Bohužel, téměř vždy bez většího úspěchu. Považuji se za „houbaře", protože do lesa chodím pravidelně, ale letos se mi hřiby vyhýbaly obloukem a já jen se závistí poslouchala nejrůznější vyprávění, jak ostatní nosí domů bramborové koše nacpané po okraj.
Nezbylo mi obvykle tedy nic jiného, než košík naplnit alespoň holubinkami a masáky, protože většina houbařů přijde do lesa pouze pro praváky, babky nebo nějaký ten poddubák a holubinky s největší radostí překračují. Tím lépe pro mě.
Naneštěstí se většími úspěchy letos pochlubit nemůžu, proto mi nezbylo nic jiného, než oslovit toho nejpovolanějšího, mykologa Vladimíra Pravdu ze Žíšova na Táborsku. Na rozdíl ode mě se totiž může chlubit tím, že nikdy neodchází z lesa s prázdnou, a to ani nyní, když hřibovitým houbám již odzvonilo.
Co mohou lidé v říjnu mezi houbami najít?
Chutná a krásná houba je čirůvka fialová a doslovný překlad z latiny je něco jako kráska nahá. Ten název vznikl asi tak, že když půjdete v tuto dobu do lesa a odhalíte se tam, tak takhle krásně zfialovíte, stejně jako ta čirůvka (smích). Do smaženice i do octa je naprosto vynikající. Má zvláštní vůni a když ji dostanete do oka, téměř ji s ničím nezaměníte. Narazit můžete i na pavučinec různý. Má žlutý žemlový klobouk a v mládí nafialovělé lupeny, které se ve stáří zabarví až do hněda. Má také výbornou chuť a je to jeden z mála jedlých pavučinců.
Povězte, jak se rozeznají čirůvky od holubinek?
Když vezmete třeň houby, tak čirůvka dělá vlákna. …
A třeň holubinky vyloupnete jako jablko…
Ano. Na třeni se vlákno drobí. Mají i jiné přichycení lupenů.
Vy do lesů chodíte asi hlavně na Veselsku…
Chodím i na Chýnovsko, kde je zvláštní mykoflóra. Je tam zásaditá půda a rostou tam houby, které jinde na Táborsku nenajdete. Například zmíněný pavučinec různý nebo čirůvka tygrovaná. Právě na Chýnovsku jsou jedny z lesů v Čechách, kde čirůvka tygrovaná roste. Zajímavou houbou je i krásnoporka mlynářka. Je tuhá a dobrá a dlouho vytrvá na stanovišti. Jenže díky tomu se do ní může dostat plíseň. Houby, které jsou přestárlé, je nutné dobře prozkoumat, jestli na nich čas nezanechal stopy. Platí tedy pravidlo, že i jedlé houby mohou být jedovaté, když jsou na místě hodně dlouho. Může je napadnout sekundární infekce - plíseň. Druhá věc je ta, že už jsou mrazíky, a když houby přejdou mrazem, strašně rychle se kazí. Stejně jako maso.
Jak správně vůbec zmrazovat houby?
Je lepší je předem nechat projít varem. Dělá se to takzvaným blanšírováním na dvě tři minutky. Do vody je dobré dát sůl a trochu kyseliny citronové. Houby se tím krásně vybělí.
Slyšela jsem také názor, že babky je lepší nesbírat, protože obsahují jedovaté látky…
To se musí brát s rezervou. U babky je potřeba, aby byla mladá a je nutné si ji dobře prohlédnout. Může na ní růst nedohub, což je mikroskopická houba a snadno se přehlédne. Poznáte to ale tak, že babka je už oplesnivělá. Mladé ho také mohou mít, ale toho jedu je tam tak nepatrně, že to člověka neohrozí. Musíte zvolit vždy střední cestu. Nejíst houby, které mají i jen trochu plíseň. Určitě víte, že když máte marmeládu a je už chycená, tak naše babičky plíseň prostě sundaly, ale to je obrovská chyba. Jsou to zase jen plodničky nahoře a celý džem už je tedy prorostlý mycéliem. Takže pokud se nahoře objeví plíseň, marmeládu můžete vyhodit. A tak to platí i u hub.
Co dále máte v košíku?
Například třepenitku makovou. Letos ji vidím poprvé. Začala růst až teď.
Najdeme v lese ještě hřibovité houby?
U hřibovitých hub (mají rourky), se nemůžete podle lidové moudrosti nikdy otrávit. Pokud tedy není napadená. Někde se ještě mohou nějaké krčit v mechu, ale spíše už odcházejí. V lese jsou makovky, bedly, čirůvkovité houby, sem tam nějaká holubinka. Nasušit můžete vše, kromě masáků - muchomůrky růžovky..
Takže teď si přijde na své houbař, který nesbírá pouze hříbky…
Hříbkům už odzvonilo. Když se ale bude člověk trochu snažit a má o houbách alespoň nějaké znalosti, s prázdnou neodejde.