Pochází z Úsilného a i přes své časté cesty po republice i po světě, vždycky se vrací do Českých Budějovic. Je Budějčákem tělem i duší.  Protože si nemůže nechat ujít budějovický kulturní a společenský život, žije nyní na cestách mezi Budějovicemi, kde se cítí být doma, Plzní, kde má skvělou práci, a Prahou, kam prý jezdí, aby zůstával v kontaktu 
s centrem české kultury.

„Na Českém reálném gymnáziu jsme si založili kapelu Muchslet. Chtěli jsme tenkrát asi trochu promlouvat k lidem. Hrál jsem na sólovou kytaru a zpíval jsem, což je vlastně nejlepší pozice. Taková progresivní. Ale zpíval jsem hlavně proto, že jsem musel. Zpíval jsem z nás totiž nejmíň hrozně. Později jsme toho ale nechali. Začali jsme dělat různé další věci. Já směřoval spíš k pořádání kulturních akcí než k dalšímu hraní," vypráví Ondřej Kašpárek.

Velké kulturní zázemí má ve své rodině. Ondřejova maminka Renata je sice profesí lékárnice, ale je 
i zpěvačkou s velkým nadšením pro hudbu. Není se co divit, že bývala studentské kapele k dispozici i jako řidička pro cesty na koncerty. Ondřejův tatínek je voselnský starosta Pavel Kašpárek, spolu vedou nekonečné noční disputace o kulturním a komunitním životě a jeho vylepšování.

Vysokoškolská studia zahájil kulturologií a bohemistikou na pražské filozofické fakultě. Brzy ale zjistil, že potřebuje užší kontakt s kulturní praxí a víc hmatatelné práce. „Moje studium na filozofické fakultě byl velký omyl. I když v době, kdy jsem kulturologii a bohemistiku šel studovat, jsem si byl jistý, že to je pro mě správné," směje se Ondřej.

Pokračuje ve vyprávění o hledání své cesty ke kulturní praxi, která ho zavedla překvapivě až na Vysokou školu ekonomickou: „Moje holka mě přihlásila na nově vznikající obor Arts management na Vysoké škole ekonomické. Později se ukázalo, že je to přesně obor pro mě. Byli tam otevřené dveře tím mým směrem a současně to byl nový obor, který se teprve formoval. A já ho mohl spoluvytvářet. Později jsem se tu stal i asistentem. Založili jsme spolek arts managementu. Dělali jsme si přednášky navíc, workshopy, konference, jezdili jsme po republice, abychom se učili od lidí z praxe. Poznával jsem větší a větší počet lidí z kultury."

Během studia arts managementu „ochutnal" i studium produkce na DAMU, ale pro magisterské studium mu už byla Česká republika malá a odešel na několik let do anglického Leedsu.

„Věděl jsem, že studium mě nesmí ale úplně pohltit. Potřeboval jsem dělat něco rukama a zkoušet si věci 
v praxi," vypráví mladý muž, který asi nejtěžší chvíle své dosavadní práce zažil právě doma v Budějovicích. Zpracovával pro magistrát dokument, který zejména politická opozice nepřijala vůbec kladně a velmi ostře zkritizovala zejména formální chyby dokumentu.

„V tu chvíli mě to hodně trápilo. Chtěl jsem přijetí ze všech stran. Dnes vím, že to není tak jednoduché," vzpomíná Ondřej na svou důležitou zkušenost.

Nyní, v rámci projektu Plzeň 2015, vyhledává a pomáhá začínajícím kreativním projektům a v tom našel velké uspokojení. Ale až skončí rok 2015, plánuje návrat do Budějovic, které stejně tak úplně nikdy neopustil.