Na bělolanýže obecného narazil náhodou, když se vracel z lesa a vyplašil několik divokých prasat.

„Bylo tam po nich čerstvě vyhrabáno, nejdřív jsem myslel, že je to ukousnutá noha od hřibu, ale jak jsem to vzal do ruky, hned mi to došlo," popsal nález houbař, který do lesa chodí pravidelně, když je na to čas. Za normálních podmínek by to prý určitě nenašel. „Takhle jak to bylo rozryté, bylo vidět, že jich tam asi bylo víc, byly tam důlky po dalších asi čtyřech houbách," říká.

Podle toho, co se poté dověděl, v okolí se kdysi lanýže najít podařilo. „Našel ho prý jeden starší pán, dnes je mu už přes osmdesát, a také ještě jeden, který už je ale po smrti,  to však bylo opravdu dávno," přisvědčil nálezce.

BĚLOLANÝŽ obecný.

Podle třeboňské mykoložky Libuše Kotilové se občas bělolanýže najít podaří. „Tu a tam se tady vyskytuje, nejsou tak vzácné jako lanýž pravý. Občas se někdo přijde zeptat, co je to za bramboru, co to našli," nadnesla. Většinou tato houba roste poblíž písčitých cest a často ji vyhrabe právě zvěř.

Co s aromatickou houbou udělají, to ještě Jiří Koudelka neví. „Asi jí ochutnáme, taky už by se nám to nemuselo poštěstit," říká.

Petra Jouzová