Ty se totiž v turistické sezoně potýkají nejen s žádostmi o naplánování pětidenních zážitkových tras po regionu, ale pomáhají i s velmi netradičními žádostmi turistů.

„V létě k nám přišel muž, který tu zhruba před třiceti lety chodil se slečnou, jejíž znal jen křestní jméno. Pamatoval si, že byla moc krásná a chtěl ji znovu potkat. Nakonec se nám ale podařilo zjistit, o koho jde a pán mohl zmíněnou dámu kontaktovat,“ říká ke kuriozitě Jana Vítková z prachatického íčka.

Celkově ale turisté nejčastěji žádají o informace týkající se různých aktivit, které region nabízí. Nechybějí ani dotazy na historické zajímavosti.

Na počet turistů si pracovnice íčka nestěžují. „Rozhodně se nezdá, že by jich ubývalo. Alespoň z pohledu toho, kolik jich projde naším centrem. Od půlky června do třetího srpnového týdne jich bylo opravdu hodně, září je již tradičně slabší,“ říká Petra Vlčková.

Cizinci nejčastěji hledají směnárnu, rodiny s dětmi pak typy na krátké prohlídkové trasy.

Mezi to, co si návštěvníci chválí, patří například veřejné toalety v Prachaticích, dětičky pak pro změnu vyzdvihují samotné pracovnice centra, o kterých tvrdí, že jsou „nejlepšíčko“ a obdarovávají je obrázky.

Nikdy samozřejmě nechybějí ani výjimky, které pracovnicím íčka spílají. „Těch je ale minimum a protože je převaha těch, kteří si chválí, nedokáží naši práci a radost z ní zkazit,“ poznamenala Jana Vlčková.