Příjemné a seriózní vystupování, dokonalý vzhled a hlavně osvědčená metoda v podobě drsné hry na city. Na tuto taktiku donedávna úspěšně vsázel podvodník Tomáš (1963) z Nymburka. Vyučený číšník se vydával za lékaře, většinou chirurga, a na přelomu let 2004 a 2005 spáchal nejméně 23 útoků na firmy a instituce po celé republice. Značná část skutků se tehdy odehrála i na jihu Čech.  A to zejména v krajské metropoli, na Strakonicku i Krumlovsku.  Podle budějovického kriminalisty, jenž měl vyšetřování případu na starosti, způsobil pachatel škodu za minimálně čtvrt milionu korun. Těžil hlavně z lidské důvěřivosti a naivity. Scénář byl totiž vcelku jednoduchý a především stále stejný.

„V brzkých ranních nebo pozdních večerních hodinách navštívil vytipovaný podnik, třeba benzinovou stanici, prodejnu nebo recepci hotelu. Byl perfektně upraven, na sobě míval luxusní obleky. Před vstupem si na dveřích přečetl jméno vedoucího a toho pak sháněl s tím, že má pro něj důležitou zprávu. Záměrně si ale vybíral časy, kdy se dalo předpokládat, že  dotyčnou osobu na místě nezastihne," popisuje kriminalista.

Pokud podvodník na vedoucího nenarazil, požádal nic netušící zaměstnance, aby ho s ním telefonicky spojili z pevné linky  v kanceláři či na recepci. Přitom jim navykládal, že v rodině dotyčného došlo k tragické události a požádal je, aby kvůli lékařskému tajemství místnost na chvíli opustili. Jakmile pak osaměl, spojení okamžitě přerušil a začal bezostyšně krást vše, co mu přišlo pod ruku. Od peněz přes platební karty až po mobilní telefony. Třeba z jedné prodejny na Rudolfovské třídě si odnesl víc než 75 tisíc korun. Je přitom paradoxní, že zrovna zde vedoucího zastihl. Podle kriminalisty se tím ale nenechal zaskočit a vyrukoval s legendou o tragédii v manželčině rodině. Jako zdatný a ostřílený manipulátor s tím neměl sebemenší problém.

„Za celou dobu zaznamenal pouze jeden neúspěšný pokus. V jedné budějovické prodejně ho nechtěli nechat volat z pevné linky, ale nabídli mu mobil, na kterém vytočili vedoucího číslo. Podvodník se toho zalekl a ujel. Všímaví zaměstnanci si ale všimli poznávací značky jeho auta, což nám později výrazně pomohlo při pátrání," vzpomíná kriminalista. Když policisté pachatele po nějaké době dopadli a usvědčili, soud ho poslal na sedmnáct měsíců za mříže. Hrozil mu sice přísnější postih, ale podle vyšetřovatele zřejmě uzavřel oboustranně přijatelnou domluvu se státním zástupcem. Trest si odpykal celý, ale zřejmě se z něj vůbec nepoučil. Netrvalo totiž dlouho a objevil se znovu na scéně. Jen se tentokrát posunul směrem na sever, konkrétně do Ústí nad Labem.

„Asi po dvou letech jsem viděl jeho fotografii v televizní pátrací relaci. Vypadal stále stejně, neměnil ani své způsoby. Kontaktoval jsem proto ústecké kolegy a veškeré poznatky jim předal. Od nich jsem se dozvěděl, že je momentálně ve výkonu trestu v Drážďanech, kde se rovněž dopouštěl této trestné činnosti," dodává s úsměvem kriminalista. Zároveň ale důrazně varuje, že pachatel vždy těžil z přílišné důvěřivosti okradených lidí. Ti se mu v emocionálně vypjatých situacích (zpráva o tragédii) pochopitelně snažili vyjít všemožně vstříc. Podezřelé jim ale mohlo být už třeba jen trvání na spojení z pevné linky.  A to i přesto, že drtivá většina obětí měla k dispozici služební mobilní telefony.