Obžalovaní domek nejprve připojili 
za osobní auto, ale kvůli závadě na tažném zařízení později zvolili jiné řešení. Tím bylo použití ocelového lana z navijáku terénního auta. To pak spojili s dalším lanem a uvázali ke stromu přes frekventovanou cyklostezku z Budějovic na Hlubokou.

Problém spočívá v tom, že to bylo za snižující se viditelnosti a muži lana, která dle obžaloby byla natažená asi 20 až 30 centimetrů nad povrchem vozovky nijak neoznačili a nevěnovali jim dostatečnou pozornost. Doplatil na to cyklista František K., který si po nárazu do překážky a krkolomném pádu přes řidítka na záda přivodil krvácení ledvin a další závažné komplikace.

Strávil tři týdny na jednotce intenzivní péče a následky pociťuje dodnes. „V první chvíli po příjezdu do nemocnice to nebylo tak hrozné, ale pak začaly šílené bolesti ledvin. Dostával jsem morfium, ale vůbec nezabíralo, ta bolest byla nesnesitelná. Musel jsem se naučit znovu jíst a chodit, vše od začátku. Jsou věci, které ještě nemohu dělat, ale postupně se to zlepšuje. Podle lékaře bych snad neměl mít trvalé následky kromě jizev," vypovídal František K. 


Z obžalovaných se ke jednání dostavil pouze Jan Č. Doručit obsílku Martinovi R. se soudu přes veškerou snahu nepodařilo a předseda senátu Milan Kučera vyloučil jeho věc k samostatnému projednání.

Jan Č. popsal, že organizátorem stěhování byl právě Martin R., potažmo majitel mobilního domku Jan R. (každý má jiné příjmení, 
zřejmě nejde o příbuzné). Jan Č. jim podle svých slov pomáhal pouze jako řidič. Nebylo to poprvé, pár takových akcí už absolvovali v minulosti, takže měli osvědčené způsoby, kterých se drželi i tentokrát. Zpočátku to vypadalo, že vše bude v pořádku.

Po prvních pár metrech 
se však ulomilo závěsné zařízení na domku a obžalovaní 
se domnívali, že mobilheim 
v té chvíli zapadl do bláta. Proto přistoupili k použití ocelového lana z navijáku vozidla Nissan Patrol. Majitel auta Jan Č. měl zajišťovat vytažení navijáku, Martin R. prý zodpovídal za navázání lan a řízení provozu na stezce po dobu samotného přemisťování.

„Martin přivázal lano za strom a natáhl ho přes stezku, já jsem zatím nastoupil do auta na místo řidiče. Pak jsem viděl, jak Martin vyběhl a začal na někoho křičet ,Pozor, lano!' nebo něco takového. Cyklista přes lano přejel předním kolem, 
a v tu chvíli se asi lekl. Nevím, co se stalo, myslím si, že nejspíš zmáčkl přední brzdu 
a přepadl přes řidítka. O lano podle mě nepřepadl.  Nedokážu si představit, jak by to bylo možné," hájil se Jan Č.

Ke cti obou obžalovaných je nutné uvést, že ke zraněnému cyklistovi okamžitě přiběhli 
a zajímali se, zda potřebuje pomoc. Martin R. si s ním vyměnil telefonní číslo a druhý den mu zavolal do nemocnice. Tím ale jejich dosavadní komunikace končila.

František K. údajně na místě odmítal přivolání sanitky, ale díky svědkyni Lence H., která projížděla okolo autem s kamarády, v nemocnici přeci jen skončil.  A jak už zaznělo výše, nekompromisní zásah svědkyně mu dost možná zachránil život.

„Cyklista byl v šoku, hrozně rychle dýchal. Přišla jsem tam a ptala se, jestli volali sanitku. Oni (obžalovaní) řekli, že ne, že to pán nechce. Když pak dodali, že spadl na hlavu 
a ukazovali mi i jeho přilbu 
s tím, že ani není odřená, řekla jsem, že mě to nezajímá a že sanitku v každém případě zavolám," vzpomínala Lenka H.

Soud pokračuje 3. listopadu