém. Eva je profesionál a legenda. Jela s námi v létě i tři festivaly. Na oplátku jsme hostovali na její oslavě.
Dalším zajímavým hostem je virtuózní houslista Vojta Lavička, který se objevil i v klipu k písni Svatozář.
Ano, při našem akustickém turné se na rok stal pátým členem. Lidi to bavilo, nás i jeho taky. Pro něj to bylo něco úplně jiného, jinak hraje s orchestrem.
