Z fanynky Monkey Business jste se stala jejich zpěvačkou. Jaký je to pocit?

Je to nevídané. Byl to můj podprahový sen. Nejdříve jsem si přála se s nimi potkat. Pak jsme začali chodit na pivo. Potom mě občas pozvali na koncert si zazpívat. Pak mi zavolali, že mají těhotnou zpěvačku, jestli bych nemohla zpívat dva měsíce za ni, ještě si zajela do Ameriky a nakonec se vyjádřila, že by se ráda věnovala sólové kariéře, tak jsem nastoupila. Byl to nenásilný, pozvolný vstup do kapely, který dělal dobrotu i z hlediska fanoušků. Už mě dlouhodobě vnímají jako jejich starou známou.

Jak jste se potkala s Romanem Holým?

V roce 2003 při vydávání druhé desky Black Milk. Helena Zeťová ho znala ještě dřív. Věděla, že mám ráda všechny jeho kapely, a tak mě s ním seznámila. S Matějem nám pak pokřtil tu desku. Na jeho počest jsem si na koncert nechala udělat afro, abych mu dokázala, že jsem věrná a oddaná fanynka. On si pak na mě vzal číslo a pozval mě na koncert „Mankáčů" na Baráčnické rychtě a sem tam mě pozval na pivo. Takhle začalo přátelství, které už není jen v hudební rovině, ale přesahuje do našich soukromých životů.

Do jaké míry vaši kariéru ovlivnila popová kapela v jejím začátku?

Všechno člověka ovlivní. Navíc, když jsem vstoupila do hudebního světa v 17 letech, kdy jsem ještě nebyla hotová, vyzrálá, nevěděla jsem, co od života chci a nechci. Najednou jsem se z puberty dostala do dospěláckého světa, kde jsem nabyla pocitu důležitosti. Poznávali mě lidi na ulici a byl to šok. Ocitla jsem se v nahrávací firmě, zpívala jsem ve studiu. Splnil se mi dětský sen. Postupem času dozráváte a zjišťujete, že vám to takhle moc nevyhovuje, že byste chtěla hrát s živou kapelou a zpívat jiný žánr. Ale nezáleží bohužel jen na vašem názoru a jsou tam ještě další dva lidi a také nahrávací společnost, co do vás vkládá finance a očekává jejich návrat. Je to velký kolos, a když v tom člověk není kovaný, tak se v tom ztratí.

Co vy a vaše sólová kariéra. Teď vás čekají dva koncerty.

Já si vždy potřebuju udělat pomyslnou tečku za určitou etapou. Odškrtnout si to. A přesně k tomu slouží ty dva sólové koncerty. Zazpívám si ty krásné písně ze dvou sólových desek. Poděkuju lidem, kteří na mě celou dobu chodili a podporovali mě. Strašně se těším, že teď nebudu muset řešit žádné svoje hraní. Budu jen součástí rozjetého vlaku s názvem Monkey Business.

Krom muziky mě na Monkey Business vždycky fascinovala pódiová show a kostýmy. Těšíte se i na tuhle stránku?

Mám pocit, že kostým na jeviště patří. A baví mě to. Vím, že asi 80 % českých kapel hraje v tričku, džínsech a converskách. Samozřejmě záleží i na žánru. Ovšem hudba tohoto charakteru potřebuje taškařici.

Působíte docela extravagantně.

Moje extravagance? To bejvávalo. Kdyby existovala statistika nejhůře oblékané zpěvačky, což bulvár rád dělá, tak vězte, že tam budu podle nich figurovat já, ale je mi to fuk. Kostýmy na pódiu mě ale moc baví. Znám se s některými návrháři. A dokonce mě mrzí, že jsem se nenauči-la šít. Móda je pro mě další druh umění. Jako malá jsem ráda malovala a otec také chtěl jít na grafickou školu. Máme to tak nějak v sobě. Obdivuji malíře, ale obraz je pro mě placatý a plochý. Na oblečení si člověk sáhne, může se zabývat materiálem. To mě na módě baví.

Takže se zapojíte v tvorbě.

Ano, to mě baví a zajímá. A jsem ráda, že o tom můžu diskutovat s naším basistou Pavlem Mrázkem, který je hlavní mozek doprovodných věcí. Kluci teď začali experimentovat s UV barvami. Vlastníme i UV lampy, abychom je mohli nainstalovat do jakéhokoliv prostoru. Teď už máme druhé UV kostýmy a vypadá to dobře a je to fajn. Ještě bych si přála, aby rozpočet na kostýmy byl nafukovací, protože s touhle kapelou by se toho dalo dělat mnohem více. Ale všechno má svůj čas.

Jakou posloucháte muziku?

Mám dva okruhy to, co poslouchám u sebe v autě, a pak to, co jede v autě Romana Holého. V mém autě poslouchám to, co už znám dokonale, ale snažím se ještě zjistit, co mi uniklo: basová figura, předražená doba, vokály. Skryté doťuky. V Holého autě je to jinak. Roman mě zásobuje hodně, hodně starou muzikou, kdy se dovzdělávám v 70. a 80. letech. Jsou to neznámé kapely. Třeba teď mě překvapil basistou kapely Japan, Mickem Karnem, který už zemřel. On proslavil bezpražcovou basu. Ukázal mi spoustu německých kapel. Třeba Propaganda a Ideal jsou fantastické. Z nich jsem vydřená. Jindy zase něco donesu já. Dlouho jsem upozorňovala na kapelu Everything, Everything, která je současná. Naší společnou láskou je Janelle Monáe. Nakazili jsme i kolegu Brouska.