Pan B. zažaloval o neplatnost tohoto rozhodnutí. Pokud v pracovní době použil počítač k jiným činnostem, nikdy to nebylo na úkor plnění jeho pracovních povinností. Později dále namítl, že zaměstnavatel tajně sledoval užívání internetu v rozporu se zákoníkem práce.

Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu zamítl. Dovodil, že žalobce porušil zákoník práce a pracovní řád, neboť porušil zákaz užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky žalovaného a plně nevyužíval pracovní dobu. Protože z 21 pracovních dnů pro žalovaného pracoval jen osm, šlo o zvlášť hrubé porušení povinností.

Krajský soud loni rozsudek potvrdil. I on měl důkaz elektronickou kontrolou práce žalobce na počítači ve firmě za přípustný. Nešlo o odposlech, ani o záznam telefonických hovorů, o kontrolu elektronické pošty nebo kontrolu listovních zásilek. Byl sledován pohyb žalobce na internetu a dalších stránkách, aniž by byl monitorován a vyhodnocován obsah mailových zpráv, obsah SMS či MMS. „Nebyly činěny záznamy projevů osobní povahy", i když důkaz byl pořizován bez souhlasu a vědomí žalobce.

V dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) B. opět namítal nepřípustnost důkazu sledováním jeho přístupů na web.

NS připomněl, že podle tehdy platného zákoníku práce zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky. Dodržování zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

Zaměstnavatel pak nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.

Dle uvedené právní úpravy není vyloučeno, aby zaměstnanec využíval výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky i pro svou osobní potřebu, ale toliko se souhlasem zaměstnavatele. Stanovení rozsahu takového souhlasu je zcela na vůli zaměstnavatele.

Naproti tomu kontrola dodržování uvedeného zákazu nemůže být zaměstnavatelem vykonávána zcela libovolně, ale jen „přiměřeným způsobem". Zaměstnavatel ovšem musí mít možnost nějakým způsobem kontrolu realizovat a získat případně důkaz o nedodržování zákazu. Posouzení, co je „přiměřené", je přenecháno úvaze soudu.

Ty jihočeské podle NS správně přihlédly k tomu, že cílem (smyslem) kontroly v Kasalově pile nebylo zjišťování obsahu e-mailových zpráv, SMS nebo MMS případně odeslaných či přijatých zaměstnancem, nýbrž toliko zjištění, zda respektuje zákaz užívat pro svou osobní potřebu výpočetní techniku zaměstnavatele. Je tedy zřejmé, že prováděná kontrola směřovala toliko k ochraně majetku zaměstnavatele.

O soukromí zaměstnance (jeho osobnosti) jistě vypovídá i údaj o tom, které internetové stránky sleduje, avšak podstatou kontroly nebylo toto zjištění, nýbrž pouze zjištění, zda sledoval takové internetové stránky, které s výkonem jeho práce nesouvisely. Míra zásahu do soukromí žalobce (pokud vůbec nějaká) byla zcela zanedbatelná.

Proto je správný i závěr odvolacího soudu, že „detailní výpis aktivit" je důkazem pořízeným v souladu se zákonem, řekl NS a dovolání pana B. zamítl.