Podobných oslav se tu ale ročně koná několik, tak proč je ještě víc neokořenit, řekli si členové sdružení Housova mlýna, a minulý týden proto uspořádali malé řezbářské sympozium.

Keltští bohové

Na jeho konci visely na totemu v areálu mlýna čtyři dřevěné hlavy. „Tyhle sošky přikaždém keltském svátku vyneseme na totem a okolo něj se pak budou odehrávat různé kejkle a rituály. Během roku ale budou zdobit trámy středověké a kelské krčmy," prozradil majitel Housova mlýna, Petr Nůsek.

Při slavnostní vernisáži obsadila každá z hlav své místo na totemu a na účastníky významně pohlížela. Stál před nimi nelehký úkol, pojmenovat je. Vyčíst z jejich tváře, zda se jedná o bůžka, anděla, démona, nebo snad podobu nálady, cnosti či nectnosti.

Na Housově mlýně ale sobotní den nepatřil pouze novorozené čtveřici bohů, ale i dvojici mladých lidí, která svým společným „ano" vstoupila do svazku manželského. Novomanželé proto dostali jako jako první právo výběru jména pro jakéhokoli z bohů. Museli jen dodržet stanovené téma barbarsko-keltsky-předhistorické.

„Tohle bude Gregorian, Olaf Gregor, Řehoř," ukázala na čelního bůžka bleskurychle nevěsta. Obešla totem dokola a bůžka na levé straně totemu nazvala Ziegbargstem. A o jménech dvou z bohů bylo rázem rozhodnuto.

Kebule s vypláznutým jazykem visící na pravé straně totemu vše výsměšně pozorovala. Netrvalo dlouho a i ona dostala své jméno Lišgardt, a to přímo od svého tvůrce Josefa Hanuše. Jeho druhá socha, zajímavá především svým podlouhlým zobákem, se dočkala jako poslední. Petr Nůsek jí dal jméno Zobgurdt.

Týdenní řezbařina

Slavnostní vernisáži a přijetí nových obyvatel a ochránců Housova mlýna ale předcházela náročná řezbářská práce. „Letos se našeho sympozia zúčastnili čtyři výtvarníci a do dnešního dne zůstali dva z nich, Josef Hanuš a Michal Syrový," uvedl Petr Nůsek.

Michala Syrového jsme zastihli právě ve chvíli, když dokončoval hlavu svého boha, kterého posléze novomanželé nazvali Gregorianem. „Podobné sochy většinou vytvářím tak dva dny. Teď už ji jen zalakuju včelým voskem a mám hotovo," říká umělec, který se ale pouze řezbařinou neživí. „Řezbařinou se zabývám spíše okrajově v rámci mé profese, kterou je divadelní a televizní scénografie. Je to pro mě napůl práce a napůl zábava, kterou se zabývám většinou přes prázdniny," prozradil o sobě. Jeho sochy jsou také k vidění v okolí Českých Budějovic, kde leží obec Brloh. Sem jezdí vytvářet sochy i větších rozměrů už jednáct let. Bývají vystaveny například v keltském hradišti.

Také pro Josefa Hanuše, autora sošek Lišgardta a Zobgardta, je řezbařina nejen koníčkem, ale i profesí, které se věnuje prakticky už od mládí. „V patnácti letech jsem šel do učení a stal se ze mě truhlář. Pak jsem dlouho pracoval v divadle, kde jsem se naučil nejvíc. Začal jsem jako kulisák, pak jsem maloval dekorace a nakonec jsem přešel do loutkového divadla. Tady jsem deset let vyřezával loutky," zavzpomínal na svoji uměleckou dráhu Josef Hanuš.

V současné době se snaží vychovat další generaci talentovaných umělců, proto vyučuje studenty střední uměleckoprůmyslové školy v Českém Krumlově. „Se studenty tu pracujeme s různými materiály od látky, přes papír a umělou hmotu a kov. Já sám proto nezůstávám jen u dřeva, ale pokouším se i o kresbu a práci s jinými materiály."

Dvůr řemesel a her

Řezbářské sympozium je tedy pro letošek u konce. Zásluhou tohoto i předchozího ročníku je Housův mlýn bohatší o osm nových uměleckých objektů. „Drtivá většina z nich je ze dřeva, ale opravovali jsme i objekty z polystyrenu. V dalších letech bychom určitě rádi vyráběli i z jiných materiálů, například z kovu a také bychom rádi začali spolupracovat s dalšími řezbáři z Tábora," přemýšlí o budoucnosti Petr Nůsek.

To ale není vše. V areálu Housova mlýna by mělo už v příštím roce dojít k výstavbě dvoru řemesel, her a muzea hygieny. „Dvůr řemesel a her už jsme realizovali na dvou místech v republice a teď chceme pokračovat i v Táboře. Měl by stát přímo před středověkou krčmou," prozradil.

Muzeum hygieny

Plánované muzeum hygieny bude obsahovat historické lázně, které jsou součástí Housova mlýna už od dob Karla Housy, který areál postavil na základech starého mlýnu. „Karel Housa byl vůbec prvním člověkem, který v Táboře s parními lázněmi začal. Nalézají se v zadní pseudobarokní budově a tu teď musíme nejprve zrekonstruovat," plánuje Petr Nůsek.

Nové muzeum hygieny by mělo návštěvníkům přiblížit hygienu ve středověku a pokusit se uvést na pravou míru falešné mýty, které podle Petra Nůska o středověku kolují. „Myslím, že není pravda, že se naši předci nemyli, a proto bychom rádi opustili takové ty pověry, že aristokratky chodily spávat s náročným účesem klidně čtrnáct dní," vysvěluje.

V současné době sdružení žádá o dotaci a Petr Nůsek pevně věří, že se jim ji podaří získat. Pak by už nestálo nic v cestě tomu s výstavbou příští rok začít. Celá akce by měla vyjít na desítky milionů korun.

Autor: Kateřina Šímová