Z historieStavba letního kina v českobudějovickém Háječku začala na jaře 1950, dne 14. srpna 1950 se poprvé promítalo.

Stavbě předcházela diskuze, co s neudržovaným parkem. Několikrát se navrhla a poté zavrhla malá ZOO, v Háječku totiž stály ještě prázdné klece a voliéry a nebyl problém uvést zařízení zase do provozu.

V letním kině se pořádaly Filmové festivaly pracujících (FFP), vedle toho se v Háječku 
v létě promítaly filmy stejně jako v dalších letních kinech.

V prvním FFP se nepromítal žádný český film. Slavnostně zahajoval ruský film Kubánští Kozáci, přítomni byli hlavní hrdinové Ladynina a Andrejev, přijel také kameraman Kosmatov. 
V roce 1952 na třetím FFP se hrála dnes již klasická Pyšná princezna. Na premiéře byl přítomen režisér Bořivoj Zeman.

V 50. letech pilně bděla cenzura, takže divák viděl jen filmy důkladně prolustrované. Ve zlatých 60. letech cenzura polevila a v Háječku se na FFP promítal film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, ale i Všichni dobří rodáci a poprvé Limonádový Joe.

Na plátně letních kin se zájmem sledoval příběhy o známém náčelníku Apačů. Filmy i kina jej provázely skoro po celý život. Ještě před pár lety navíc usedal Jiří Klimeš do křesla promítače v letním kině Háječek v Českých Budějovicích 
a pouštěl filmy pro pobavení diváků. Právě na budějovický „letňák", který i v letošní sezoně láká diváky na promítání zdarma, vzpomíná Jiří Klimeš s nostalgií.

„Letní kina jsem měl rád vždycky," vypráví. „Nejen proto, že atmosféra v nich byla vždy úplně jiná než v klasickém kině, ale i proto, že člověk si v letním kině může udělat větší pohodlí. To je myslím i důvod, proč se nyní letní kino Háječek těší takové popularitě," odhaduje.
Přímo u zrodu Háječku ale nebyl. Pracovat tam začal až několik let po jeho vzniku.

„Začal jsem v roce 1953, takže si pamatuji, jak kino vypadalo v té době," vypráví. „Také jsem byl u toho, když se postupně měnily filmové technologie. Třeba v roce 1959 se Háječek začal přestavovat na širokoúhlé filmy," vzpomíná. Tehdy se prý promítací technika vyráběla dokonce nedaleko Českých Budějovic, ve Velešíně.

Uplynulo dalších deset let 
a zase přišla novinka. „Tehdy to byly 70milimetrové  filmy. Háječek tak opět čekaly úpravy. Já jsem v něm dokonce 
v roce 1968 projektoval elektroinstalaci," dodává.

Při promítání posbíral Jiří Klimeš různé zážitky. „Stalo se mi třeba, že mi volali promítači z Písku. Těsně před promítáním totiž zjistili, že se jim ztratil jeden z koučů filmu, který měl mít v kině premiéru. Jednalo se navíc o nějaký zahraniční film a ta kopie, kterou v Písku tehdy měli zapůjčenou, byla jediná pro celou republiku," vzpomíná na horké chvilky, které mu způsobili písečtí kolegové.

„Dost jsem se vyděsil, ztratit část filmu, to totiž není žádná sranda. Promítači měli podezření, že jim ho někdo ukradl, protože oni film přebírali určitě celý," pokračuje ve vyprávění Jiří Klimeš.

A jak příběh o ztraceném kotouči nakonec dopadl? „Lístky na film už byly prodané, lidé se těšili na premiéru, nebylo možné jim jen tak oznámit, že promítání nebude," vzpomíná milovník kin.

„Ten film byl spíš dokumentární, nebylo tam naštěstí moc děje – tak jsem promítačům poradil, ať to prostě pustí bez ztraceného kotouče, že to bude lepší než se lidem omlouvat a rušit představení. Nikdo z diváků si toho, že je film kratší, nevšiml a ani si nikdo nestěžoval, takže všechno dopadlo vcelku dobře," vzpomíná Jiří Klimeš.

„Ještě ten večer mi pak kolegové z Písku volali, že ztracený kotouč našli v křoví 
u plátna, někdo ho skutečně záměrně ukradl. Druhý den pak film vysílali podle plánu znovu. A to už se lidé ozvali, někteří na něj totiž šli podruhé a byli překvapeni, že je film najednou o dvacet minut delší a že si některé scény vůbec nepamatují. No, písečtí promítači tehdy měli co vysvětlovat," směje se Jiří Klimeš.

Jako promítač ale jinak neměl moc šancí reakce diváků zaznamenávat. „Když se musíte starat o to, aby film běžel správně, diváky nesledujete. Ono to vlastně ani dost dobře z místa promítače nejde. Na diváky prostě nevidíte," končí vyprávění Jiří Klimeš.

Sehnat trháky do letního kina je dnes těžké

Kvůli digitalizaci filmů musí letní kina doslova svádět boj o klasické kopie filmů. Většina letních kin včetně budějovického Háječku totiž digitální techniku zatím nemá, a jsou tak odkázána na tradiční filmové kotouče. A těch 
v posledních letech ubývá. „Je to boj, na kinofilmech jsou nyní k sehnání hlavně starší filmy, ale poslední filmové trháky už ne," popisuje situaci kolem nabídky letních kin provozovatel Háječku Jan Turinský.

Letní kino Háječek nyní žije hlavně díky pomoci ze strany města. Lidé totiž za vstupenky do letního kina nemusí platit. A zájem o filmy pod letní noční oblohou mají. To potvrzuje i Jan Turinský. „Loni byl zájem o kino opravdu obrovský. A to nejen proto, že bylo promítání zdarma, ale i díky tomu, že bylo snad nejhezčí počasí, co si pamatuji," říká. Úspěch letních kin totiž na počasí přímo závisí.

Pro Jana Turinského je letní kino životní láskou. „Ani nevím, kdy jsem v něm viděl první film, je to už dávno. Ta atmosféra mi ale učarovala. Jediné, co s jistotou vím, že můj první film zhlédnutý v letním kině byl Vetřelec," prozrazuje.