Zrní má před sebou velkolepý křest nového alba Jiskřící. Celý koncert bude rozdělen do dvou částí, kdy v první polovině kapelu doprovodí Filharmonie Hradec Králové a druhá část bude více věnovaná aktuální desce. Zazní i nejoblíbenější skladby ze starších alb. Zrní ještě nikdy nehráli v Praze v doprovodu symfonického orchestru! Jedná se tedy o jedinečnou šanci pro pražské fanoušky vychutnat si kouzelný hudební zážitek. O návrh scény se postará hudebník a vizuální umělec Milan Cais.
„Spousta věcí vzniká společnou improvizací. Děje se to na soustředěních, na týden se zašijeme na chalupu a tam nonstop hrajeme. Takhle vyrobíme spoustu materiálu, který následně posloucháme a zjišťujeme, kde jsou dobrá místa a jádra, okolo kterých jde budovat písničku. S některými písněmi přijdu sám a s klukama potom hledáme aranži,“ vyprávěl v rozhovoru pro Deník o tvůrčím procesu v kapele zpěvák a flétnista Jan Unger.
Ve druhé polovině koncertu se ke kapele na pár písní připojí taneční skupina Dekkadancers vedená prvním sólistou baletu Národního divadla Ondřejem Vinklátem, Štěpánem Pecharem a Markem Svobodníkem.
Celý večer otevře elektronický experimentátor Jonatán Pastirčák aka Pjoni (SK), který se postaral o elektronický feeling alba Jiskřící. Ve Foru Karlín odehraje vlastní koncertní set, ve kterém originálně kombinuje zvuk elektronicky modulovaného violoncella s postindustriálními beaty. „Na tomhle koncertě pokřtíme naši letošní desku Jiskřící, ze které máme velkou radost a kterou tu téměř celou s velkou chutí zahrajeme,“ přibližuje zpěvák Zrní Honza Unger a dodává: „Samozřejmě dojde i na naše oblíbené písničky ze starších alb, jako jsou Rychta, Dva, Jabloně, Hýkal a další.“
Frontman Honza Unger povídá o svých spoluhráčích i o sobě:
Jan Caithaml
"Muzikant každým coulem, varhaník, klavirista, sborovej zpěvák, klávesista, basák, občasnej bubeník. Aktivně se věnoval výuce cizích jazyku a jednu dobu pracoval v IT. Ve volnym čase poslouchá kvanta nový hudby a dál se hudebně vzdělává. Je čerstvě ženatej, a s přibývajícím věkem cvičí jógu, běhá, hraje discgolf a věnuje se své ženě. Často a rád řídí a za volantem si u toho poslechne zajímavou načtenou audioknihu! V Zrní má úlohu především koordinovat a dávat věcem svůj smysl. Stará se o komunikaci, skladuje nahrávky kapely a snaží se skrz hudbu vyjádřit a předat lidem pozitivní energii. Největší flegmatik a kliďas kapely. Má svý tempo. Klidná síla. Nemá rád, když se věci měněj za běhu, je pro něj důležitá stabilita. Věci musí mít svuj jasnej řád."
Jan Juklík
"Má vystudovanou dopravku a pak myslivectví. Samouk, kterej umí zazpívat s kytarou snad všechny písničky světa. Hrával hokej, miluje cestování, rád slejzá kopce a hory a vrcholy. Nejvýbušnější z nás, milovník adrenalínu. Srdcař. Má neuvěřitelnou paměť a baví ho, posilovat jí. Má rád tradici, hrdiny, silný příběhy. Hodně hraje florbal, běhá, leze, skáče do vody, křižuje svět svojí dodávkou VW a chce bejt jako ona."
Ondřej Slavík
"Komik. Král vesmírnýho chaosu, ztrácení věcí, ztrácení sebe. Požitkář, kterej na každý párty jde spát poslední. Všeuměl, který se naučí na všechno, co se mu dá do ruky. Renesanční bytost s geniálnim mozkem na fyziku, matiku, jazyky a hudbu, kterej je schopnej udržet v hlavě půl vesmíru a zapomenout vypnout žehličku. Řikáme si s klukama, že je škoda, že jeho život někdo nenatáčí, nebo aspoň nezapisuje, protože se v něm děje neuvěřitelný množství fantaskních, komediálních, absurdních situací. Poctivec, co chce všechno zažít. Odvážnej do čehokoli jít. Zkoumač života. Studoval ČVUT, do hudebky chodil na klavír a bicí. Boxuje, běhal a uběhl maraton. Narodil se přesně na den o rok dřív než já."
Jan Fišer
"Houslista, vášnivec, slovanská velikášská krev, potomek Kutuzova, kterej miluje vaření a dobrý jídlo, obdivuje ženskou krásu, silnou muziku. Nebojí se patosu. Má rád městskej život, výstavy, umění, módu. Aristokrat. Pečuje o svůj zevnějšek. Jeho tahy jsou uvolněný a rozevlátý. V současnosti hodně běhá a prosazuje myšlení o práci na sobě, neustrnutí, píli, překonávání vlastních limitů. Rád boxuje. Uběhl maraton. Nechce skončit jako česká pivní kapela. Spolu s Ondřejem největší tanečníci a milovníci každý párty."
Já, Jan Unger
"Třináct let jsem chodil do hudebky na flétnu. Byl jsem žákem Jana Olejníka, slepýho pana učitele, silně duchovně založenýho. To mě zásadně ovlivnilo. Díky tomuhle setkání jsem pochopil, co je smyslem hudby, že její pravej význam je hluboko pod notama a technikou. Baví mě zkoumat život a zkoušet ho vystihnout, popsat slovama i hudbou. Hledat jádro věcí. Někdy od asi devátý třídy základky jsem začal usilovně psát, přemejšlet a dráždit mozek s cílem, dostat se někam k čistý přirozenosti, postihnout nepostihnutelný. Sepsal jsem svejma filosofickejma úvahama už spoustu notesů. Vnímám život jako fascinující příležitost, jako divotvornou kreativní hru. Ztotožňuju se s myšlenkami zenbudhismu. Cejtim, že jsme všichni jedno a naplňuje mě to štěstim. Baví mě chápat město jako dětský hřišťě. Bourat jeho sterilnost a vážnost. Chodit bosej. Hledat svobodu. Baví mě Hrabal, Havel, Exupéry, Dylan, Snyder. Píšu v kapele texty a do nich často schovávám filosofický postoje a nálezy. Jsem vystudovaný zahradník, dost let jsem hrál fotbal, měl jsem sbírku drahých kamenů, který jsem mnoho let sbíral. Baví mě manuálně pracovat venku, makat a hodně toho stihnout. Jsem podruhý ženatý a jako jediný z kapely mám dítě."
