Vyrůstal na pražském Spořilově, spoustu času ale trávil v Lukách pod Medníkem na Sázavě, kde také vznikly první hity bratří Nedvědů. Voněly loukou, lesy, řekou a skalami po dešti, navazovaly na tu nejlepší folkovou tradici. Že se z nich později stal komerčně výnosný artikl a extrémně plodný Honza Nedvěd je začal sekat jako Baťa cvičky, to už je jiná pohádka. Na začátku byla skutečně ta pravá posázavská romantika, s houkajícím vlakem za zatáčkou a praskajícím ohněm.

František Nedvěd
Zemřel František Nedvěd. Legenda českého folku podlehla rakovině plic

Veřejnost si Františka a Jana Nedvědů poprvé všimla, když založili skupinu Toronto, která se záhy přejmenovala na Brontosaury. Název odkazoval k tehdy populárním ochráncům přírody z Hnutí Brontosaurus, zároveň však vtipně ilustroval Frantovu i Honzovu hřmotnost. I přes humpolácké vzezření dokázali Nedvědové zahrát na city mnoha mladých holek a kluků, jimž nabídli moderní českou folkovou píseň – po dlouhé době zase svěží závan autorské tvorby v žánru, který se až příliš často spoléhal zahraniční vzory.

Podstatou jejich úspěchu byla zpěvnost: nekomplikované, sdělné texty měly jednoduché nápěvy, přístupné doslova každému. Řečeno s Járou Cimrmanem: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Nakažlivé melodice bratří Nedvědů neunikla celá jedna generace táborníků. Písničky jako Frankie dlouhán, Na kameni kámen, Růže z papíru nebo Tulácký ráno se hulákaly u kytary až do rána bílého, patřily takzvaně k soundtracku našich životů. V dobrém i zlém. Pár největších šlágrů Brontosaurů se v rádiu a na čundrech omílalo tak dlouho, až je část lidí začala upřímně nenávidět. Černého Petra si vytáhly zejména písně Valčíček („Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát“) a Stánky („U stánků na levnou krásu“).

Léta se Spirituálem

Skvělou epizodou v kariéře obou sourozenců se stalo působení ve skupině Spirituál kvintet. Šéf souboru Jiří Tichota je angažoval v sedmdesátých letech po odchodu Karla Zicha na sólovou dráhu. Tou dobou už s Brontosaury zpívala Zdena Tosková, zanedlouho už paní Tichotová. Její muž na toto období vzpomíná jako na šťastnou souhru náhod.

Poslední koncert Františka Nedvěda, Olomouc - Horní náměstí, 9. 7. 2021
FOTO: Poslední koncert Františka Nedvěda. Utekl jsem za vámi z nemocnice, říkal

„Když nám dal Karel Zich v únoru 1974 vale, de facto jsem Kvintet rozpustil,“ vypráví. „S ním jsme se dostali na určitou úroveň, a začínat znovu s někým horším, to jsem si nedovedl představit. Ale netrvalo to dlouho a už v srpnu jsem ve Svitavách prvně slyšel Brontosaury: Zdeničku, mou pozdější ženu, a sourozence Jana a Františka Nedvědy. Když jsem si s nimi začal povídat, František mi prozradil, že má Spirituál kvintet rád. Tak jsem nahodil udičku a všichni tři Brontosauři (i se Zdenkou) do toho šli. Já jsem jen poprosil, zda by se František, který hrál na šestistrunnou kytaru, mohl přeorientovat na dvanáctistrunku.“

Frantova hra na dvanáctistrunnou kytaru, to je velké téma. Nejenže dokázal Karla Zicha důstojně nahradit, ale svým „drajvem“ posunul muziku Spirituál kvintetu zase o notný kus dál. Když se proto v roce 1992 rozhodl s bratrem z kapely odejít a definitivně se postavit na vlastní nohy, fanoušci Kvintetu toho upřímně želeli. Na albu Rajská zahrada už účinkuje jen jako host, zatímco jiný staronový „special guest“ Karel Zich se v tom okamžiku do Kvintetu slavně vracel…

Sám za sebe

Devadesátá léta byla pro bratry Nedvědy zlatou érou, v níž vyprodali Strahov a natočili řadu masově poslouchaných nahrávek. Navzdory nesmírné popularitě však tehdy nedělali nejlepší hudbu. Sázeli spíš na kvantitu než na kvalitu, z beztak nehlubokého písničkářství se stal regulérní popík. V roce 1995 se pokusili vybočit mimořádným albem Balady, pro které jim otextoval ty nejkrásnější staroanglické, irské a skotské melodie Dušan Vančura.

Připomeňte si:

František Nedvěd.
Písničkář Nedvěd: Posluchač čeká na svou píseň a je mu jedno, o jaký žánr jde

Od roku 1998 natáčel František Nedvěd sólově, první vlaštovkou bylo album Neváhej a vejdi. Na ně zpěvák shromáždil české verze hitů Gordona Lightfoota, svého kanadského vzoru. Patří mu dík za to, že Lightfootovo jméno v našem prostředí zase ožilo. Éterem se nesla zejména píseň Devatenáct, v originále Lightfootova nesmrtelná skladba If You Could Read My Mind. „Když večer čtu v tvých očích, má lásko jediná / Když jiskra nepřeskočí a spadne do klína / pak zase hlas shůry zavelí / já kordem švihám hned / jak Zorro svoje zet / Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let.“