Trambovi: Máme na většinu problémů stejné názory

Na kandidátce TOP 09 do zastupitelstva města je na 2. místě  architektka Petra Trambová (PT). Na šestém místě je jejím manžel, středoškolský učitel Petr Tramba (PT), ale na kandidátce Jihočeši 2012. Hovořili jsme s oběma o působení v komunální politice.

Kdy a proč jste se rozhodli kandidovat do zastupitelstva?
PT: Na jaře 2010 mě oslovili kolegové z TOP 09, zda bych nechtěla na kandidátku. Dost mě to zaskočilo a chtěla jsem odmítnout. Také jsem byla podruhé těhotná, nedovedla jsem si to vše dohromady představit. Ale po zralé úvaze jsem kývla. Jako doplněk k mateřské dovolené mi to přišlo jako zajímavá zkušenost.
LT: Do komunální politiky jsem vstoupil v roce 1999. Byl jsem po vysoké škole. Vrátil jsem se ze studií z Prahy zpět do Písku. Začalo mě zajímat politické dění v rodném městě a jakožto pravicově smýšlející člověk, jsem se začal zajímat o pravicovou politiku v Písku. V té době jsem ještě neměl rodinu.

Kdo a čím vás přesvědčil ke vstupu do komunální politiky? Shodovala se vaše představa se skutečností?
PT: Dovolím si na tomto místě citovat politologa Petra Robejška: „Nestačí zvonit klíči. Musíme překonat vlastní pohodlnost a převzít díl odpovědnosti… Společnost, která se trvale zdržuje politické aktivity a doufá, že tahle vláda nabídne ideální politiku, si za své problémy může sama…"
To je i můj důvod. Pokud chci něco změnit, musím začít u sebe a aktivně pracovat. Nikdo jiný to  za mě rozhodně neudělá.
Mám zkušenosti ze zaměstnáním ve velké firmě i s podnikáním a samozřejmě se to s prací pro obec nedá srovnat. Politika jako taková mě až tak nebaví, ráda vidím za sebou hmatatelné výsledky bez dlouhých řečí. Věděla jsem, že od rozhodnutí k realizaci není tak rychlá cesta jako v soukromém sektoru, ale zaskočilo mě, jak si to umíme ještě více byrokraticky zkomplikovat (viz například  nová pravidla pro zadávání veřejných zakázek).
LK:  Do komunálních voleb jsem poprvé kandidoval v roce 2006, kdy jsem byl zvolen zastupitelem. O dva roky později jsem byl zvolen do rady města. V letošním roce jsem se dostal do zastupitelstva jako náhradník za Toma Zajíčka.
Kdysi, jako každý začátečník, jsem měl naivní představy o politice, ale v průběhu let jsem nasbíral mnoho cenných zkušeností od svých starších kolegů (Toma Zajíčka, Luboše Průši nebo  Tomáše Franců)  a dnes již mohu s jistotou říci, že se cítím být zralým komunálním politikem v nejlepších letech.

Mluvíte doma o politice?
PT: Samozřejmě doma politiku probíráme. Manžela zajímá, co jsme projednávali na radě nebo v zastupitelstvu a pak mi uděluje dobré rady, jak to kdysi řešili „oni" .
LT: S Petrou se o politice bavíme, ale nejsou to zásadní a dlouhé rozmluvy. Většinou mám na její koaliční práci v zastupitelstvu opoziční názory.

Kandidujete každý za jinou stranu a tedy za různé volební programy. Různí se vaše názory na hodně problémů? Jak to řešíte?
PT: Máme na většinu problémů stejné názory, takže žádné dramatické diskuse u nás neprobíhají. Obě strany, jak TOP 09 i Jihočeši jsou si svými programy velmi blízké.
LT: Na všechna závažná písecká témata (kasárna, bazén, lávka, parkování) máme podobné názory. Petra je pravicově smýšlející, takže moc nerozumím tomu, proc její strana je v současné koalici, kterou vede ČSSD.

Rambousovi: V politice, i v té komunální, občas chybí zdravý rozum

Voliči už  jména dosavadní místostarostky Hany Rambousové, která přišla do uvolněné funkce   z místa profesorky Gymnázia Písek, a Milana  Rambouse, ředitele SOŠ a SOU Písek, na kandidátních listinách  Volby pro město ani jiné strany nenajdete.  Hany Rambousové (HR) a Milana Rambouse (MR) jsme se zeptali:

Kdy a proč jste se rozhodli kandidovat  do zastupitelstva města Písku? Jak to přijala rodina?
HR: Byla jsem oslovena zástupci tehdejší VPM. K mému rozhodnutí kandidovat přispěl především  fakt, že se tehdy nejednalo o politickou stranu a chtěla jsem podpořit  místostarostu Vojtěcha Bubníka. Znala jsem jej ze společně strávených let na gymnáziu. On byl ve funkci ředitele a já kantorky. Věděla jsem, že je vzdělaný, chytrý a že na jeho slovo se mohu spolehnout. Nejhůře si na moji funkci zvykaly obě babičky a pes.
MR:  Po roce 1989 se snad každý občan zajímal o politické dění v našem státě a pochopitelně i o dění v obci, ve které člověk žije. A když jsem byl v roce 1998 osloven zástupci VPM, abych „posílil" kandidátku tohoto hnutí, souhlasil jsem s podmínkou umístění v druhé polovině kandidátky. V následném volebním období (2002 – 2006) jsem byl na kandidátce asi na desátém místě a díky preferenčním hlasům se dostal do zastupitelstva.

Shodovala se vaše představa o komunální politice se skutečností?
HR: Se smíšeným, protože jsem neměla s politikou ani se samosprávou žádné zkušenosti. Vše jsem musela nastudovat a to včetně zákonů, předpisů, pravidel. Shodou okolností jsem se ale stala místostarostkou zodpovídající za odbory, ke kterým jsem měla blízko: školství, životní prostředí, sociální odbor. Výsledky práce těchto odborů jsou myslím na první pohled patrné – opravené školy, školní hřiště, dokonalý systém odpadového hospodářství, regenerace zeleně, obnovené rybníky v majetku města, navýšení finančních příspěvků na sport a volnočasy mládeže a další.
MR: Ano, ale postupně i zde, na obcích, se začínaly objevovat praktiky z velké politiky a bohužel, mnohdy chybí zdravý selský rozum.

I když jste kandidovali za stejnou volební stranu, jsou některé problémy, na které se vaše názory různí? Jak to řešíte?
HR: Od řešení problémů jsou koaliční kluby, tam se mají problémy vysvětlit a dohodnout postup. A řešení? Optimální neexistuje. Pokud máte názor, o jehož správném řešení jste přesvědčena, hlasujete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
MR: Je to jako v obyčejném životě.  Ne vždy máte na určitou věc zcela stejný pohled, ale záleží také na názoru ostatních členů rodiny, v případě politiky kolegů z klubu VPM a koaličních partnerů. Je ale samozřejmé, že při hlasování na zastupitelstva města můžeme hlasovat každý jinak, ovšem následky si doma nesu sám.

Kdo a čím vás přesvědčil, že už nekandidujete?
MR: Tato situace pomalu uzrávala s vývojem kulturnosti obecní politiky a myslím si, že  tři volební období je dostatečně dlouhá doba na ukončení této aktivity. Moje  profesní vytížení mám dostatečné. A na odpočinek od politiky se  s manželkou oba velmi těšíme Velmi se těšíme také na to, že si více užijeme svého vnuka.