Na Colours of Ostrava je nadchli Björk, Michal Hrůza i vysoké pece

Jižní Čechy, Ostrava – Je to druhý největší festival v zemi, víc lidí, 75 tisíc, přijelo letos jen na Votvírák. Co do zahraničních hvězd ale patří akci Colours of Ostrava první místo. Festival, který skončil v neděli a jehož tahákem byla zpěvačka Björk, přilákal rekordních skoro 44 tisíc diváků. A několikátý rok po sobě zde hrají i jihočeské kapely: loni českobudějovičtí Vees, letos táborští Kalle 
a jindřichohradečtí Nod Nod. Na Kolorsy, jak se akci také říká, jezdí i řada jihočeských návštěvníků.

Dvojice Kalle, která na jaře získala Anděla za album Live from the Room, uzavírala o páteční půlnoci program na Full Moon stage. Nad nimi barevně nasvícené vysoké pece a areál Dolu Hlubina, před nimi asi tisíc diváků. „Tolik lidí na nás asi nikdy nebylo. Koncert byl pro mě naprosto neskutečný, 
i ohlas mi přišel přímý, upřímný, cítila jsem lidi hodně blízko, pro mě to byl nádherný zážitek, užila jsem si to na sto procent,“ říká zpěvačka Kalle Veronika Buriánková.

Váží si i toho, že ačkoli na jiné scéně zrovna hráli američtí Swans, kteří mají podobné fanoušky jako oni, a že jsou česká kapela, kterou mohou lidé vidět i jindy, diváci přišli, a postarali se jim tak o velmi intenzivní a pozitivní zážitek.

„Na lidi jsem naštěstí viděla 
a dojímalo mě to, nestává se často, že by znali texty a zpívali si s námi,“ říká zpěvačka, která se na festivalu cítila příjemně, hezky i bezpečně. Z hudby ji oslnila Björk, chytla ji za srdce. „Teď sice myslím na Ostravu spíš v horším, protože se mi rozjela alergie, ale až odezní, tak budu vzpomínat pozitivně,“ říká Veronika Buriánková.

Se spoluhráčem, kytaristou Davidem Zemanem, strávili nejvíc času na Full Moon stage. Její program jim byl nejbližší, byl tam i příjemný chládek. Před koncertem měli sice trošku strach, aby na ně vůbec někdo přišel, protože paralelně 
s nimi hráli Swans a zpěvačka St. Vincent, zájem je však moc příjemně překvapil. „Bylo skoro plno, asi tisíc lidí, pro nás skvělé. Je to ale velké pódium, relativně nezvyk, jsme spíš na klubové hraní, kde jsou lidé blíž a intenzita silnější. Tohle byl úplně jiný koncert, už jenom v tom, že když mám trému, tak před koncertem, zatímco tady jsem ji neměl a mírná přišla až v průběhu,“ popsal David Zeman z Kalle.

Na Colours jezdí i hodně Jihočechů jako diváků. Mezi pravidelné patří Petr Pavelec, šéf jihočeských památkářů. Líbí se mu multižánrovost, která je větší než na jiných festivalech, a čím dál víc oceňuje prostředí vítkovického areálu.

„Jezdíme s manželkou už asi pět let, vzhledem k našemu věku je to jediný festival, na který jezdíme. Prostředí se průběžně proměňuje k lepšímu, čímž se zvyšuje i atraktivita toho místa. Když jsem byl poprvé, skoro se tam nedalo chodit, areál byl vysypaný struskou, nyní jsou na hlavních osách cesty, prostranství u scén v lepším stavu a areál se restauruje, například Pleskotova nástavba vysoké pece. A noční pohled z hlediště na nasvícené konstrukce vysokých pecí je zajímavý i pro vystupující,“ říká Petr Pavelec.

Z hudby jel primárně na Björk, podobně jako loni na Roberta Planta. Muziku islandské zpěvačky má rád dlouhodobě, roky si kupuje její cédéčka a teď ji poprvé viděl živě. Za velký zážitek označil i koncert anglických rockerů Kasabian. Zaujala ho rovněž hra Dejvického divadla Ucpanej systém.

„Přestože nejsem příznivcem vulgarit ve filmech ani 
v divadle, tak tohle představení bylo velmi povedené a silné po všech stránkách, vulgarita nebyla samoúčelná, ale byla 
i podstatou toho sdělení,“ řekl šéf památkářů, který zašel i na diskuse s reportéry ČT, kde je vnímal i z jejich lidské stránky.

Počtvrté jela na Colours of Ostrava manažerka budějovického multikina CineStar. Festival bere jako součást svého kulturního roku, s manželem tam jezdí skoro jako domů, velmi se těší a opět si užili. Sklání se i před tím, jak skvěle je akce zorganizovaná. „Trošinku si umím představit, co do toho musí dát energie. Je to pro mě velmi inspirující včetně nadšení organizátorů: všichni byli i přes příšerné vedro nesmírně vstřícní a milí,“ říká.

Letos si prošli celý areál a našli spoustu zajímavých průmyslových prostor. Jsou opravené, ale stále v nich zůstává duch technické památky. „Jsou tam různé workshopy, kavárničky, to se nám ohromně líbilo,“ popisuje.

S manželem vyjela výtahem na vysokou pec, což pro ni byl obrovský zážitek, byť není příliš technický typ. Vyšli i nahoru na vyhlídku, kde se jí lehce klepaly nohy, ale výhled na Ostravu ji nadchl.

Hudebně letos brouzdali od jedné scény k další. „A vždycky jsme narazili na umělce, kteří opravdu dávali srdce na dlani. První byl Michal Hrůza, a to bylo tak spontánní, tomu klukovi koukala z očí taková ukrutná radost, že tam je! Co ze sebe dával, to bylo něco navíc,“ říká manažerka.

Jako skvělé hodnotí bloky Vladimíra Mišíka a Ebenů. „Poslední koncert, který jsme zavnímali celý, byla Aneta Langerová, to jsem tedy stála pod pódiem a opět mě ta holka nadchla, jaká je muzikantka, výborná kapela šlapala za ní, krásné texty… I Björk měla něco do sebe, pro mě to je hodně těžká muzika, ale tu chvilku, co jsem na ni koukala, to pro mě byl krok do 13. komnaty,“ říká.

A i když cesta z Ostravy domů do Zlaté Koruny po D1 byla náročná, přijela nabitá. Obří množství lidí na Colours bere velice pozitivně. „Mně to tam mezi nimi dělá dobře, jedou si to užít a ne tam dělat bordel. 
A teď si půjdu koupit nějakou muziku, co jsem tam slyšela,“ plánuje Svatava Kopečková.

Colours of Ostrava v číslech

• 43 723 diváků
• 299 bodů programu
• 16 scén
• umělci z 31 zemí
• 4 dny (16. – 19. červenec)
• 14. ročník
• spotřebovalo se 600 kg limetek