Pavel Bobek se narodil 16. září 1937 v Praze, po gymnáziu studoval v letech 1955-1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Stejně jako všichni jeho vrstevníci propadl rokenrolu, začal zpívat s fakultní skupinou FAPS, později působil v tzv. Studiu bigbeatové hudby a v roce 1959 v divadle Paravan.

Jako inženýr architekt nastoupil ve Sdružení velkovýkrmen, kde působil v jedné projekční skupině se svými vysokoškolskými kolegy: konferenciérem Rangers a rozhlasovým diskžokejem Mirkem Černým a s Petrem Nárožným.

Čtyři roky po škole tedy projektoval s Mirkem Černým a Petrem Nárožným zemědělské stavby: „Rýsovali jsme prasečince, kravíny, silážní věže." Architektuře by asi zůstal věrný, kdyby ho kamarádky nepřihlásily do soutěže Hledáme nové talenty. Vystoupil a měl úspěch.

Nestor české country říkával, že má prý život rozdělený na dvacítky: „Prvních 20 let jsem byl hodný syn a dobrý student. Pak jsem se po hlavě vrhl do světa rokenrolu, zažil jsem léta zhýralství a užíval si plně života. A po čtyřicítce jsem se šťastně oženil."

Rokenrol a angažmá u Olympiku

V roce 1963 přijal angažmá sólového zpěváka skupiny Olympic, dvě sezony s ní vystupoval v programu Ondráš podotýká v divadle Semafor a v březnu 1964 s ní nahrál pro značku Supraphon klasické rokenrolové tituly Sweet Little Sixteen, Oh Boy! a duet s dalším spolužákem z fakulty Pavlem Švábem Sealed With A Kiss. O rok později se objevil na singlu s písničkami Memphis, Tennessee a Rave on.

Po odchodu od Olympicu v roce 1965 zpíval s různými skupinami, od roku 1966 nejintenzivněji s Country Beatem, s nímž se v roce 1967 stal stálým členem divadla Semafor, kde působil až do roku 1990.

V Semaforu se podle něj sešla veselá společnost, která nevynechala příležitost udělat večírek nebo divoký výlet. „Dodnes říkám, že dobře prohýřená noc s dobrou společností člověku víc dá, než bere. V práci jsem měl v té době naštěstí hodné šéfy," vzpomínal Bobek.

Hity s Grossmanem

Dlouho Bobek zpíval výhradně anglicky, než ho Jiří Grossmann v Semaforu přesvědčil, že se tytéž písničky dají otextovat i česky, a zaujmou tak mnohem víc posluchačů. „Zpívat česky však bylo podle soudruhů větší ideologickou diverzí, protože tomu ti lidé rozuměli," vysvětlil vášnivý čtenář Jamese Bonda, milovník letadel a vín.

Spolupráce s textařem Jiřím Grossmannem přivedla Bobka v roce 1970 na první místo hitparády Supraphonu se singlem Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát a o rok později na druhé místo s písničkou Houston. V roce 1973 připojil další úspěšné singly Vincent a zejména Nedělní ráno, které jej znovu zavedlo do supraphonské Top 10. Ani tyto mimořádné úspěchy mu však u Supraphonu nevysloužily samostatné album.

Populární zpěvák rokenrolu a country Pavel Bobek.

Proto v roce 1975 odešel ke značce Panton a díky pochopení a pomoci jejího ředitele Jiřího Maláska nahrál v roce 1975 první album Veď mě dál, cesto má. V jeho obsahu byly, kromě titulní písně například Pojď stoupat jak dým, Má dívka N, Já jsem byl bloud, Víš, kdo ti smí z tvých vlásků copy splést? a Nedělní ráno.

Jako zaměstnanec divadla Semafor účinkoval v pásmech skupiny Miroslva Šimka a s Miroslavem Horníčkem ve vlastním show Dva muži někde.

