Když se o koncertě na Strahově zmínil Novotný ostatním, mysleli si, že je to jen další z jeho fórů. Myšlenku na uspořádání velkolepé akce na místě, kde se konaly (komunistickým režimem zprofanované) spartakiády a kde deset měsíců po sametové revoluci (a znovu v roce 1995) vystoupili Rolling Stones před stotisícovým davem, považovali za tak bláhovou, že nemůže být ani pravdivá.

Zdroj: Youtube

Nakonec se datum 21. června 1996 zapíše do hudebních kronik jako den, kdy zněly Strahovem trampské písně a přes 70 tisíc lidí zpívalo s výraznými osobnostmi českého folku a country. Jen Pink Floyd a U2 měli na strahovském kopci oficiálně víc diváků.

„Petr, ten nás do toho tlačil na pilu,“ vzpomínal František Nedvěd v televizním dokumentu o přípravách koncertu na herce Novotného, jehož „bláznovství“ mělo zásadní vliv na úspěch celé akce. „Byl jsem první, který říkal: Nedělejte to! Budou nás napadat, osočovat, budou na nás plivat špínu – ale pak jsem si řekl, proč ne?“ dodal mladší (a pragmatičtější) z bratrské dvojice.

A skutečně – nápad, který se zrodil dle Novotného slov v noci nad krétským vínem, tehdy některá média nepřijala úplně vstřícně. Objevovaly se titulky a přívlastky jako „věční zombie“, „nesmrtelní hurvínci“ či „Nedvědova spartakiáda“. Že prý už chybí jen cvičení s kužely… Hudební kritici Nedvědům vyčítali, že jim jde o peníze a megalomanský koncert bude jen další estrádou, jaké vysílala v začátcích první komerční stanice Nova. Oba písničkáři i zástup gratulantů byli pro spoustu lidí rovněž symbolem normalizační zábavy.

Kolize s EURO 1996

Ale organizátoři nehleděli na nevoli části veřejnosti. Zařídili, aby dopravní podnik hlavního města vypravil speciální autobusové linky, aby byl dostatek mobilních toalet, zdravotníků nebo zpěvníků pro ty, kteří by náhodou neznali texty. Vstupenka na Strahov byla součástí stejnojmenného alba, kromě CD se vyrobily také kazety.

Jen původní termín pořadatelé změnili kvůli kolizi se čtvrtfinále fotbalového mistrovství Evropy v Anglii: 23. 6. se totiž hrálo nakonec památné čtvrtfinále Česka s Portugalskem. Zápas rozhodl geniálním obloučkem Karel Poborský a národní tým ve Wembley nakonec vybojoval stříbrné medaile.

„Když jsem se ráno probudil a vzpomněl si, že jdu na Strahov, tak jsem měl sevřený všechny průchodový cesty, to přijde znovu, až uvidím, jak se plní stadion,“ vyprávěl o trémě „Franta“. Později přiznal, že si koncert neužíval, ve vlastní „ulitě“ se soustředil, aby dobře hrál a dobře zpíval, aby nezklamal lidi.

Při generálce se Prahou prohnala bouřka, i když nějaké škody napáchala, plány nezhatila. Ve 21:05 na pódium přišly hlavní hvězdy, publikum je nadšeně přivítalo. Koncert bratři Nedvědi zahájili legendární písní Podvod. Možná, aby dokázali, že událost je reálná. Po čtvrtstoletí, kdy František zemřel, tklivý text ještě více dojímá: „Teď je mi to líto…“

Nejistá budoucnost Strahova

Z roku 1996 zůstaly dnes jen vzpomínky, stadion na Strahově obývá fotbalová Sparta, která zde vybudovala moderní tréninkové centrum. Tribuny jsou pod památkovou ochranou. Pražský magistrát plánuje vypsání soutěže na využítí a podobu stavby i jejího okolí, prodej vedení metropole neplánuje. Žádný konkrétní nápad však zatím nebyl představen. Mluvilo se třeba o vybudování vysokoškolských kolejí a „studentské“ tramvaji z Malovanky až k Velkému strahovskému stadionu.

Také budoucnost bratří Nedvědů se od strahovského vystoupení začala vyvíjet nejistě. Jen o rok později se rozešli, lišili se v politických názorech, jinak řešili životní situace. Na koncertech navíc ubývalo diváků. I když byl František skeptičtější, řídil se heslem „nikdy neříkej nikdy“. Proto Janův sen o posledním společném koncertě v libeňské multifunkční hale bral podobně jako kdysi – proč ne?

Františkův život skončil. Podobně jako se s bratrem a dalšími umělci loučil na Strahově s fanoušky, mohl by si zazpívat: „S Pánem Bohem idem od vás. Neublížil sem žádnému z vás.“