„Podobný význam, jako mají korunovační klenoty pro naši státnost, má pro prehistoriky soubor pohřebních předmětů z mohyl knížat 
z doby železné," shodují se kurátoři výstavy, archeologové Jaroslav Jiřík a Jan Michálek.

V několika vitrínách mohou návštěvníci vidět předměty těžko vyčíslitelné hodnoty pocházející přibližně z let 530 až 450 před naším letopočtem.
Jeden z největších pravěkých objevů na území naší republiky se na světlo světa znovu dostal zásluhou rolníka Josefa Nováka z vesničky Hradiště, která je městskou částí Písku.

Poklad pochází ze dvou knížecích hrobek.

„Tvoří ho náramky, zlatý spirálovitě stočený drát, zlaté náušnice, součásti koňských postrojů, zdobené bronzové mísy a také vzácná etruská konvice 
s motivem Sirény," informoval o vystavených předmětech vedoucí archeologického oddělení Prácheňského muzea Jaroslav Jiřík.

Unikátnost výstavy spočívá také v tom, že poprvé po 158 letech je celý soubor pohromadě. V době objevu ještě neexistovalo v Písku muzeum, takže cesta předmětů byla složitá. Část se jich dostala do Musea království českého, nyní Národního muzea.

Další nálezy jsou chloubou stálé expozice v Naturhistorisches Museu ve Vídni. Jen několik jich zůstalo v Prácheňském muzeu v Písku.

Předměty vystavené v Prácheňském muzeu v Písku ležely ukryté v zemi více než dva a půl tisíce let.

Připomeňme si podrobněji okolností vzácného nálezu, jak o nich včera vyprávěla studentům z 1. A píseckého gymnázia při komentované prohlídce výstavy muzejní pedagožka Klára Koubová. „V roce 1858 se rolník Josef Novák z Hradiště rozhodl ze svého pole u staré cesty na Putim odstranit pahorek vysoký necelé dva metry, který překážel při orbě. Po odvozu prý několika stovek vozů s kamením našel v zemi předměty, které, jak se později zjistilo, pocházely ze dvou k sobě přiléhajících mohyl ze starší doby železné," připomněla Klára Koubová.

Průzkum předmětů ukázal, že jde o hroby keltských knížat. Hrob kněžny pochází z období 530 až 480 let před naším letopočtem. K vybavení hrobu patřila picí souprava. Z bronzové konvice se zachovalo jen ucho. Dále to byla plochá mísa a stříbrný cedník. Ve vitríně v Rytířském sále mohou návštěvníci vidět skvostné zlaté šperky, kterými se několik století před naším letopočtem ženy zdobily.

Mužský hrob je mladší, je datován do let 480 až 450 před naším letopočtem. Ani tady nechyběla picí souprava, jejíž nádherná bronzová konvice i plochá mísa zdobená běžícím psem se zachovaly. Byly tady také součásti koňského postroje, různé knoflíky a další. Za zmínku stojí zvláště vzácná etruská konvice s motivem pěvkyně Sirény, antické bytosti, která svým zpěvem lákala námořníky k útesům. „Nález svědčí o mimořádném bohatství, přepychu a umělecké dovednosti tehdejších řemeslníků. Jejich výrobky pak doprovázely zemřelé na pouti do zásvětí na přelomu doby halštatské a laténské. Zároveň nám dávají informaci o mimořádných nadregionálních kontaktech, které spojovaly zdejší středoevropskou elitu s dalekou Etrurií nebo vzdálenějšími oblasti Středomoří," upozornil vedoucí archeologického oddělení Prácheňského muzea Jaroslav Jiřík, který je společně s archeologem Janem Michálkem kurátorem výstavy.

Rozhodující zásluha na tom, že se nález podařilo z velké části uchovat, byť v Písku zůstalo jen několik exemplářů, patřil tehdejšímu krajskému hejtmanovi Františku Karlu Miltnerovi.

Vzácné nálezy nebylo možné na žádost archeologů fotografovat. Je tedy nutné si historické předměty přijít prohlédnout do Prácheňského muzea. Čas je však jen do neděle 18. září.

Prácheňské muzeum touto výstavou připomíná také skutečnost, že první muzeum v Písku bylo zpřístupněno veřejnosti před 130 lety – 9. září 1886. Snahy k založení muzea podnítil i objev mohyl.