Lásko, mě ubývá sil: 13 měsíců v Top 10

Čas od času přinášel nová alba, jejichž písně dokázaly všeobecnou posluchačskou popularitou překlenout období mezi vydáním další kolekce. K nejvýraznějším nahrávkám té doby patřily Pojď dál a zpívej (1978) a především Lásko, mě ubývá sil, singl, který byl v letech 1980-81 plných 13 měsíců v Top 10 Supraphonu. V roce 1981 vydal Supraphon kompilaci Profil 1970-79 a současně i Panton, s nímž měl od roku 1980 exkluzivní smlouvu, novinkový projekt Zkus se životu dál smát. Z dalších titulů produkce LP zaujalo především album Stárnoucí mladík, které vydal Panton v roce 1984, na němž byly kromě titulní písně další výrazné nahrávky jako Permanentní flám, Jamajka a Z pekla štěstí.

K nim se v dalších letech zařadily především duet s Marií Rottrovou S tím bláznem si nic nezačínej (1985), Dálniční hlídka (1990), Muž na konci světa (1991), Z nebe padá ranní déšť, Country Boy a Bůh mě má rád (všechny 1993), Amanda, Noční déšť jde Georgií , duet s Y. Přenosilovou Cestou dlouhou (všechny 1995) a Tam, kde leží Phoenix (1996).

Držitel Zlaté porty

Od roku 1982 jezdil s koncertním programem Pár přátel mít se skupinou Groš a později začal koncertně i studiově spolupracovat takřka výhradně s pianistou a aranžérem Milošem Nopem a jeho manželkou Lídou Nopovou. Od roku 1980 je držitelem Zlaté Porty za zásluhy a rozvoj country music.

V březnu roku 2005 vyšlo Pavlu Bobkovi úspěšné album Muž, který nikdy nebyl IN, na kterém spolupracoval producentsky i hudebně s Lubošem Malinou. Následuje album Antologie, které vyšlo v roce 2007.

Velkolepý comeback s klasickými „cashovkami"

Nová nahrávka Víc nehledám, která vyšla v roce 2010 a obsahuje čtrnáct coververzí slavných písní legendárního amerického písničkáře Johnnyho Cashe, vrátila Pavla Bobka zpět na výsluní, měla obrovský úspěch u posluchačů i hudebních kritiků. Deska vznikala v nashvillském studiu Quad a nahrávání se zúčastnili přední američtí muzikanti, kteří kromě Johnnyho Cashe spolupracovali s interprety jako Sting, Norah Jones, Mark Knopfler, Bob Dylan nebo Alison Krauss.

Populární zpěvák rokenrolu a country Pavel Bobek.

„Nahrávat album v Americe a navíc s takovými muzikanty je sen, který jsem se ani neodvážil snít," řekl tehdy Pavel Bobek, který se v roce 1978 s Johnnym Cashem osobně setkal a nakonec si s ním i zazpíval. „Cash tehdy koncertoval na americké ambasádě v Praze. Před koncertem jsem mu říkal, že mám rád jeho píseň Sunday Morning Coming. No a když ji pak zpíval, pozval mne na pódium," dodal Bobek.

A exkluzivně pro Deník tehdy řekl: „Teď když tě mám, víc nehledám… V těch slovech se skutečně odráží můj pocit. Připadá mi, že když jsem natočil album v Americe, s americkými muzikanty, tak co bych ještě víc chtěl? Víc jednoduše nehledám…"

Za prodej alba Víc nehledám převzal Bobek i zlatou desku. Album se hned po vydání dostalo na první místo žebříčku nejprodávanějších nahrávek v České republice.

Bobek vystoupil i na Rock For People

Zpěvák vystoupil s obrovským úspěchem i na festivalu Rock For People, šlo o exkluzivní vystoupení za doprovodu kapely Druhá Tráva. Téhož roku v dubnu byl Pavel Bobek na cenách Anděl 2012 uveden do Síně slávy a při této příležitosti jej publikum ocenilo potleskem vestoje..

„Pocit je to zvláštní a úžasný, o kterém jsem si nikdy nesnil. Původně jsem si vůbec nepředstavoval, že se hudbou vůbec budu profesionálně zabývat. A když už jsem začal, bral jsem to tak, že půjde o záležitost na pět, deset let. Ale že by to byla záležitost na 50 let… To je obrovsky milé překvapení, stvrzené tím, co se dnes stalo," řekl kráce po převzetí ceny Deníku.cz.

