Bubenečský rodák byl s celou touhle oblastí neodmysltelně spjatý. A kdyby se mu v červnu loňského roku nestala ta nešťastná nehoda na kole, na jejíž následky letos 9. ledna v 68 letech zemřel, zastával by roli nekorunovaného krále hanspaulského blues i nadále. Petar (Petr) Introvič byl tím, kdo v našem – notabene normalizačním – prostředí jako první vytvořil úspěšný ekvivalent muziky britských bluesrockerů v čele s Johnem Mayallem.

V roce 1971 založil kapelu Bluesberry, která spolu s Ivanem Hlasem, Krausberry, Yo Yo Bandem a Žlutým psem spustila dejvickou hudební revoluci. Debutové elpíčko Bluesberry ukázalo stovkám mladých lidí, že se dá tahle hudba s trochou nadsázky hrát i ve stínu socreálného monstra, jakým byl dejvický hotel International.

Osudná cyklistika

Skvělý kytarista, zpěvák, pianista, akordeonista a hlavně fenomenální hráč na foukačku vyprávěl v počeštěných lidovkách i v písničkách z repertoáru kapel typu Rolling Stones o nových vafkách, blůze z „túzu“ či o deseti dekách sekané. Když chtěli Bluesberry natočit slavné blues Little Waltera My Babe, pojmenovali ho Brandejs. „V Brandejse znám spoustu lidí, mám tam i tetu, co špatně vidí…“ 

Introvič nedělal žádné hlubokomyslné umění, ale byl autentický a svůj. Kromě hraní miloval cyklistiku, jež se mu stala osudnou – stejně jako jeho kolegovi Vladimíru Tesaříkovi z Yo Yo Bandu. Z předchozí, sedm let staré bouračky se jako zázrakem dostal. Jenže zázraky se málokdy opakují…