Na začátku byla obyčejná školní sázka. Ta nyní přerostla v akci, do níž se zapojuje více než 130 lidí. V Českých Budějovicích se právě v těchto dnech hraje městská hra Mafie. Její princip je jednoduchý – každý  na začátku dostane přidělenou jednu oběť z kruhu hráčů, tu musí najít a zneškodnit dotykem ruky v bílé rukavici. Zároveň se však neustále musí mít na pozoru, aby sám nebyl zneškodněn dříve.

Akci pořádá tým studentů z Gymnázia Jírovcova. Patří mezi ně i Damián-Ondřej Šulista a Vojtěch Štěrba. K nápadu je přivedla víceméně náhoda. „Před třemi lety nám kamarád přinesl noviny, kde byl vysvětlený princip Mafie, která už se hrála v Praze. Dělal si legraci, že to nezvládneme zorganizovat. Tak jsme se vsadili a zkusili to,“ vzpomněl Štěrba.

Nejprve se uskutečnil zkušební nultý ročník, do kterého se zapojilo 25 studentů gymnázia. Následující rok ale již hrálo 90 lidí z celého města a letos se po Budějovicích pohybuje dokonce 133 mafiánů. „Hlásí se především studenti, výrazně přibylo lidí z univerzity. Ti totiž mají na hru čas a někteří to berou i trochu jako seznamku,“ doplnil Štěrba.

Údaje o své oběti dostane mafián na speciální kartičce. Tam je mimo jiné uvedeno její zaměstnání a rozpis pravidelných aktivit. Dále je povoleno se na oběť kohokoli vyptávat a využívat informací z internetu. Roli hraje i štěstí. „Moje spolužačka dostala jako oběť dalšího spolužáka, takže to měla dost jednoduché. Já jsem naopak dostal člověka, kterého vůbec neznám, tak to byl problém,“ vysvětlil Šulista.

Hráči mohou své oběti lovit prakticky kdekoli. Zakázané jsou pouze velké honičky a násilí. Asi největší úspěch mají podle Šulisty mafiáni, kteří si počkají před školou  nebo na pravidelných kroužcích. Organizátoři však oceňují především originální stylové mordy. „Loni se povedlo, že jeden hráč podal svému soupeři ruku v bílé rukavici v kostele poté, co kněz lidi vyzval, aby se pozdravili se svým sousedem,“ vyprávěl Šulista.

Protože každý mafián je zároveň obětí, hru podle Štěrby doprovází i působivá nejistota a paranoia. „Ve škole, kde hraje víc lidí, stačí, aby někdo vešel do třídy, a vypukne panika,“ popisuje s úsměvem.

Akce si postupně všímají už i lidé, kteří do ní nejsou bezprostředně zapojení. Loni se například v budějovické čajovně objevila cedule Zákaz nošení zbraní, na níž byla kromě nože a pistole nakreslená i přeškrtnutá rukavička. Nyní se zase uprostřed dění ocitla vrátná, kterou jeden z hráčů podplácel čokoládou, aby se dostal ke své oběti.

Letošní ročník Mafie v Budějovicích začal ráno 7. března. Po dvanácti dnech bylo ve hře ještě 95 lidí. Hra podle Šulisty skončí, až se okruh zúží zhruba na deset. Poté organizátoři ocení všechny přeživší, nejoriginálnější mord a mafiána, který zneškodnil nejvíce obětí. Dosavadní budějovický rekord je sedm.

Protože hra vzbudila tak velký ohlas, uskuteční se i příští rok. „Chceme to táhnout, dokud to půjde a do budoucna bychom rádi akci někomu předali,“ komentoval Šulista. Přihlášky pro další ročník se začnou přijímat opět zhruba v únoru. Podrobnosti najdou zájemci na www.mafiecb.cz

Video ke hře Mafie České Budějovice:

Zdroj: Youtube

 

NA VLASTNÍ KŮŽI: Paranoida! Chtějí mě sejmout

Zdá se to jako zajímavé zpestření všedních dnů a příležitost k dobrodružství ve městě. Je konec února a já na internetu pročítám pravidla hry Mafie, jejíž organizátoři právě sbírají přihlášky. Zaváhám, jestli to není zábava spíš pro studenty, ale zvědavost nakonec vítězí.

Nejprve musím vyplnit přihlašovací formulář. Kromě jména, fotografie a zaměstnání se po mně chce i co nejpodrobnější rozpis toho, co každý den dělám – v kolik hodin chodím do práce, kdy do fitcentra, kde trávím víkendy. Snažím se vše poctivě uvést. Odešlu přihlášku a za pár hodin přijde potvrzení. Hurá, stal se ze mě mafián!

Záhy dostanu pozvánku na mafiánský sraz. Tam bude každému hráči přidělena oběť. I když je to pořád jenom hra, začínám být nervózní. Navíc mě překvapí, kolik se ve vybrané kavárně sejde lidí. Jsou tu úplně všichni hráči, to znamená i můj budoucí vrah a oběť. Podle hesla Hlavně nenápadně! se rozhlížím po místnosti v naději, že znalost tváří by mi mohla být ku prospěchu. Rychle ale zjišťuji, že jsem přípravu hrubě podcenila. Řada lidí má na obličeji škrabošky. Vidím dokonce jednoho mafiána v kukle, ze které mu koukají pouze oči a ústa.

Organizátoři hry vysvětlují pravidla a předvádějí správné použití zbraně – bílé rukavičky. Potom již rozdají hráčům kartičky s přidělenou obětí. Doufám v někoho, kdo se jako já pohybuje v centru města. Jenže mám smůlu. Mou obětí je student Jihočeské univerzity, který bydlí na kolejích.

