Milá, ale neústupná. Zásadová a za všech okolností hrdá – třeba když osobním dopisem prezidentovi odmítla vyznamenání od Miloše Zemana. Taková byla první dáma české textařiny Jiřina Fikejzová.

Úžasně vitální dáma se do poslední chvíle zajímala o svět kolem sebe. Dělala to tak odjakživa – vždyť to byla právě ona, kdo v minulosti „vycepoval“ řadu budoucích kumštýřů nové generace. Včetně takového Pavla Dobeše, který na její rady nedá dopustit.

Znalkyně ženské duše

Řekni, kde ty kytky jsou, Dominiku, Chci zapomenout, Akropolis adieu, Malý vůz, Co dál, Za rok se vrátím, Massachusetts… Písničky na slova Jiřiny Fikejzové bychom mohli vyjmenovávat dlouho. Vždyť také vznikaly už od padesátých let 20. století, kdy byl začínající autorce mentorem Vladimír Dvořák.

Přestože se podílela na repertoáru nejznámějších českých zpěváků od Karla Gotta přes Václava Neckáře až po Waldemara Matušku (jemuž otextovala westernový song Sedm dostavníků), do povědomí se Fikejzová zapsala především jako ta, která uměla slovem vystihnout duši tuzemských zpěvaček.

Za nesentimentální šansony, stojící nohama pevně na zemi, jí vděčily Yvetta Simonová (pro kterou napsala Romantickou) či Judita Čeřovská. Ta zpívala její legendární text o květinách, které dívky „otrhaly do jedné“. Čeřovská se však výborně zhostila i jejího textu k Aznavourově baladě Můj ideál.

V dalších dekádách ožily texty Jiřiny Fikejzové zejména v podání zpěvačky Marie Rottrové. Setkání dámy s dámou vyústilo v úzkou spolupráci, z níž vzešly dodnes hrané skladby Jak málo zmůže čas, Mama, To mám tak ráda, Markétka a jiné.

Fikejzová zanechala výraznou stopu i ve vydavatelství Supraphon, kde léta pracovala, a ve sportu, konkrétně v sprintu, jenž patřil k jejím životním vášním.

Řekli o Jiřině Fikejzové:

HANA HEGEROVÁ
Paní Jiřina Fikejzová ani náhodou nenapíše špatný text!

JIŘÍ SUCHÝ
Stačí vyslovit jméno Jiřina Fikejzová a z truhlice, které se říká paměť, vyskakují texty řady písniček. Za rok se vrátím, Půvabná a svěží, Dominiku… a řada dalších. Textům, jež stvořila, se nedá upřít marka kvalitní, profesionální práce.

MARIE ROTTROVÁ
Kdyby se volila první dáma českého písňového textu, napadá mě jen jedna, pro kterou bych spontánně hlasovala: Jiřina Fikejzová. Prostě proto, že je jedinečná! Brilantně ovládá jazyk, její texty jsou muzikální a krásně se zpívají. Jsou ženské, romantické, noblesní i hravé, takové jako ona sama. Pokaždé když jsem je natáčela ve studiu, byl to pro mě velký zážitek. Dodnes je ráda zpívám na všech svých koncertech.

KAREL GOTT
Půvabná a svěží, tak nazvala Jiřina Fikejzová jeden ze svých prvních textů. Psal se rok 1956 a melodii Irvinga Berlina s jejím českým textem za doprovodu Orchestru Karla Vlacha tehdy nazpívali Pánkovci. Jiřinka v té době skutečně byla půvabná a svěží, zatímco já zkraje druhé poloviny padesátých let přes den pilně zařezával v ČKD. Po nocích s muzikou tedy ani půvabný, ani svěží. Navíc byla rychlá jako blesk, v letech 1950 až 1953 byla československou lehkoatletickou rekordmankou a reprezentantkou ve sprintu. Tím chci současně říct, že přede mnou celý život vlastně úspěšně utíkala. Psala texty pro velké hvězdy, mimo jiné pro Juditu Čeřovskou, Yvettu Simonovou, Milana Chladila, později samozřejmě pro Marii Rottrovou. Ale ze všech textařů, se kterými jsem kdy spolupracoval, toho pro mě napsala zdaleka nejmíň. Stačily by na to ne prsty jedné ruky, ale pouze prsty dva. V roce 1965 mi totiž napsala slova k milostné baladě italského zpívajícího autora Bobbyho Sola, kterou nazvala shodně s originálem Když pláčeš, když se směješ. A pak po bezmála dvaceti letech mi otextovala melodii Jiřího Zmožka, ze které vznikla píseň E 14. Pouhopouhé dva texty, ale dvakrát trefa do černého!

YVETTA SIMONOVÁ
K nejznámějším písním z mého repertoáru, otextovaným Jiřinou Fikejzovou, patří Jen ty a já a Romantická. Tyto skladby zpívám dodnes. Ale úplně první text, který pro mě napsala, vznikl kdysi na výzvu Karla Vlacha. Česká slova k francouzské baladě Má láska je bílá („bílá je láska má, bílá jak sníh, co před chvílí spad’“) jsem měla moc ráda, stejně jako jejich autorku, mimochodem vynikající sportovkyni. Jednou mně a Jaromíru Vomáčkovi darovala obrázek, takovou olejovou skvrnu, kterou jsem si doslova zamilovala. Poslední text pro mě napsala na hudbu skvělého muzikanta Eduarda Parmy. Jmenuje se Mě baví žít. Zřejmě v něm vystihla i své pocity, koneckonců jsme byly vrstevnice, i když mně bylo o dva roky méně. Tvrdím, že od osmdesátky dál zažívá člověk nejlepší léta. Život plyne jinak, okolí vám leccos odpustí, prochází vám, že ztratíte klíče nebo kabelku… Prostě zlatý věk.

EVA PILAROVÁ
K prvnímu textu Jiřiny Fikejzové jsem se dostala náhodou. Natáčela jsem cosi na Strahově, kde bylo v šedesátých letech studio, a protože jsem byla brzy hotová, nabídl mi pan dirigent Popelka další skladbu. Melodie se mi líbila, text taky, hned jsem se do toho dala. Až pak jsem se dozvěděla, že jde o italskou píseň a slova Jiřiny Fikejzové. Byl z toho tenkrát hit – Já do hry dávám víc. Paní Fikejzová byla spokojená. Samozřejmě nezůstalo u jediné skladby; ráda jsem zpívala také písničku Vlny od paní Jiřiny a Jindřicha Brabce. Ta se z rádií ozývala od rána do večera!

MARTA KUBIŠOVÁ
Jiřina Fikejzová je moc dobrá textařka–básnířka. Měla jsem v repertoáru tři její texty. První se jmenoval Addio (Ko svet je bil mlad, hudba Jure Robežnik, natočeno v roce 1969 pro Interfest v Záhřebu). Druhá píseň nesla název Atlantis, melodii složil Jindřich Brabec. S ní jsme v devětašedesátém soutěžili na festivalu ve Splitu, kde jsem sice skončila třetí, ale přesto šlo o jeden z mých posledních výjezdů. O mnoho let později jsem ještě zpívala písničku Řekni, kde ty kytky jsou. Tenhle krásný Seegerův evergreen s Jiřininým textem postupně natočily tři zpěvačky: Judita Čeřovská, Marie Rottrová a nakonec i já.

(Uvedené vzpomínky pocházejí z bookletu Michala Bystrova k CD Řekni kde ty kytky jsou, vydaného Supraphonem k devadesátinám Jiřiny Fikejzové v roce 2017.)