S nápadem vytvořit sbírku šatstva pro děti až po seniory přišla v roce 2005 Věra Prokešová s jejími kolegyněmi. Jak říká, na nedostatek zájmu si nemůže stěžovat: „Téměř, každý týden máme pacienta, kterého je potřeba zaopatřit čistým oblečením. Od loňského listopadu máme k dispozici místnost, která slouží jako šatní banka pro hospitalizované. Za tu dobu službu využily desítky lidí," podotkla sociální pracovnice Věra Prokešová.

Její kolegyně Daniela Krištofová doplňuje, že reakce ze strany klientů jsou veskrze kladné: „Často se stává, že zkrátka rodina nefunguje a lidé, kteří zůstanou sami nebo skončí na ulici, se do nemocnice dostanou ve znečištěných šatech. Od nás dostanou jiné. Hlavně senioři jsou obvykle moc vděční. Chtějí šatstvo vyprat a poté vrátit. Samozřejmě že si ho mají nechat a zpět ho už nepřijímáme," upřesnila Daniela Krištofová.

Pomoc lidem kvituje

Návštěvník nemocnice Ondřej Hniďák, který se o pomoci dozvěděl od Táborského deníku, vnímá iniciativu jako záslužnou: „Je to pro mě novinka. Než aby starší neobnošené oblečení skončilo někde v kontejneru, může ještě pomoci. Nikdy nevíte, co se přihodí a zda sami takovou pomoc nebudete potřebovat. Určitě to kvituji. Je moc dobře, že tady něco takového funguje," míní Ondřej Hniďák z Tábora. 

Ještě před několika lety musely sociální pracovnice skoro každý měsíc nosit těžké pytle z Českého červeného kříže na Píseckém rozcestí.
„Měli jsme zejména v zimě nárůst sociálně nepřizpůsobivých klientů a tím i nutnost zaopatřit je čistým oblečením. Také jsme se setkávaly se seniory, jejichž rodiny je před odjezdem do nemocnice nevybavily vhodným oblečením nebo také s osamělými seniory, pro které je starost o domácnost již velmi náročná," přiblížila počátky vzniku šatní banky Věra Prokešová.

Nejprve pracovnice sháněly oblečení z vlastních zdrojů, poté se obrátily i na kolegy v nemocnici, pacienty a jejich příbuzné, zda nechtějí přispět nějakým kouskem ze své skříně. Mnohdy ale šaty nakupovaly z vlastních peněz.

„Postupně jsme získaly oblečení pro ženy, muže, děti včetně bot a spodního prádla," shrnula Věra Prokešová. Šaty byly ale uložené na chodbě ve skříních a prostory během let přestaly stačit. Proto s Danielou Krištofovou požádaly o pomoc vrchní sestru Alenu Bidmonovou z oddělení následné péče, která dokázala přes vedení nemocnice sehnat místnost sloužící téměř rok jako šatní banka.

„Sbírka slouží pacientům a věci do ní doplňuje nemocnice. Od veřejnosti šaty nepřijímáme, vše si zajišťujeme samy. Samozřejmě že oblečení třídíme a k lidem se dostanou mnohdy i nové kousky, i když zrovna nejde o současnou značkovou módu," shrnula Daniela Krištofová.