Poslední bujaré narozeniny

Ani chatrné zdraví neodradilo zpěváka Pavla Bobka od toho, aby své loňské pětasedmdesátiny oslavil ve velkém stylu. Uspořádal velký koncert v divadle ABC, kam pozval celou řadu vzácných hostů. Nezvládal ale dlouho stát, špatně chodil, těžko se mu dýchalo. Důvodem byly Bobkovy problémy se srdcem, které se táhly od doby, kdy mu byla voperována umělá chlopeň.

Když před časem dal Pavel Bobek rozhovor Deníku, dostal i jednu bilanční otázku: Zpíval jste s Olympikem, s Country Beatem Jiřího Brabce, byl jste třiadvacet let členem Semaforu – na kterou z těch životních etap vzpomínáte nejraději? „Na tu „semaforskou". Mrzí mě, že se už nikdy nesetkám s Miroslavem Horníčkem, Jirkou Grossmannem… Víte, nerad se dívám na všechny ty archivní televizní pořady – teď například dávají Bigbít – ne však z důvodu, že jsem v nich „nesnesitelně" štíhlý a tmavovlasý, ale proto, že většina těch lidí, které jsem měl rád, a někteří byli třeba i mladší než já, už nežije."

Zase s kamarády

Poslední datum v biografii milovaného zpěváka je tedy 20. listopad 2013, kdy Pavel Bobek odešel za všemi svými kamarády, kteří ho do toho nebíčka předešli.

(zdroj: Ilustrovaná encyklopedie světové Country Alana Cacketta, autor kapitoly o české country Mirek Černý, ČTK)

ČTĚTE TAKÉ: Pavel Bobek: Víc už jednoduše nehledám

                        Pavel Bobek: Myslel jsem, že u hudby profesionálně vydržím tak pět let

                        Pavel Bobek: Motto? Vždycky můžu pár přátel pozvat na pár lahví vína


Zdroj: Youtube

Zdroj: Youtube

Zdroj: Youtube

Zdroj: Youtube

Vzpomínky kolegů

Jiří Dědeček: Dosáhl na řadu met, ale zůstával skromným chlapíkem

„S Pavlem jsme se tolik neznali, potkali jsme se jen na pár akcích, třeba v Jonáš klubu v Semaforu. Pavel byl hvězdou country, já jsem písničkář. Cítili jsme k sobě zdvořilý ostych, řekl bych. Potkávali jsme se spíš myšlenkově, nad texty. Měl jsem ho moc rád, působil vždy příjemně a samozřejmě byl skvělý muzikant. A přestože dosáhl na řadu met - těšil se velkému věhlasu a prodal spoustu desek, zůstával pokorným chlapíkem. Je mi líto, že už není mezi námi," řekl zpěvák a textař Jiří Dědeček.

Miloš Skalka: Dbal na to, aby český text korespondoval s původním obsahem. To se mu dařilo vrchovatě

„Protože jsme byli oba trochu praštění anglo-americkou muzikou, tak jsme si už v první polovině 60. let vyměňovali hitparády a konzultovali spolu informace, které jsme poslouchali na rádiu Luxembourg. To bylo v době, kdy Pavel zpíval jen v angličtině písně rokenrolových velikánů, především Buddyho Hollyho. Rozhodující bylo, když se v Semaforu potkal s Jiřím Grossmannem, který ho 'přesvědčil', aby začal zpívat česky," komentoval úmrtí svého kamaráda hudební publicista Miloš Skalka. Teprve tam se ukázala pravá síla Pavla Bobka, který podle něj nebyl žádný krasopěvec, jeho projev nebyl technicky brilantní. „Šlo spíše o to, co v těch písničkách sděluje. A protože se vedle Grossmanna potkal i s dalšími výjimečnými textaři, ať už to byli Michael Janík, Vladimír Poštulka či Pavel Vrba, dbal na to, aby český text maximálně korespondoval s původním obsahem. To se mu podařilo vrchovatě," dodal Skalka.

Helena Vondráčková: Byl to pohodovej kámoš a bezvadnej kolega

„Byl to pohodovej kámoš, bezvadnej kolega a legenda české populární hudby. Moc mě to mrzí, protože jsem ho měla opravdu ráda. Bude to velká ztráta pro nás pro všechny z oblasti umění a samozřejmě pro jeho fanoušky a milovníky jeho písniček," řekla ČTK zpěvačka Helena Vondráčková. Ve společném duetu nikdy nevystupovali, nicméně se často potkávali na koncertech a při dalších příležitostech.