Název alba se pro hudebníka začal rýsovat poté, co dopsal písničku Kufry mám sbalený, v níž konstatuje, že většinu problémů si na útěcích stejně bereme s sebou.

„Motiv útěku jsem pak začal vidět i v ostatních skladbách. Třeba Alenka – jak jí říkám Alenka v říši za displayem – je o útěcích do virtuální reality, Byznys zase o útěku z doby, kdy měl člověk kamarády, ale teď mu jde jenom o to všechny vyždímat… Navíc žijeme v době volání po různých brexitech, czexitech, v době prchání ze vztahu při prvních problémech a bez domyšlení dopadů. V době útěků, které můžou působit na první pohled sexy. Takže proto Sexy Exity. A příznačně jsem většinu písniček z desky napsal na útěku ve Španělsku, kde s rodinou třetinu roku žijeme,“ uvádí Xindl X.

Píseň Byznys vyšla jako druhý singl (po Věčně nevěrné). Jeden z posluchačů ke klipu k ní píše, že „Xindl nám, totálně pitomým a ožralým Čechům, vždy udělá nějaké to téma, které zakomponuje do písničky, a co si z toho vezmete, je na vás“.  Vystihuje to vaše tvůrčí záměry?
Myslím, že to platí u každé skladby – že je každého věc, co si z ní vezme. Když ale písničku píšu, tak samozřejmě vím, o čem je. Přece jenom jde o poezii, ne o instruktáž, takže občas mi do textu proleze mezi řádky i něco jiného. A když to tam někdo najde, nemusí to být nutně špatně. Je pravda, že byly i písně, které někteří lidé „pobrali“ úplně obráceně, než jak jsem je myslel.

Je to hodně dáno mou metodou psaní, která spočívá v tom, že když něco ztrhávám, tak o tom zpívám v první osobě toho typu člověka, který zrovna kritizuju. Ať už se to vztahuje k Andělovi, Naší partě nebo Čecháčkovi a Totáčkovi – k němu mi někdo napsal, že to taky tak má, jak zpívám, že za komunistů bylo líp. Já na to, že ale kritizuju lidi, co přemýšlejí tak, že tvrdí, že za komunistů bylo líp! S tím člověk těžko něco udělá. Leda by byl trapně doslovný, a to mi zase přijde, že trapná doslovnost a poezie nejdou dohromady.

V písni Dřevo, která je v pořadí třetím singlem z desky a k níž jste před pár dny vypustili klip, tentokrát hraný, si všímáte údělu člověka, který nepodléhá technologickým trendům doby. Je v ní opravdu něco z vás?
Ano, Dřevo je vlastně auto-bio píseň. Jsem člověk, který se moc neumí pohybovat na sociálních sítích, přitom se v dnešní době od zpěváků či umělců očekává, že si budou dělat promo z velké části sami tím, že budou s fanoušky komunikovat napřímo. Osobně jsem měl rád spíš časy, kdy se skutečné rockové hvězdy s nikým nebavily a lidé si jejich příběhy domýšleli.

Dnes už je ale všechno jinak a každý se musí nějak přizpůsobit. Na druhou stranu si říkám, že nemá smysl „trendovatět“ úplně, protože mám tu výhodu, že jsem byl vždycky mimo hlavní proud. A i když jsem v hudební branží prorazil, bylo to tím, že jsem byl svůj. Z toho vznikl pocit, jak v tom songu zpívám, že do starého železa patřit nebudu, protože jsem dřevo. A proto už z podstaty nerezaví mý básnický střevo.

S baskytaristou vaší kapely Radimem Genčevem jste se podílel i na produkci většiny písní, zapojil se opět i Dalibor Cidlinský jr. Navíc jste si dopřáli ještě dva producentské výlety trošku jinam – výsledkem jsou skladby ZZZ pro nadační projekt Světluška a Pouze jednou.
Závěrečnou písničku z alba ZZZ jsme napsali dohromady s kapelou Jananas a produkovat ji přijel Jonathan Owusu-Yianomah z Londýna. Podobným způsobem vznikla i píseň Pouze jednou o chuti žít do posledního dechu. Tu jsme vytvořili také s Jananasem a navíc s holandským producentem Jensem Eastem a s maďarsko-etiopsko-jamajským songwriterem Johnnym K. Palmerem. Nahrávání vypadalo tak, že se v jedné místnosti sešlo několik týpků z různých koutů světa a za den byla na světě kompletní věc. Chtěl jsem takovou zkušenost mít.

