Pamatujete si ještě na svoji první návštěvu mlýna v Hoslovicích?

Na ty chvíle se nedá zapomenout. To bylo tak dva měsíce po jeho novém otevření. Přijel jsem do Hoslovic z rodinou a mlýn jsem si hned zamiloval. Už ten den jsem se seznámil a potykal se správcem Jardou Janoutem, který mne seznámil s minulostí mlýnu a osudy rodiny Harantových. Od té doby k nim cítím obrovskou úctu, k jejich životu, práci a celému osudu.

Takže láska na první pohled?

Více méně ano. Mám tady hodně přátel z celého Podlesí. Zdejší příroda je nádherná a když sem přijíždím, a to v jakémkoliv ročním období, hladím zdejší vesničky očima.

Mlýn koupil kraj v roce 2005, vy sem jezdíte od roku 2008. Jak byste význam této památky popsal?

Jako místo, kde lidé poznávají svoje kořeny. Víte, kulturu za nás nikdo jiný neudělá. Řemeslníci, kteří do mlýna s ukázkami jezdí, předávají lidem to, co sami získali. A stačí jen malé povzbuzení do života. Třeba jen úsměvem, chvilkou času na popovídání, malým dárkem.

Řemeslo, se kterým do Hoslovic jezdím, jsem se nikde neučil. Vše mi předali moji rodiče a když jdou ve Velešíně po hřbitově, v duchu jim za vše děkuji. A moc bych si přál, abych dokázal, co umím, zase předat svým dětem a ostatním lidem. To by asi pro mne byla ta největší odměna, kterou bych mohl dostat.

Ale řekl bych také, že hoslovický mlýn si právě těmi ukázkami, akcemi a řemesly získal kredit místa, kam se lidé hrozně rádi vracejí. Není to jen mrtvá památka, kam lidé přijedou pouze na akce. Mlýn je místo, které láká k procházce a zamyšlení i mimo sezonu.

Myslíte, že přesně takhle vnímají i atmosféru mlýnu i další řemeslníci?

Když bych za ně mohl mluvit, tak ano. A to bez ohledu, zda jezdí pravidelně nebo jen občas. Řekl bych, že se tady povedlo souznění řemesel.

Pocházíte z Velešína, ale o hoslovickém mlýnu mluvíte s velkou láskou a respektem. Znáte i jiné místo, kam se takhle rád vracíte?

U nás ve Velešíně je nejstarší dům, kde se říká U Kantůrků. Akce se zde konají ve stejném duchu jako v Hoslovicích. A stejně jako jezdí mnoho řemeslníků z jiných okresů do Hoslovic, tak do Velešína jezdí šikovní lidé z Vimperska, Prachaticka a dalších okresů.

Loni to bylo 10 let, co kraj koupil mlýn v Hoslovicích, investoval peníze do rekonstrukce a předal ho do správy Muzea středního Pootaví Strakonice. Co byste mlýnu popřál do dalších let?

To je velmi prosté. Aby byl stále tím místem, kde lidé poznávají svoji minulost a svoji podstatu. Ať je stále místem, kde za jeho plotem nemají místo přetvářka a lež. Ať stále pro ty, kteří sem jezdí, představuje radost ze života.