Zaznamenává vše, co se ve městě stane. Navíc ručně, na papír a inkoustem. Kamil Dřevikovský je od roku 2009 budějovickým kronikářem. V úterý předal další popsaný svazek řediteli Státního okresního archivu.

Devětatřicetiletý Kamil Dřevikovský působí jako učitel dějepisu na Gymnáziu Jírovcova. Kronikářem se stal na žádost magistrátu. „V červnu 2009 jsem rozdal vysvědčení a najednou mi volali z odboru kultury, že dosavadní kronikář Pavel Koblasa skončil a je třeba najít nového. Tak jsem se ptal, co by to obnášelo, a když jsem zjistil, že nevadí, že jsem přeučený levák a nemám zrovna krasopis, rozhodl jsem se to zkusit," vzpomíná.

Hlavním zdrojem zpráv pro kroniku jsou podle něj novinové články a rozhlasové příspěvky o Českých Budějovicích. Dřevikovský z nich vybírá ty nejdůležitější a nejzajímavější. „Snažím se také, aby byly pestré a nechci tam dávat bulvární a kriminální zprávy. Myslím, že to do městské kroniky nepatří," dodává.

Zároveň je mu inspirací to, co sám v Budějovicích zažije nebo zaslechne. Přiznává také, že poměrně dost prostoru věnuje svému domovskému gymnáziu. „Souvisí to s tím, že vím o všem, co se u nás na škole stane. Události odjinud se mi mnohdy ani nedonesou," říká.

Co se týče samotného stylu kroniky, navazuje Dřevikovský na svého předchůdce Pavla Koblasu. Ten psal obvykle krátké zprávy o několika větách. Jednotlivé týdny se samozřejmě v zápisech liší, někdy je třeba zaznamenat velké množství novinek, jindy se toho moc nepřihodí. Poukázat na nejzajímavější událost posledních let je podle Dřevikovského těžké. „Zjišťuji, že když něco zapíšu, tak už si to druhý den nepamatuji," dodává s úsměvem.

Sestavování kroniky věnuje velkou část svého volného času. Každý den si musí do bloku poznamenat nejdůležitější události. Jednou týdně pak zamíří na magistrát, kde je načisto přepisuje do knihy.

Vše se zaznamenává ručně, perem a speciálním inkoustem. Dřevikovskému to i v dnešní době počítačů vyhovuje. „Je to příjemné. Sednu a jenom píšu. Nesmím na nic jiného myslet, protože každé rozptýlení znamená chybu a škrtanec," popisuje.

Přiznává, že párkrát již záznam přeškrtávat nebo přepisovat musel. Snaží se ale, aby se to stávalo co nejméně. Zároveň raději používá lenocha. Vlastní texty si ale zpětně neprohlíží. „Když v kronice zalistuji, tak se dívám jen na zápisy předchůdců. Ke svým se nevracím, protože mám strach, že bych našel chybu," vysvětluje.

Za měsíc popíše Kamil Dřevikovský zhruba dvanáct stránek městské kroniky. Jakmile svazek zaplní, odevzdává jej do Státního okresního archivu. To se stalo právě v úterý. Ředitel Daniel Kovář převzal knihu se záznamy z let 2006-2011.

Připojí ji k starším kronikám. „Městské kronikářství má  v Budějovicích tradici od přelomu 15. a 16. století. Nejstarší svazky se sice nedochovaly, ale máme jich řadu ze 17. nebo 18. století," uvedl Kovář.

Kronikářská práce je podle něj i v dnešní době velice důležitá. Tvoří totiž dějiny pro budoucí generace a zároveň je uchovává navěky. „Kroniky jsou psány na velmi trvanlivém papíře a trvanlivým inkoustem. Určitě tedy vydrží, což o emailech, sms či digitálních fotografiích s jistotou říct nemůžeme," zdůrazňuje.

Sám Kamil Dřevikovský chce v psaní kroniky ještě několik let pokračovat. Díky této zkušenosti si navíc nyní mnohem víc váží svých předchůdců. „Už dokáži ocenit práci starých kronikářů. Uvědomuji si, že když Kosmas sepisoval dějiny, muselo to stát spoustu úsilí a času," uzavírá.