Z dalších hostů, vedle Jananas, jste si na albu zazpíval se Sabinou Křovákovou (v už zmiňované Věčně nevěrné), po Cudzinke v tvojej zemi opět s Mirkou Miškechovou (Naruby) a Petrem Lüftnerem (Nejlepší zvukař je playback). Tolik duetů jste plánoval od začátku?Nesmím zapomenout na sbory Maranatha Gospel Choir v písni Jsem Boží a vokály Kateřiny Kvintusové.
Ke každému z nich došlo z nějakého důvodu. Píseň Věčně nevěrná jsem napsal pro film Věčně tvá nevěrná režiséra Milana Cieslara. Když jsem si četl scénář, přišlo mi, že bude dobré mít v ní i ženský element, aby se o té nevěře zpívalo z obou stran. V té době jsme se Sabinou spolupracovali na jejích dvou nových věcech, a protože to bylo fajn, přizval jsem ji i k tomuto projektu. U Mirky to bylo jinak – měl jsem hotovou melodii, kterou jsem psal původně pro Richarda Müllera na text Petra Uličného.

Richard si ji ve finále nevybral, ale ten text jsem měl v hlavě natolik zakořeněný, že jsem nedokázal nic vymyslet. A tak jsem o to požádal Mirku. V momentě, kdy nastolila téma, jsme písničku společně dotáhli, takže bylo logické, že z ní bude duet. A Petr, který nám předskakoval asi na třech turné, produkoval jsem mu desku a duet s ním jsem si už konečně přál, přišel s nápadem udělat něco o umělcích, co vystupují na playback, žijí v přetvářce. Mně se to téma líbilo, protože jsem v něm viděl přesah i do života mimo pódia.

Pro Richarda Müllera údajně vznikla i jmenovaná Alenka…
No, před třemi lety jsem napsal asi osm písniček na texty Petra Uličného, než jsem zjistil, že Richardova deska už vyšla. Trošku mi to zapomněli říct. Otázka je, zda se ty věci vůbec k Richardovi dostaly. Ale dvě zmiňované melodie – k Alence a Naruby – jsem měl fakt rád, takže jsem se rozhodl pracovat s nimi znovu a jinak.

Termíny turné:
22. 11. Kladno DK
24. 11. Mladá Boleslav DK
29. 11. Plzeň DEPO2015
30. 11. Karlovy Vary Lidový dům
1. 12. Pardubice ABC
6. 12. Ústí nad Labem DK
7. 12. České Budějovice DK Vltava
11. 12. Ostrava Garage
12. 12. Olomouc S Klub
13. 12. Brno Semilasso
18., 19. a 20. 12. Praha Lucerna Music Bar

K nové desce se váže turné, na které jste si v Česku pozval Sabinu Křovákovou a Petra Lüftnera, na Slovensku jej vystřídá Mirka Miškechová. A protože je věnované k vašim deseti letům na scéně, bude prostor i na hudební vzpomínání?
Určitě. Na turné chceme zahrát většinu nových věcí, ale dojde i na osvědčené kousky, co mají lidi rádi a co asi očekávají. K minulé desce jsme udělali několik koncertů, a protože všechny dopadly super, dostali jsme odvahu udělat jich ještě více. Ve větších prostorech. Celkově vzato půjde o naše zatím největší turné, i co do počtu účinkujících.

Jakých těch uplynulých deset let bylo?
Přijde mi, že utekly strašně rychle. Uvědomuju si, že jsme víc úspěšní, než když jsem začínal. Ale nebyl to nějaký přelom, všechno šlo postupně. Kapela se několikrát proměnila, se svým repertoárem jsem absolvoval asi tisíc koncertů… Myslím, že co má člověk odjeté, tak to se neztratí. V dnešní době je to důležité.

A dojde i na vydání bestofky, kterou jste k výročí původně plánoval?
Myslím, že ano, ale jak se říká – bestofka se dělá, když není materiál. Právě poslední změna v sestavě kapely, která se odehrála před rokem, nás vedla k tomu, abychom zkusili nahrát s novým zvukem něco nového. Dvě tři písničky. A najednou jsem měl hotových dalších sedm. Bylo mi líto nedat je na album, bestofka počká třeba do příštího roku.