Duben 1995. Na zahradě rodinného domku v Habeši sedí dva muži, kteří v ten okamžik ani netuší, že dají vzniknout unikátnímu sportovnímu podniku. František Kouba a Petra Vyorálek. „Dali jsme si pivo, pár paňáků a udělali jsme závody," vzpomíná nyní už bývalý kantor, později zámečník František Kouba (65). Tak vznikl Běh městem 21. srpna.

Až teprve potom začali hledat termín. „Na Velikonoce se běhá na každé mezi, na 1. máje a 9. května je to stejné, na Silvestra je zima. Takže 21. srpen na nás v podstatě zbyl, i když buďme za něj rádi díky jeho významnosti," pokračoval František Kouba.

Pokud by se někomu zdálo, že dál už to bylo jen jednoduché, doslova šeredně se plete. „Na strakonické radnici se nám snažili běh vymluvit, jistý člověk na odboru dopravy kvůli uzavírce dokonce řekl: Tohle se poběží jen přes moji mrtvolu. A teď je to akce, kterou se město chlubí a na Koubu a Vyorálka si nikdo nevzpomene," říká organizátor všech 20 ročníků.

V zákulisí je ale ještě jeden člověk. Nenápadný, ale velmi cenný. „Každý nápad musí mít duši. A duší běhu je moje žena Zdeňka. Nebýt jí, asi bychom už dávno skončili," dodává na adresu své ženy František Kouba.. A jak vidí chválu paní Zdeňka? „To je pravda. On všechno okecá, já musím udělat ten zbytek," říká Zdeňka Koubová.

Letošní 20. ročník startuje dnes v 17 hodin u letního kina. 

Když na vás míří Rusák samopal a drmolí davaj kuriť, bojíte se

Mohlo by se zdát, že původce myšlenky Běhu městem 21. srpna v roce 1995 František Kouba (65) chtěl zorganizováním tohoto běhu připomenout události okupace Československa před 46 lety. „Trochu možná ano, ale tak horké to zase nebylo," říká. Nicméně srpnové události ho zastihly jako téměř dvacetiletého studenta.

Vzpomínáte si na 21. srpen 1968? Vybavíte si ještě, co se tehdy v republice dělo?
Bez problému. Byl jsem totiž na návštěvě v Praze. Bydlel jsem proti sokolovně na Vinohradech a denně jsem chodil kolem rozstříleného rozhlasu a muzea.

Ale vy údajně nepocházíte ze Strakonic.
Jsem Podlešák z Vacova a do Strakonic jsem šel studovat. Víte, někdy se říká, že se lidé nebojí. Není to pravda, každý se bojí. Když jsme jeli tehdy 3. září do školy, tak se Rusáci stěhovali na Šumavu. Když vás zastaví člověk, který vypadá jak Mongol, namířený samopal, drmolí „davaj kuriť" a vy ty cigarety nemáte, není vám do smíchu. Nevíte, jestli do vás nenapálí celou dávku a pak vás nehodí v Něměticích pod most.

Mohl byste popsat tehdejší náladu v republice?
Velká nálada. Lidé věřili, že jde o omyl, že okupanti zase odejdou. Jenže tehdy žili lidé, kteří pamatovali rok 1938 třeba můj táta. A ti říkali, že těm se nikdo neubrání. Že jsou jak velká voda. Bylo opravdu velké štěstí, že se nestřílelo.

Máte fotografie z té doby?
Nemám, moje maminka všechno spálila. Bála se. Ta doba do lidí zasela strach.

Jak se v té době lidé chovali?
Řeknu vám to takhle. Znám pár Strakoničáků, kteří v té době skákali rozhořčením metr do vzduchu a plánovali pochody na Prahu. A potom to byli ti největší normalizátoři, které jsem znal. Ale byli také lidé, kteří byli stateční. Ovšem na nich se pak ti, kteří se dostali k moci, vyřádili.

Vnímali jste srpen 1968 jako studenti jinak?
Psali jsme nápisy na zdi hákový kříž rovná se rudá hvězda tiskli letáky. Co jsme mohli víc dělat. Nebyla síla ten osud nějak zvrátit.

Dostavily se potom nějaké následky?
Ani ne. Jednou mi vyhrožoval takový kovaný soudruh, který dělal na okresním výboru strany. To už jsem učil a chtěl se nějak moc starat, ale jiní lidé, kteří věděli jak na něj, mu domluvili.

Na co myslíte, když všude vidíte připomínky srpnové zrady?
My jsme si srpen jako takový nechtěli nechat, nestáli jsme o něj. Ani desáté výročí se nějak výrazně nepřipomínalo. Jednak to komunisti nedovolili, ale lidé ani moc nechtěli. Kromě toho je tahle doba před 46 lety spojovaná s obrovským převlékáním kabátů. A světe div se přišel listopad 1989, takzvaná revoluce. Jenže ona žádná nebyla! Jen předání klíčů od státu. A znovu převlékání kabátů.

Jste zatrpklý?
To ne, ale podívejte se kolem sebe největší boháči jsou komunisti. Říkám jednu věc a stojím si za ní pořád: tady kdyby tenkrát dostal každý z funkcionářů základní organizace od tří do pěti let bez soudu, všichni by věděli za co. Pamatujete, kdy každý týden zasedal nějaký uliční výbor, který na vás psal posudek do práce? Už to byl přece zárodek moci.

Projevuje se srpen 1968 na lidech i dnes?
Generace odrůstají. Ta naše srpen ještě pamatuje, ale pro mladší už je to jen historie a dějiny.