„Jsem zaměstnaná jako prodavačka u soukromníka. Mzdu mám pohyblivou, ale v průměru je okolo dvanácti tisíc čistého. Mám ale kamarádky, které berou osm tisíc. I s tímto příjmem, kdyby nebylo manžela, asi bych rodinu neutáhla. Vše by šlo na poplatky a jiné režie. Ti nahoře akorát vymýšlí, jak lidi ještě víc ožebračit," sdělila rozhořčeně paní Ilona z Tábora.

A právě její plat byl také kolonkou, kterou Táborští zaškrtávali nejčastěji.

Zaměstnavatelé otázku ohledně platů neradi slyší, proto jsme se ptali přímo pracovníků, kteří si přáli zůstat v anonymitě.

„U nás se platy liší podle toho, kde děláte. Já jsem v provozu, kde bereme od 9 do 12,5 tisíce čistého. Nemám děti, tak něco málo uspořím," sdělila zaměstnankyně Brisku.

I na Kovosvitu si lidé vydělají podle odbornosti a profese. Tady si pracovník dílen za hodinu odnese 80 nebo i 150 korun hrubého.
Ve výrobním družstvu Dita zaměstnávají hlavně občany s postižením.

„Když máte invalidní důchod, doplácí firma částku do minimální mzdy. Ale i zdravý manipulant si vydělá jen základ, to je osm tisíc měsíčně. Švadleny jsou na tom lépe, pobírají i 14 tisíc a manažeři i 30 tisíc korun," sdělil Deníku zaměstnanec Dity.

Podle průzkumů na průměrnou mzdu nedosáhnou dvě třetiny obyvatel.