„Hrad se stal díky rozsáhlé rekonstrukci centrem kulturně společenského dění v našem městě a musíme si přiznat, že málokteré místo má právě takový genius loci," tvrdí ředitelka Muzea středního Pootaví Strakonice a bývalá místostarostka Ivana Říhová.

Aby vypadal a žil tak, jak dnes žije, muselo město Strakonice jako jeden z hlavních vlastníků areálu vložit do jeho revitalizace nemalé finanční prostředky.

Strakonický hrad má tři vlastníky: město Strakonice, Jihočeský kraj a Římskokatolickou církev. Nejen město, ale i ostatní vlastníci vkládají do svých objektů nemalé finanční prostředky, ať již vlastní či prostřednictvím MKČR Programu záchrany architektonického dědictví i jiných programů a zdrojů. „Do části, kterou vlastní město, bylo v uplynulých letech investováno cca 185 milionů korun, z čehož dotace z šesti dotačních titulů činila zhruba 114 milionů korun," uvedla tisková mluvčí radnice Markéta Bučoková.

Rozsáhlé rekonstrukci dlouho bránil vleklý restituční spor, který trval téměř deset let. Teprve po jeho vyřešení v roce 2003 mohlo město Strakonice jako jeden ze tří vlastníků národní kulturní památky přemýšlet o rekonstrukci.

Restituční spor se vlekl dlouhých deset let

Před 20 lety (16. srpna 1995) byl strakonický hrad prohlášen kulturní památkou. Za toto období prošel rozsáhlou rekonstrukcí a velkými změnami.

Vznikal postupně od 13. století a je neodmyslitelně spjat nejen s významným českým šlechtickým rodem Bavorů a řádem johanitů (maltézských rytířů), ale i samotným městem Strakonice. Během staletí byl mnohokrát přestavován, a tak v jeho budovách, zdech a uspořádání můžeme sledovat vývoj architektury od třináctého až do dvacátého století. „Přes všechny proměny si zachoval výraz mohutného hradního komplexu a neztratil charakteristické znaky hradní architektury, chráněné soutokem dvou řek a hlubokým příkopem, kdysi napájeným z nedalekého rybníka. Jeho monumentalitu podtrhují věže Rumpál a Jelenka," říká ředitelka Muzea středního Pootaví a bývalá místostarostka Ivana Říhová.

Hrad se obdivu z řad odborné i laické veřejnosti těší také díky své poloze v blízkosti centra města, která jej předurčuje k pořádání nejrůznějších slavností, koncertů a festivalů.
To je pravda. V České republice budeme jen těžko hledat hradní areál, který by takovým potenciálem disponoval. Ve většině hradů je provoz pouze sezonní. Strakonický hrad žije celoročně také díky institucím a organizacím, které zde působí a pravidelně realizují různé kulturní, sportovní i společenské akce, jež každoročně přilákají do hradu desítky tisíc návštěvníků z řad místních obyvatel i turistů.

Město je jeden z hlavních vlastníků. Muselo vložit do jeho revitalizace nemalé peníze. Kdy mohlo začít uvažovat o rekonstrukci?
Rozsáhlé rekonstrukci dlouho bránil vleklý restituční spor, který trval téměř deset let. Teprve po jeho vyřešení v roce 2003 mohlo město jako jeden ze tří vlastníků národní kulturní památky přemýšlet o rekonstrukci. Byla zadána studie a po ní další technická dokumentace. Vzhledem k vysokým nákladům, které vycházely z prvotní studie, byla rekonstrukce rozdělena do několika etap a na jednotlivé stavební objekty. Dalším krokem bylo hledání finančních zdrojů. Město je postupně získalo z různých dotačních titulů.

Strakonice investovaly do své části asi 185 milionů korun, dotace činila zhruba 114 milionů korun. Ale hrad čeká další etapa rekonstrukce. O co půjde?
Jihočeský kraj odkoupil v červnu letošního roku bývalou řádovou komendu (budovu děkanství s kapitulní síní a ambitem), kterou bude rekonstruovat. Před Muzeem středního Pootaví, které v prostorách Jihočeského kraje sídlí, je veliký úkol. Vybudovat zde zcela novou expozici věnovanou maltézskému řádu ve spojení s historií města. Vzhledem k tomu, že před námi je nové plánovací období EU, chce muzeum využít této příležitosti a rekonstruovat budovu i expozice z evropských dotačních titulů.

Již v současné době se strakonický hrad se stal centrem kulturně společenského dění ve Strakonicích. Na své si tu přijdou vědečtí pracovníci, čtenáři beletrie, hudebníci, milovníci komorních večerů a všichni, kdo kulturu k svému životu potřebují.
Pozitivní dopady má také propojení hradního areálu s klidovou zónou Podskalí prostřednictvím nové lávky, stavěné rovněž z dotačního titulu EU. Turistické a cyklistické stezky i vodní cesta přivádějí na hrad další stovky návštěvníků a ti nejmenší nikdy neopomenou zastavit se u zvířátek v hradním safari. Hrad se stal kulturně společenským a oddechovým centrem pro obyvatele našeho města i všechny návštěvníky bez rozdílu věku, a to je přínos největší.