Točilo se v muzikanty oblíbeném slovenském studiu Pezinok v roce 1981 a album vyšlo v roce následujícím. Všechny písně a instrumentální plochy z něj vytvářejí unikátní celek. Asi nejslavnějšími hity se staly Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce nebo Neznámé nevpouštěj dál.

„Třetí Kniha džungli byla logickým navázáním na Dialog s vesmírem. Už jsme nemuseli tápat, jak na to. Audiovizuální princip byl jasný, téma bylo jiné, změnil se i jeden muzikant zpěvák. A nám šlo hlavně o to, posunout tento projekt hudebně i scénicky. Škoda že nemáme záznam živého vystoupeni. Jsem přesvědčen, že se nám to dost povedlo,“ říká Zdeněk Kluka.

V průběhu let jste s Progresem 2 dost experimentovali a měnili styl, muzikanty a spolupracovníky. Některá období vývoje kapely nenesli někteří úplně lehce, včetně například jejího přejmenování na Progres Pokrok. Co podle vás zůstalo z toho všeho dnes ještě živé? A považujete něco za slepou cestu, kterou byste už podruhé neopakoval?
Nápad na Progres Pokrok vznikl asi dva roky před Sametovou revolucí. V době, kdy jsem měl pocit, že by muzikanti už neměli normálně hrát. Že kdo má možnost vylézt před lidi na pódium, by všem měl dat najevo, že to přece už takhle nejde donekonečna se tvářit, jako že nic! Měl by ukázat, co to je za šílenou hovadinu, ve které žijeme. Program Otrava krve byl vlastně takovým „uměleckým“ zrcadlem komunistické doby. Brrrr!

Ačkoliv jste pronikl do mnoha žánrů, přece jen jste považován za průkopníka českého rocku nebo jak se u nás říkalo a říká big-beatu. Jak se díváte na vývoj této hudby v jejím těžkém období sedmdesátých a též osmdesátých let, jak se změnila ve svobodných poměrech a co přináší dnes? Bude se už jen vzpomínat, nebo vidíte další možnosti vývoje?
Za totality jsme měli jasného nepřítele a některý umělec přímo, některý mezi řádky ubezpečoval diváky (posluchače), že o něm taky ví, jako o něm vědí i oni. Tento nepřítel v 89 roce zmizel, ale jak jsme časem zjistili, existuje pořád mnoho problémů, a ne malých, na které je třeba ukázat, postavit se jim nebo alespoň zesměšnit. Ale hlavně se nedat. Vždyť je to o něco víc než rok, co Všemocné, Hrdé a Neomylné LIDSTVO, které už „rópama“ nevědělo co, leží pokořeno malým virem. Naše nová píseň Svět příliš se roztočil je o tom (na CD „Džungle“ teď vyšla jako na bonus). Pořád je a bude o čem zpívat!

Specifickým rysem vaší kapely bylo léta i její ukotvení mimo hlavni centrum české kultury v Praze. Ovšem právě v rockové muzice mnoho zajímavých kapel vzniklo pravě mimo něj. Jak jste to chápali vy a jak to chápete dnes? Je těžší prosadit se mimo Prahu?
Kdysi někdo řekl: „V Brně se nedá vrcholit.“ A jeden pražský hudebník mi zase řekl: „Vy se v tom Brně máte, my tady v Praze musíme vrcholit, a vy si zatím v klidu hrajete, co chcete, a zase určitě přijdete s něčím novým.“ Ach jo!