V úterý inspektoři ČŠI prověřovali zabezpečení škol na Prachaticku a v okolí Vodňan. Do Gymnázia Zlatá stezka v Prachaticích zavítal inspektor Miroslav Doležal. Ředitel školy Alexandr Zikmund kontroly chápe, nicméně zdůraznil, že žádný bezpečnostní systém nemůže být stoprocentní.

„Je trochu zvláštní, že opevňujeme školy," podivil se Alexandr Zikmund. „Místo toho bychom spíše neměli nechávat bez pomoci a dlouhodobé kontroly psychicky nemocné lidi, kteří pro ostatní mohou být nebezpeční. To bychom pak mohli zavírat nejen školy, ale také nemocnice nebo úřady, protože nebezpečí hrozí všude," poznamenal ředitel prachatického gymnázia a doplnil, že rodiče studentů po důkladném zabezpečení školy nevolají.

Náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys nicméně našemu Deníku řekl, že Česká školní inspekce kontroluje zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách již řadu let. „Není to tedy tak, že bychom ke kontrole bezpečnosti přistoupili až 
v důsledku události ve Žďáru nad Sázavou. Aktuálně plníme úkol vlády, jehož cílem je poskytnout vládě aktuální informaci o zajištění bezpečnosti ve školách," vysvětlil Ondřej Andrys.

Doplnil, že inspektoři se při kontrolách zaměří na technické zabezpečení škol, ale i dohled na žáky ze strany pedagogů a dalších pracovníků školy. „Tématické inspekční kontroly potrvají do poloviny listopadu," dodal Ondřej Andrys.

Škola není vězení, shodují se kantoři

Před případným útokem agresora školáky nelze stoprocentně ochránit. Škola totiž není vězení. Tak hovoří oslovení ředitelé škol v menších obcích na Českobudějovicku pár dní po žďárské tragédii, kdy psychicky nemocná žena ubodala šestnáctiletého studenta Petra.

Zvýšenou pozornost zabezpečení škol teď věnují nejen kantoři, ale i pracovníci České školní inspekce. „Škola je veřejná instituce," řekl ředitel ZŠ a MŠ Borek Radek Chvach, „takže zabezpečit ji v době, kdy do ní nebo 
z ní proudí davy dětí, je komplikované."

V Borku nepoužívají žádný speciální zabezpečovací systém. „Máme normálně zamčené dveře, což zatím stačilo. Nevím, jak bychom zabezpečení řešili jinak. Máme tady i družinu, takže pohyb lidí je 
u nás veliký. Škola zkrátka není vězení a stoprocentně ji zabezpečit nejde," dodal Radek Cvach.

Václava Jordánová, ředitelka ZŠ a MŠ v Hosíně, hodnotí zabezpečení školy jako dostačující. „V půl sedmé školu otevíráme a pohyb v budově hlídá školnice. Když pak chce někdo přijít v době vyučování, musí zazvonit a školnice zváží, jestli dotyčného pustí dovnitř," popsala běžnou praxi v Hosíně Václava Jordánová.

Připustila však, že problém by mohl nastat třeba v čase, kdy jdou děti z družiny na procházku. „To si musí navzájem otevírat. Nicméně 
i tak by se nikdo cizí do školy neměl dostat. Pro mě je cizí 
i babička některého z našich žáků, když ji dobře neznám. Každý vždy musí říct jméno dítěte, za kterým jde," sdělila Václava Jordánová.

Obdobně postupují také 
v doudlebské základní škole. „Školu neustále zamykáme. Když chce někdo dovnitř, musí zazvonit. My pak vykoukneme z okna a když je to někdo, koho známe nebo kdo se dopředu ohlásil, jdeme dotyčnému odemknout," vysvětlila ředitelka školy Renata Kočová.

„Stoprocentní zabezpečení školy je utopie," řekla Pavlína Růžičková, která vede Základní školu v Šindlových Dvorech. „Jsme sice málotřídka, takže máme přehled o tom, kdo se po školní budově pohybuje. Každému, kdo sem chce přijít, musí otevřít učitelka. Nicméně vzhledem k tomu, že nemůžeme nikoho legitimovat, je těžké posuzovat, koho do školy můžeme pustit a koho ne," dodala.