Ráno následujícího dne má zvláštní atmosféru. Hra začala, takže venku se pohybuje někdo, kdo mě chce sejmout. Hned v okamžiku, kdy zamknu domovní dveře, mě přepadne paranoia. Kdo je ten člověk, co u našeho domu venčí psa? Proč jde ten student už pět minut stále za mnou? Nenandavá si zrovna tamhle někdo rukavičku? Otáčím se jak holub na báni celý den, ale večer ve zdraví dorazím domů. Slavím.

Jako správný mafián bych se ale především měla snažit dostat svou oběť. Napíšu tedy jméno do Googlu. Nic. Přemýšlím o společných známých a vazbách. Nic. Pročítám na kartičce, kde tráví čas. Nic moc. Začínám uvažovat o nouzovém řešení, že zneužiji své profese novinářky a pod záminkou požádám někoho z univerzity, klidně i samotného rektora, aby mi oběť přivedl. Nakonec ale vyhodnotím, že to by mě mohlo nadobro zařadit do kategorie bláznů, a tak od nápadu upouštím.

Rozhodnu se, že zkusím starou dobrou číhanou na vlakovém nádraží, odkud má moje oběť odjíždět domů na víkend. Bohužel vypadám nanejvýš podezřele a půlhodinka otálení u nástupiště úspěch nepřinese. Nevadí, příští týden budu mít šanci, myslím si.

Jenže to netuším, že se má mafiánská kariéra blíží ke konci.  Začíná sedmý den hry a já ukolébána dosavadním průběhem, přestávám být cestou do práce ostražitá. Dokonce si nasazuji sluchátka. Vše je jako obvykle, míjím známé tváře. U přechodu Na Sadech se rozbíhám, abych stihla zelenou.

Najednou i přes hudbu uslyším rychlé kroky. Asi někdo další dobíhá, pomyslím si. V tom ucítím ruku na rameni. Že by někdo známý? Otáčím se. Bílá rukavice! Právě mě s úsměvem zamordoval mladík, kterého jsem alespoň trochu prohnala přes přechod. Pogratuluji, jak se na spořádanou oběť sluší, a předám svou kartičku s obětí. Můj mordýř bude pokračovat dál, já končím.

Mrzí mě to, dobrodružství bylo příliš krátké. Nicméně zbývajícím mafiánům přeji hodně štěstí a těšte se příští rok na odplatu!

 

PŘÍBĚH HRÁČE: Dostal pečlivě napsaný výhružný dopis

Plánoval, že si na svou oběť počká a důmyslně ji zneškodní. Než to však uskutečnil, stal se sám obětí. Šestnáctiletý Jaromír Valtr byl jedním z lidí, kteří v Českých Budějovicích hráli hru Mafie. Příští rok by si to rád zopakoval.

O akci se dozvěděl díky spolužákům. „Chodím na Gymnázium Jírovcova, odkud jsou i organizátoři. Nejdřív mě požádali, abych jim pomohl s propagací, a pak si řekl, že bych to mohl i přímo zkusit. Lákalo mě to,“ vzpomněl Valtr.

Přihlásil se tedy mezi mafiány. S přidělenou obětí však příliš spokojený nebyl. „Dostal jsem slečnu z Jihočeské univerzity, která bydlela na koleji a na víkend odjížděla do Ústí nad Labem. Bylo to tedy úplně mimo okruh, kde se pohybuji,“ popsal. Přesto se snažil zneškodnit ji předpisově dotykem ruky v bílé rukavici. Plánoval, že se vydá do kampusu a na oběť počká před kolejemi.

Než to však uskutečnil, byl sám ze hry vyřazen. Přežil pouhé dva dny. „Mým mordýřem byla spolužačka. Měla to jednodušší, protože mě znala, a počkala si na mě na zastávce, když jsem jel ráno do školy. Nevěděl jsem o ní do poslední chvíle,“ komentoval.

Navíc jej překvapilo, že si mafiánka na hře a stylovém mordu dala opravdu záležet. Valtrovi den předtím poslala výhružný dopis, jehož text ručně vyškrábala do papíru pokresleného voskovkou.

Hra, v níž každý je lovcem a zároveň obětí, podle Valtra samozřejmě vzbuzuje paranoiu. Spolehlivě to platí právě na Gymnáziu Jírovcova, kde se zapojuje velký počet lidí. „Zvlášť v prvních dnech to tam vře. Mnozí se pohybují jinak, chaoticky, každý dává víc pozor, rozhlíží se a občas zavládne i trochu panika,“ řekl Valtr.

I když sám letos příliš neuspěl, příští rok by si rád Mafii zkusil znovu. Je to totiž podle jeho slov především zábava, která má kouzlo a připomíná velkou hru na honěnou.

Zároveň by ale chtěl více pomáhat spolužákům s organizací. Již letos pro ně natočil originální propagační video, které přibližuje princip Mafie a láká nové hráče. „Scénář jsme napsali sami podle vlastního námětu. Jen jsme ho pak museli upravit podle reálných podmínek, protože na původní verzi jsme nesehnali vhodný interiér,“ vzpomněl Valtr.

Natáčení dvouminutového spotu trvalo čtyři dny. Tvůrci navíc pracovali v době největších mrazů a venku strávili několik hodin. S výsledkem jsou ale spokojeni. „Myslím, že se to povedlo zvlášť s ohledem na to, že jsme neměli skoro žádné zkušenosti. A naše video už má na internetu větší sledovanost než video pražské Mafie,“ uzavřel Valtr.