Vypravil se do Laterny Magiky, kde tehdy sídlilo Občanské fórum. Všiml si ho Ivan Havel, který ho vyzval, aby pomohl s programem demonstrace na Letné. Od té doby trávil v Občanském fóru celé dny. Po boku Václava Havla se účastnil jednání s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem o sestavení nové vlády. „Byl jsem u všeho, kromě toho prvního, kde se představovali,“ uvedl.

Demonstrace na Letné 23.června.
Víkendové výročí 17. listopadu v Praze: Přehled akcí a dopravních omezení

První jednání se uskutečnilo v neděli 26. listopadu 1989 v Modrém salónku Obecního domu v Praze, poslední 9. prosince 1989. Následovalo jmenování vlády národního porozumění bez většiny KSČ a abdikace prezidenta Gustáva Husáka. „Moc se vzdávala dřív, než jsme to čekali. Vždycky jsem říkal, že to žádná revoluce nebyla, protože oni to sami vzdali, pustili tu moc na zem a na nás bylo, abychom ji sebrali,“ domnívá se Petr Pithart.

Jednání nahrávali na magnetofon

Jako geniální hodnotí nápad Václava Havla nahrát průběh vyjednávání na magnetofon a později jejich textový přepis, který vyšel v knize Zrychlený tep dějin. „Revoluce nahraná na magnetofon byl geniální nápad Václava Havla. Měl správný instinkt, že se to začne překrucovat a vzniknou konspirační teorie, a proto dbal na to, aby každé slovo bylo zaznamenáno. Nahrávalo se to na malinký magnetofonek Milana Horáčka, poslance Bundestagu za Zelené.“

Byl to právě Petr Pithart, kdo přesvědčil Václava Havla, aby se 15. prosince 1989 sešel s tehdejším komunistickým premiérem Mariánem Čalfou. Právě při této schůzce Čalfa načrtl scénář Havlova zvolení prezidentem. Václav Havel nejdříve narychlo nabídnuté pozvání odmítl s tím, že jedná jen ve skupině a jeho tajemník Vladimír Hanzel pořizuje záznam.

„Říkal jsem Václavovi, že s ním nemusí jednat. Může si ho jenom vyposlechnout a říct nám to. Václav se ale vrátil úplně vyvalený. Všichni jsme byli vyvalení, protože jsme najednou viděli tu techniku moci v akci, na nejvyšší úrovni. Čalfa měl opravdu vysokou úroveň a byl velmi obratný. Při tom všem byl docela milý. Pořád měl na tváři trochu úsměvu. Bylo to zvláštní. My jsme ho nakonec měli rádi. A já vím, že nám to všichni vyčítají.“

17. listopad 1989. Shromáždění studenti a kordon policie na Národní třídě v Praze.
Václav Bartuška o stávkách v 89: Bez mimopražských škol bychom nic nezmohli

Václav Havel nabídku na prezidentskou kandidaturu přijal a jako svého nástupce v čele Občanského fóra navrhl Petra Pitharta. Ten trpěl tím, že Občanské fórum nemělo legitimitu, řád a pevnou strukturu.

„Mně to začalo vadit. Přijížděli lidi z okresů a vesměs na nás, na mě křičeli. Vyčítali nám, že děláme zákulisní politiku, že se neradíme. A byli strašně radikální. Mysleli si, že věci jdou dělat mnohem rychleji. Bylo to hrozně nepříjemné. Těžce jsem nesl, že nemám žádný mandát a jsem svým způsobem samozvanec. Zvolilo mě padesát lidí, kteří taky neměli legitimitu,“ vzpomíná pozdější předseda vlády a předseda Senátu Petr Pithart na své nelehké politické začátky.

Komunističtí poslanci 29. prosince 1989 skutečně zvolili ze čtyř kandidátů za prezidenta jediného nekomunistu, disidenta a bývalého politického vězně Václava Havla.

Poslední revoluce: Jak se režim drolil
Hrubé zásahy i legrační Jakeš. Poslední měsíce před revolucí byly plné paradoxů

„Jak to Čalfa udělal, to nevíme, a už se to nikdy nedovíme. Prostě tam hledal nějaké persony, které tam měly nějakou autoritu, a ty asi přesvědčil, přemluvil nebo je zastrašil. Já si myslím, že jim řekl asi tohle: ‚Co bude po volbách, to nevím, ale do voleb tady zůstanete. A nikdo vám nic neudělá.‘ A některé mohl zastrašit, protože mohl naznačit, že na ně něco třeba ví. Takže to všechno zařídil Čalfa,“ uzavírá své vzpomínky na symbolický konec sametové revoluce.

Vzpomínky pro budoucí generace

Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století pro sbírku Paměť národa. Ta v současnosti čítá tisíce příběhů a patří k nejrozsáhlejší sbírce vzpomínek pamětníků v Evropě. Veřejnosti je přístupná online od roku 2008 jako databáze pamětníků, kteří byli přímými svědky událostí 20. století a zažili dva totalitní režimy nacismus a komunismus. Příběhy pamětníků ukazují, jak tyto režimy ovlivňovaly životy jednotlivců, a umožňují nahlédnout jejich podstatu.

Sbírku Paměť národa spravuje organizace Post Bellum (latinsky „po válce“) především díky finanční podpoře soukromých dárců a členů Klubu přátel Paměti národa ve spolupráci s partnerskými organizacemi Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů. Post Bellum založila skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a piet-ních akcích a uvědomili si nutnost systematicky dokumentovat životní příběhy předchozí generace pro ty budoucí.

V současnosti tým Post Bellum sdružuje více než dvacet zaměstnanců a stovky spolupracovníků, kteří pracují na rozšiřování sbírky Paměť národa v několika krajských pobočkách (Plzeň, Brno, Olomouc, Zlín, České Budějovice, Hradec Králové).

Kromě zaznamenávání vzpomínek pamětníků se Post Bellum snaží o to, aby se jejich příběhy dostaly do povědomí širší veřejnosti. Proto vytváří rozhlasové a televizní Příběhy 20. století, pořádá výstavy, vydává knihy či pořádá nejrůznější charitativní akce (Běh pro Paměť národa atd.).