Trvalo tři roky, než se podařilo dovézt do Prahy unikátní kolekci kostýmů operní pěvkyně a filmové herečky Jarmily Novotné, jejíž světový věhlas zanechal silnou stopu i v Metropolitní opeře v New Yorku. Právě z jejího depozitáře pochází šestice kostýmů, jež je do 4. ledna k vidění v pražském Obecním domě, u nás poprvé. Spolu s nimi jsou tu drobné písemnosti, plakáty, dopisy či dobové fotografie. „Informace o Jarmile Novotné jsou roztroušeny po světě, v různých operních domech a muzejích, když o ní Pavel Kosatík psal knihu Baronka v opeře, sbíral je poměrně složitě," vysvětluje Ivana Leidlová, autorka výstavy a zakladatelka občanského sdružení Zámek Liteň, které se snaží obnovit v někdejším sídle pěvkyně kulturní život (mj. festival Pocta Jarmile Novotné).

Osud této mimořádné ženy je pro českého umělce signifikantní. Noblesní a nadaná žačka Emy Destinnové, jíž tleskalo publikum po celém světě, několikrát vyprodala MET a získala oscarovou nominaci za roli v americkém filmu Poznamenaní (představitel jejího syna, dětský herec Ivan Jandl nominaci tehdy proměnil), doma se ale potýkala s trablemi a zavržením. „Její rodina přišla dvakrát o majetek, jednou před nástupem Hitlera, podruhé v roce 1948," přibližuje Leidlová. „Po válce se vrátila domů z Ameriky se vším nábytkem, obrazy a dalšími památkami, ale o všechno při konfiskaci přišla." Navzdory tomu všemu byla Novotná velkou vlastenkou. Na protest proti německé okupaci odmítla roku 1940 v MET zpívat Prodanou nevěstu německy a prosadila angličtinu, což do té doby nebylo na zdejší scéně zvykem. Na americké půdě pořádala zájezdy a rozhlasové relace ve prospěch okupované vlasti, zpívala raněným vojákům přivezeným z evropských bojišť na koncertech. V době heydrichiády 1942 nazpívala s ministrem zahraničí Janem Masarykem u klavíru legendární gramofonový záznam Lidických písní…

Časová osa na výstavě mapuje rodinné zázemí Jarmily i šlechtického rodu Daubků, z něhož pocházel její manžel Jiří (jeho děd byl jeden ze sedmi spoluzakladatelů Národního divadla) a krom jiného připomíná tehdejší praxi divadelního světa. Pěvkyně jako Novotná si nechávaly kostýmy šít na vlastní náklady a s nimi cestovaly. „Jarmila šila v salonu Hana Podolská," říká Leidlová. „Na cesty vozila desítky kufrů, třeba i čtyřicet. Měla v nich veškerou výbavu k rolím, které zpívala." V Obecním domě najdeme kromě kostýmů Cherubína, Oktaviána, Prodané nevěsty a Manon i skvostnou černou sametovou krinolínu s živůtkem pošitou stovkami perliček a korálků, kterou sopranistka oblékala v roli Violetty v La Traviatě, které jsou mistrovským oděvním dílem. „Pojistění jednoho kostýmu stojí deset tisíc dolarů, zápůjčka tedy není nijak levná záležitost," podotýká Leidlová. „Proto jsem chtěla, aby mohla výstava zůstat v Praze alespoň půl roku." Můžete si ji užít také. Krátké seznámení s Jarmilou Novotnou, ženou, jež dělala dlouhé roky dobré jméno naší zemi a jíž psali i prezidenti (kromě T. G. Masaryka třeba George Bush), vskutku stojí za to.